O víkendu 18. - 19. 9. 2010 se v Lucembursku koná finále poháru EHC - UCI 2010. Závodit se bude stejně jako v minulých ročnících na testovacím okruhu Goodyear v Colmar Bergu. První den čeká na účastníky krátká časovka na 8 km (2 okruhy) a následující den je na programu silniční závod na 48 km (12 okruhů). Během tohoto týdne jsem měl nepříjemné bolesti v lokti a zranění si vyžádalo několik dní volnějšího tréninku a rehabilitace. V tuto chvíli věřím, že už budu v pořádku a doufám, že se zranění znovu neobjeví a výkon v závodech to neovlivní.

Tomy

Finále prestižního poháru EHC - UCI 2010 pro mě znamenalo velmi tvrdé závody, kde jsem zažil krásnou euforii, tvrdou realitu i boj se sebou samým.

V sobotu 18. 9. 2010 byla na programu časovka jednotlivců na 7 km (2 okruhy). Nepovažuji se zrovna za časovkáře a proto umístit se do Top10 v nabité konkurenci bylo v mých očích spíš přání než reálný cíl. Krátkou časovku jsem doslova prolétl s časem 14:28 minut. Jel jsem s naprostou lehkostí a v druhém okruhu jsem ještě dokázal zrychlit a díky tomu jsem poodskočil od svých pronásledovatelů. V časovce jednotlivců jsem vybojoval nádherné 8. místo v kategorii H2.

V neděli 19. 9. 2010 byl na programu silniční závod na 48 km (12 okruhů), který byl nakonec zkrácen na 36 km (9 okruhů). Vzhledem k průběžnému pořadí, kde se pohybuji v Top10, jsem mohl startovat z první řady. Start mi vyšel na výbornou a krátce po startu jsem vedl peloton a v zádech měl absolutní ikony tohoto sportu. V závěru stoupání jsem byl stále na předních místech, ale po chvilce na mě padl nevysvětlitelný útlum. Měl jsem pocit, že závod sleduji zpovzdálí jen jako divák a vůbec se mě netýká. Absolutně mi chyběla dynamika a dravost, což si nedokážu vysvětlit. Propadl jsem se až ke konci druhé desítky a osamoceně se trápil s větrem. Během dalšího kola jsem se cítil už lépe a začínal postupně stahovat ujíždějící soupeře. Zhruba v půlce závodu jsem se dokázal dotáhnout zpět do boje o první desítku a s přibývajícímí koly jsem se cítil lépe a lépe. Závěr byl opět v mé režii a ve skupince pěti jezdců jsem dokázal dospurtovat na prvním místě, což pro mě znamenalo 10. místo v kategorii H2. Tento závod považuji skutečně za jeden z nějtěžších závodů letos a doslova jen díky pevné vůli jsem dokázal uspět.

Velmi dobré umístění v průběhu druhé půlky roku mě posouvaly do vysněné Top10, ale vzhledem k faktu, že část výsledků se do absolutního pořadí škrtá, zůstával jsem nohama na zemi. Když jsem na vyhlašování nejúspěšnějších jezdců letošního ročníku uslyšel své jméno byl jsem strašně šťastný. V absolutním pořadí v kategorii H2 jsem obsadil 7. místo, což je pro mě v nejpočetnější kategorii para-cyklistiky obrovský úspěch. Své jméno jsem ale ten den neslyšel naposledy, mezi jezdci do 25 let jsem se v absolutním pořadí letošního ročníku umístil na fantastickém 1. místě.

Tomy

Byla přidána fotogalerie z finálových závodů poháru EHC - UCI v Lucembursku.

Tomy