Cestování a plánování v době covidu je kapitola sama pro sebe. Orientovat se ve všech aktuálně platných opatřeních a omezeních vstupu do jednotlivých států včetně návratu do České republiky je téměř nadlidský úkon, protože se vše neustále mění. V loňském roce jsem nemohl na tradiční soustředění na Mallorcu odcestovat nejdříve ze zdravotních důvodů a později kvůli uzavření hranic. Navzdory všem omezením se už blýská na lepší časy a na Mallorcu jsem letos zvládl odletět.

Přestože jsem již celý březen trénoval venku a byl jsem již v poměrně dobré kondici, rozhodl jsem se, že přípravný kemp v termínu 4. – 18. 4. 2021 absolvuji. Přeci jen trénink v teple je o mnoho efektivnější a lépe se plánuje. Krátce před odletem se počasí v Čechách pokazilo, paní zima se znovu přihlásila o slovo a já věděl, že jsem se rozhodl správně.

Situace na Mallorce pochopitelně také není zcela optimální, ale služby fungují, sice omezeně, ale fungují. Nabídka ubytování je tedy značně omezená a v podstatě na celém severu, kam jsem v posledních letech jezdil, jsou hotely uzavřené. Musel jsem improvizovat a na doporučení přátel jsem se obrátil na hotel v Playa de Palma na jihu ostrova. Bohužel po příletu a příjezdu na hotel jsem zjistil, že to, co bylo potvrzeno, tak úplně neplatí a apartmán nevyhovuje potřebám pohybu na vozíku, a to opravdu nejsem náročný.

V jedenáct hodin večer se toho již moc vyřešit nepodařilo, tak jsme se šli projít okolo hotelu a nadýchat se čerstvého vzduchu k moři. O blok dále jsme našli otevřený hotel a já se rozhodl jednat. Zeptal jsem se na možnosti ubytování a cenovou nabídku. Ochotně mi byly předvedeny jednotlivé pokoje včetně plně bezbariérového. Byl jsem nadšen z kvality ubytování i služeb včetně cenové nabídky. Ráno jsme se stěhovali.

Řešení prvotního problému s ubytováním mě naštěstí příliš nezdrželo a průběh kempu to nenarušilo. Hned odpoledne po vybalení a zkompletování kola jsem vyrazil na volné dvě hodiny, rozjet se a také zkontrolovat techniku po letu. Vše bylo v pořádku a perfektně připraveno pro trénink.

Tréninkový plán nebyl kdovíjak originální, na jarních kempech jde v podstatě o jediné, najet objemové kilometry v relativně nižší intenzitě a vybudovat tak základ další rychlostní přípravy. Vzhledem k tomu, že již v Čechách jsem během března najel okolo 700 km, byl jsem dobře předpřipraven a v podstatě od prvního dne jsem mohl jezdit 4hodinové objemy, což zhruba odpovídá 90-110 km denně v závislosti na profilu a počasí.

Ani na Mallorce však nebylo nejlepší počasí, a především trénink v druhé polovině kempu byl částečně ovlivněn. Prioritou byla cyklistika, ale měl jsem s sebou i plavecké vybavení a rozhodně jsem chtěl něco naplavat v moři. Teplota vzduchu byla značně proměnlivá a pohybovala se v průměru mezi 8–18 stupni. Moře drželo konstantních 15 stupňů, což je pro plavání v neoprenu ještě docela „komfortní“ teplota.

Během deštivých dnů jsem tedy cyklistický trénink nahradil plaveckým tréninkem v otevřené vodě. Na regeneraci a lehké rozplavání jsem využíval hotelový bazén, a protože jsem neplaval od konce loňské sezóny, tedy téměř půl roku, začínal jsem hodně z volna. Naštěstí je plavání jako jízda na kole, a to se nezapomíná! Po pár dnech jsem se již ve vodě cítil dobře a navzdory chladné vodě jsem v moři zvládal při každém tréninku 2-3 km.

Původní rozvržení cyklistického tréninku bylo v závislosti na počasí ovlivněno, ale mimo klasického objemu v rovinatém a zvlněném terénu jsem zvládl absolvovat i několik ryze horských tréninku, kdy jsem rozvíjel silově-vytrvalostní předpoklady. Závěr soustředění gradoval absolvovaným objemem a na závěr kempu jsem vložil jeden dlouhý trénink, kdy jsem si během 150 km „objel“ celý ostrov. Poslední den jsem během tříhodinovky jen vytočil ruce a krátkým plaveckým tréninkem se rozloučil s mořem. Po návratu už na mě čeká Vltava, kde voda asi bude ještě „kousat“.