Proč? Protože můžu! Na tuhle prostou otázku jsem hledal odpověď 5:36:00 hodiny, kdy jsem v extrémních podmínkách bojoval na trati CZECHMAN 2020 (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh). Průměrná teplota celého dne se pohybovala okolo 6 stupňů, k tomu silný déšť a vítr.

„Ze 760 registrovaných se na start postavilo jen 480, z toho dalších 129 vzdalo v průběhu závodu. Dokončil jsem se ctí na 119. pozici ze 343 sportovců, kteří dosáhli cíle.“

Po předchozí účasti na Ultra Czech 515 HALF jsem nechával rozhodnutí, jestli budu nebo nebudu startovat na CZECHMAN 2020, až na poslední chvíli. Vzhledem k předpovědi počasí, která slibovala pravděpodobně nejchladnější a nejdeštivější den celého měsíce, jsem byl rozhodnutý, že nejedu. Ale něco se ve mně nakonec zlomilo. Nevím proč. Možná protože jsem chtěl vyjádřit podporu organizátorům samotným, kteří navzdory novým restriktivním opatřením udělali vše možné, aby závod proběhl. Možná jsem chtěl zjistit, kde je hranice, kdy to ještě jde. Možná jsem se jen zbláznil.

Budíček v 5 hodin. Vytrvalý déšť a teplota pár stupňů nad nulou. Vydatná předzávodní snídaně a krátce před 7 hodinou ranní vyrážím směr Staré Ždánice. Když mi palubní počítač cestou ukazuje maximální teplotu 6 stupňů, radost nemám. Ale už jsem holt na cestě a jsem rozhodnutý startovat, ale s vědomím možnosti, že v průběhu závodu vzdám.

„Myslím si, že každý, kdo sebral odvahu v tomto extrému již jen odstartovat, je hrdina.“

Závodit v nepříznivých podmínkách je jedna věc, ale předstartovní příprava v zimě a dešti je snad ještě horší. Zkouším nejlevnější nepromokavé oblečení z Decatlonu, které vzhledem k jeho ceně jsem případně ochoten po jednom použití vyhodit. Funguje skvěle! Před startem si připravím vše potřebné a bez větších problémů se udržím v teple! V čem ale pojedu závod je stále otázkou.

V 11 hodin startuji v první 50hlavé vlně spolu s ikonami českého triatlonu. Zvolil jsem zajímavou kombinaci, která zafungovala. Oblékl jsem si teplé čapáky, na ně pak dlouhý plavecký neopren. Plavecky to nebyla komfortní varianta, ale předpokládal jsem, že čapáky v neoprenu alespoň předehřeju pro první hodinu cyklistiky. Voda byla teplá, měla okolo 20 stupňů, což bylo asi to nejpříjemnější z celého dne. Celá plavecká část měla zvláštní kouzlo. Teplá voda se vypařovala a s jen s obtížemi bylo vidět na první plaveckou bóji, po jejímž dosažení se z mlhy vynořila další a další. Z výkonnostního pohledu se mi neplavalo kdovíjak dobře a 40:19 minuty odpovídá současným pocitům.

T1 bylo vzhledem k aktuálním podmínkám hodně dlouhé s přibližným časem okolo 12 minut. Samotný výlez z vody je zde relativně komplikovaný a poté se probíhá cca 400 metrů celým depem po trávě. Support mě až k mému stanovišti donesl, ale bylo to pro všechny velmi náročné. Poté obléct suchý dres a nepromok nahoru. Klíčovou vychytávkou byly slabé merinové rukavice, přes které jsem přetáhl gumové rukavice na úklid. Možná díky tomu jsem přežil a děkuji „ultrákovi“ Dandovi Polmanovi za tip!

90 km dlouhá cyklistika v teplotě 6 stupňů provázená silným deštěm a větrem byla z pohledu možného dokončení klíčová. Testoval jsem si vybavení, abych byl případně připraven na podobný extrém při důležitých závodech. Jak jsem již zmiňoval dříve, byl jsem připravený v případě potřeby závod vzdát, ale nyní jsem vjížděl do prvních kilometrů a nebylo to tak zlé, jak jsem čekal. Sice jsem záhy ucítil, že o optimálním wattovém výkonu se mi může jen zdát, ale pokračoval jsem.

„Protivítr byl opravdu brutální a už chápu varování před pocitovou teplotou na bodu mrazu, bylo to možná ještě horší.“

Mokré čapáky alespoň v úvodu zafungovaly dobře, tělo bylo také relativně v teple a nejhorší byly prsty na rukou. Byl to extrém, při kterém jsem musel mít vizuální kontrolu na tím, jestli mám prsty na řazení nebo brzdě, ale nějak to šlo. Bylo opravdu zábavné sledovat, lidovou tvořivost a vychytávky mnohých závodníků. Viděl jsem někoho jet cyklistiku v plaveckém neoprenu, jiného jen v plaveckých šortkách a dalšího obaleného potravinářskou fólií. Byla to prdel! Když jsem dokončoval první kolo včetně úvodního nájezdu, měl jsem za sebou 50 km. Do konce cyklistiky zbývalo jen 40 km, tak jsem si řekl proč ne. Ambice na dokončení v určitém čase byla ta tam, ale vzhledem k aktuálním podmínkám jsem si nevedl špatně a chtěl jsem dokončit! Zejména protivítr byl místy opravdu nepříjemný, ale tak jak se točila trať, tak se točily nápory větru a dalo se to přežít. Poslední kilometry byl už jen proti větru, ale když máte už jen 8 km, tak to nezabalíte. Cyklistiku jsem zvládl v čase 3:31:04 hodiny, což jak jsem poznamenal nebylo o výkonu, ale o přežití a dokončení.

T2 okolo 6 minut považuji za slušný výsledek. Prsty na tom byly nejhůře a musel jsem si je chvíli rozhřívat bez rukavic pod trikem. Poté nacpat ztuhlé tělo do běžecké formule také nebyl žádný med, ale nakonec jsem se tam narval a měl před sebou „jen“ 21.1 km běhu, respektive jízdy na běžecké formuli.

Určitě si vzpomenete, když jsem při debutu na celém ironmanu Ocean Lava Triathlon Polska výrazně ztrácel na běhu, když mi v dešti klouzaly rukavice. I toto byl důvod, proč jsem chtěl v závodě pokračovat. Testoval jsem nový materiál, který zafungoval skvěle. Prokluz rukavic při akceleraci byl sice patrný, ale jinak to šlo. Běžecká trať CZECHMANA je částečně po nezpevněných pasážích, a proto jsem oproti ostatním závodníkům absolvoval shodně jako v minulém roce individuální trať, 5 okruhů na asfaltu + offroad nájezd do cíle. Co více dodat k běhu.

„Po prvním okruhu běhu jsem se konečně znovu zahřál a získal zpět cit do prstů.“

Udržoval jsem vyrovnané tempo, ale nehnal jsem se. Cílem bylo dokončit a na několika minutkách už mi nezáleželo. Běžeckou část jsem dokončil v čase 1:05:26, což je defacto shodný čas s minulým rokem, kdy se závodilo v optimálních podmínkách. Tento výkon potvrzuje mou současnou formu a technické zlepšení v běhu.

CZECHMAN 2020 jsem dokončil v celkovém čase 5:36:00 hodiny na 119. pozici ze 343 sportovců, kteří dosáhli cíle. Registrovaných byl však více než dvojnásobek. Někteří vzdali na trati a někteří vůbec neodstartovali. Bylo to těžké, ale stálo to za to.

„Proč? Protože můžu!“