V termínu 17. – 21. 1. 2021 jsem absolvoval první soustředění v Jizerských horách ze čtyř plánovaných pobytů. Jizerské hory prakticky každý den zasypával čerstvý sníh, což bylo na jedné straně krásné a poetické, na té druhé trošku ke zlosti, a to hned z několika důvodů. Nový sníh i přes kvalitní přípravu lyží nejede a více se nadřete. Také pohyb mimo stopu při běžné činnosti byl náročnější. Ale vzhledem k současné pandemické situaci jsem si opravdu vážil možnosti být na horách a připravovat se venku.

Přestože podmínky nebyly optimální, trénink vycházel podle plánu a v podstatě to nebyla žádná věda. Soustředil jsem se na vyšší nájezd kilometrů a rozvoj všeobecné vytrvalosti, která je klíčová nejen pro zimní program, ale především pro mou ironmanskou specializaci. Poslední dny šla teplota blíže k nule, což vždy znamená, že přemrzlý tupý sníh začíná povolovat a vy se konečně svezete. Domů se mi vůbec nechtělo, ale u srdce mě hřála představa, že se brzy do Jizerek vrátím.

Druhý ze čtyř plánovaných tréninkových kempů v Jizerských horách jsem absolvoval v termínu 31. 1. – 6. 2. 2021. A protože jsem měl už něco v rukách, dostatečně jsem se adaptoval na tréninkové zatížení na sněhu a bílou stopu jsem si naplno užíval. Adaptace organismu byla zřetelná na rostoucím tempu a snižující se únavě, k čemuž v úvodu kempu přispěly i stálejší povětrnostní podmínky. 

Po několika dnech se mrazy překlopily do plusových teplot a k tomu začalo relativně vydatně pršet. Jeden den jsem absolvoval v dešti. Podmínky se rychle horšily a já jsem zvažoval předčasné ukončení pobytu. Samotný déšť mi nějak zvlášť nevadil, ale zhoršující se kvalita stop s měknoucím podkladem mi znemožňovala kvalitní trénink.

Po dvou dnech vytrvalého deště jsem byl pěkně otrávený, ale předpověď počasí mi dávala naději. Bylo to 50 na 50! V noci měly vyjet rolby, což je vždy dobré znamení, protože tým zajišťující úpravu Jizerské magistrály věří v teplotní obrat. Budíček jsem si dal o hodinu dříve a ihned po probuzení zjišťoval na webu rozsah úpravy. Všechno bylo zelené, tedy upravené. Skoro jsem ani nechtěl jít na snídani a nejradši bych hned spěchal do stopy!

Závěrečné dva dny byly perfektní. Přes den šla teplota do plusu, ale v noci byla pod nulou, což znamenalo, že perfektně připravené tratě vymrzly a byly sakra rychlé. Tréninky jsem zahajoval okolo deváté hodiny ranní, kdy se dalo předpokládat, že do poledne trati nepovolí a taky že ne! Skvělý závěr soustředění!

V okamžiku, kdy napadl první sníh a poprvé po roce jsem se znovu sklouzl na sledgi, začal jsem přemýšlet o zimním programu a účasti na 54. ČEZ Jizerské 50. Tak jak už to poslední rok bohužel bývá, do poslední chvíle nebylo jasné, jestli závod bude, nebo ne, případně za jakých podmínek. Ale po proběhlých soustředění jsem cítil, že na start jsem připravený a když bude možnost, budu startovat.

Týden před startem bylo rozhodnuto. Jizerská 50 bude jen pro elitní závodníky a amatéři mohou absolvovat virtuální podobu závodu, kdy individuálně absolvují do konce února trať závodu, případně stejnou vzdálenost na jiném místě. Samozřejmostí byla možnost vyzvednutí startovních balíčků se startovním číslem.

V sobotu 13. 2. 2021 jsem znovu vrátil na tréninkové soustředění a v rámci programu Jizerské 50 jsem symbolicky absolvoval trať Jizerské 25, abych podpořil tvrdou práci organizátorů a nostalgicky se ohlédl za několika lety v bílé stopě, kdy jsem si připomněl všechny účasti na Jizerské 50 i kultovní Vasaloppet 90, který jsem v roce 2017 jako první na světě vsedě absolvoval.

Cílová brána na bedřichovském stadionu se letos stala svědkem mnoha příběhů, ale hlavně je symbolem závodu, jehož tradici se podařilo i v nelehké době udržet a do stopy přilákat tisíce běžkařů, kteří si individuálně objeli trať se startovním číslem na hrudi. Přišlo mi to až dojemné, když jsem ještě týden po startu profesionálů potkával lidi s číslem, úsměvem a odhodláním na trati Jizerky. Tradice zůstává! Skol!

V termínu 13. 2. – 20. 2. 2021 jsem v Jizerských horách absolvoval třetí tréninkový kemp, na jehož úvodu jsem se symbolicky zúčastnil Jizerské 25. Vzhledem k plánovanému tréninkovému programu nebylo rozumné absolvovat celou trať pro velkou fyzickou náročnost a zbytečné ovlivnění podoby následující přípravy.

Absolvoval jsem tréninkový blok osmi dní v kuse bez volného, což bylo během uplynulých let v mém tréninku nevídané, ale byl jsem k tomu trošku dotlačen okolnostmi. V úvodu byly opravdu velké mrazy a na trénink jsem vyrážel běžně v minus 15 stupních. Poté se skokově oteplilo a šlo to opět do oblevy, kdy nebylo jasné, jestli následující den nebude poslední, protože kvalita sněhu klesala. Nakonec se opět mírně ochladilo a břednoucí sníh v noci zmrznul a ráno to alespoň 2 hodiny drželo a bylo to hodně rychlé! Takže mi to s odřenýma ušima vyšlo i tentokrát!