V neděli 21. 6. 2020 jsem se po 14 dnech znovu vrátil na místo činu, abych absolvoval Interval 1/2 Ironman triatlon Račice (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21,1 km běh). Po nedávném fantastickém výkonu bylo těžké se znovu motivovat, zvlášť když počasí opět nebylo optimální. V závodě nepršelo, ale celkový výkon ovlivnil silný vítr. Bojoval jsem, ale na další posunutí maxima to nyní o několik desítek vteřin nestačilo. Dokončil jsem v celkovém čase 4:26:58 hodiny! V závodě jsem nechal vše a v konkurenci nehandicapovaných sportovců jsem se umístil na 10. místě.

Klimatické podmínky jsou v posledním měsíci značně nestabilní navzdory tomu, že meteorologové již poslední týdny slibují oteplení. Výhled počasí na Interval 1/2 Ironman triatlon Račice nebyl dobrý. Předpověď slibovala celodenní déšť a vítr. Přiznám se, že v sobotu, kdy celý den pršelo, se mi v neděli závodit moc nechtělo. Bylo těžké najít motivaci, protože na další vylepšení osobního maxima bych potřeboval trošku více štěstí. Přesto jsem rutinně nastavil budík na 5:00 hodin a do Račic odjel.

Po příjezdu tradiční obhlídka trati, prezentace a seznámení se s detaily supportu. Oproti minulému závodu bylo několik změn na samotných tratích, ale také ve způsobu startování. Jak říká samotný název akce, startovalo se intervalovou metodou s 1minutovými rozestupy. Celý závod tedy netušíte, jak si vedete. Musíte se spoléhat na vlastní měření času a rozložení tempa.

Tentokrát distančně přesné plavání na 1.9 km mě odměnilo slušným časem 37:12 minut a dobrým úvodem. Bylo to hodně zvláštní plavat od startu až do cíle sám, ale nevadilo mi to. Cíl pro první disciplínu byl jasný. Chtěl jsem zaplavat ve svém standardu a fyziky se neunavit. Obojí se podařilo.

T1 – přechod mezi plaváním a cyklistikou byl z mého pohledu jednodušší a kratší. Navíc vzhledem k intervalovému způsobu startu byl i kontakt s dalšími závodníky minimální. Dosažený čas7:08 minuty je včetně výlezu z vody dobrý.

Abych mohl pomýšlet na vylepšení osobního maxima, musel jsem být na kole do 45 minut od startu, povedlo se! Přechod ani úvodní kilometry mi nedělaly problém a od prvního momentu jsem jel na limitu, musel jsem! Několik prvních okruhů však ukázalo, že lehké to nebude. Jedinou výhodou bylo, že nepršelo, ale silný vítr hodnotím jako horší faktor. Věděl jsem, jaký rychlostní průměr musím udržet, ale plán jsem držel jen velmi těžko. S nastupující únavou pochopitelně klesala i rychlost, ale přesto jsem celý závod dokončil ve vyrovnaném tempu s maximálním rozdílem 50 vteřin mezi nejrychlejším a nejpomalejším z osmnácti pětikilometrových okruhů. Cyklistiku jsem dokončil v čase 2:39:55 hodiny. Pohyboval jsem se lehce pod hranicí osobního maxima, což jsem se ještě chtěl pokusit zvrátit v průběhu běžecké části.

T2 – přechod mezi cyklistikou a během za 2:36 minut je velmi slušný a z pomyslné ztráty jsem smazal několik cenných vteřin.

Závěrečný běh na 4 okruhy + 1 km extra hodně bolel. Během prvních dvou okruhů to byl opravdu velký boj se silným větrem i sebou samým. Při pohledu na stopky v polovině trati jsem se pohyboval okolo ztráty minuty a půl na osobní rekord. Bylo to těžké, ale rozhodl jsem se bojovat a nechat na trati skutečně vše. Bylo to hodně intenzivní a hodně to bolelo. Bohužel se můj celkový čas  zastavil na hodnotě 4:26:58 hodiny, jen několik desítek vteřin za mým nejlepším výkonem. Běžeckou část jsem zvládl v rekordním čase 1:00:07 hodiny.

Zpravidla si poslední metry každého triatlonu užívám a v cíli zvedám radostně ruku. Na Interval 1/2 Ironman triatlonu Račice jsem poslední metry nevnímal. Viděl jsme jen cíl, v ústech cítil krev a vše mě bolelo. Cílem jsem prolétl, vylezl z formule a padnul na nejbližší trávník, kde jsem bojoval s křečemi a vyčerpáním. Bylo to tak intenzivní, že jsem si dokonce nedopatřením lehl do psího hovna a bylo mi to jedno! Rekord sice nepadl, ale v závodě jsem nechal vše a předvedeného výkonu si velmi cením, protože podmínky byly opravdu těžké!