V neděli 9. 5. 2021 jsem odstartoval triatlonovou sezónu úspěšným absolvováním Challenge Riccione, italského závodu na poloviční distanci (1.9 km plavání – 90 m cyklistika – 21.1 km běh). Ne vše mi sedlo, jak bych si přál, ale v poměrně těžkém závodě jsem dokončil v celkovém čase 5:34:00 hodiny, což považuji za dobrý vstup do sezóny.

Už samotné plánování závodů v době covidu není jednoduché, protože běžně se závody ruší jen několik dní předem, nehledě na časté změny podmínek vstupu do jednotlivých států apod. Týden před startem ale bylo jasno, že na Challenge Riccione budu startovat, tedy v závislosti na výsledku PCR testu mě i mého support teamu, který byl v plánu 24 hodin před odjezdem.

Vše dopadlo podle předpokladu pozitivně, resp. negativně pokud mluvíme o výsledku testů a mohlo se vyrazit. Po relativně dlouhé době jsem měl před sebou více než 1000 km dlouhý přesun autem, ale na cestu jsem se těšil, konečně závody! Aby nebylo vše tak jednoduché, během cesty mi přišel e-mail o zrušení ubytování, které jsem vybíral s ohledem na dostupnost závodu, bezbariérovosti a parkování. Najednou jsem byl během přestávek v řízení na začátku plánování, ale byl jsem v klidu, přeci jen jsme na akci vyrazili s několikadenním předstihem, ale příjemné to nebylo.

Během dvou hodin po příjezdu do Riccione jsme situaci vyřešili. Bylo nám nabídnuto několik alternativních možností, ale žádná z nich nebyla optimální. Nakonec jsme nalezli cestu kompromisu a konečně jsme bydleli. V hlavě mi snad tisíckrát proběhla myšlenka, kolik zbytečných starostí a časových prodlev by mi odpadlo s obytným autem.

Další dny byly ve znamení seznámení se s tratí a lehčího tréninku včetně aklimatizace. Poměrně náročná a technická cyklistická část vyžadovala více přípravy a času na seznámení se, stejně tak, vzhledem k plaveckému manku v přípravě, jsem chtěl něco naplavat. Běh byl na posledním místě, moc času nezbývalo, ale pro dobrý výsledek jsem udělal vše, co šlo!

Až ráno před startem se dávaly věci do transition zone, což bylo velmi příjemné, protože předešlý den byl čas na odpočinek a nemusel jsem nic řešit. START v 9:25 hodin mi rovněž vyhovoval, protože stačilo vstávat v 5 hodin, v klidu si zacvičit, nasnídat se a vyrazit. Vše probíhalo podle plánů support team pro asistenci v plavecké části byl v domluvený čas na svém místě a zhruba 10 minut před startem jsem byl již ve vodě. Jako jediný handicapovaný sportovec na startu Challenge Riccione jsem startoval 5 minut před profesionály, což bylo komfortní z pohledu logistiky i startu samotného. Bylo odstartováno! Plaval jsem uvolněně a nijak zvlášť netlačil na pilu, přeci jen letos nemám moc naplaváno. První krizovku jsem musel řešit zhruba 400 metrů po startu, kdy okolo mě začal jezdit policejní vodní skútr. Nejdříve jsem si myslel, že pro mou bezpečnost mám u sebe hlídku, ale gestikulace a křik mi k tomu moc neseděl. Během rychlé výměny názorů, kdy jsem policistovi sděloval, že jsem ve vodě dříve a legálně, protože jsme handicapovaný sportovec se situace začala vyostřovat. Policista neuměl anglicky. Dále jsem ho ignoroval a pokračoval jsem v závodě. Následně na mě začal skútrem najíždět a opravdu tvrdě ohrožoval mou bezpečnost, naštěstí dorazila další hlídka, která již pochopila a situace se uklidnila. Uvolněný plavecký styl tam byl, ale ve vodě jsem se už moc dobře necítil. Dosažený čas v plavecké časti 42:40 minut vzhledem k incidentu i nedostatečné přípravě nelze brát moc vážně, ale bylo to za mnou!

T1 – přechod mezi plaváním a kolem byl rekordně dlouhý, od výlezu z vody k mému vybavení to bylo více než 500 metrů, takže čas 11:21 minuty je odpovídající realitou.

Konečně sedím na kole! Čeká na mě 92 km dlouhá a 800 výškovými metry zvlněná cyklistická část. Je rozdělena do dvou okruhů a každému okruhu dominuje 3 km dlouhé stoupání s průměrným sklonem 8%. Již během rovinatého úvodu jsem cítil, že plavání mě stálo více sil, než bych si přál. Nebylo mi dobře, ale po zhruba deseti kilometrech jsem se stabilizoval. Udržoval jsem konstantní výkon a táhlým stoupáním jsem se přibližoval ke strmější pasáži. Na vrcholu jsem byl s dosavadním průběhem relativně spokojený. Během klesání jsem si trošku fyzicky odpočinul, ale sjezd, ve kterém jsem dosahoval maximální rychlosti nad 70 km/h byl velmi náročný na koncentraci, protože téměř tisícovka závodníku na trati jela i v několika řadách vedle sebe. V druhém okruhu se již vše uklidnilo, ale síly ubývaly. Cyklistickou část jsem dokončil v čase 3:30:10 hodiny, což odpovídá náročnějšímu profilu.

T2 – přechod mezi cyklistikou a během byl rovněž relativně dlouhý, ale na celkovém čase spíše podepsala stupňující se únava. 5:32 minuty již představuje defacto můj standard.

Na 21.1 km dlouhý rovinatý běh, který byl rozdělený do 4 okruhů jsem se těšil, protože cítím vzestup běžecké formy a chtěl jsem poprvé „zaběhnout“ pod hodinu. Navzdory únavě jsem do běhu dal všechno, ale v každém okruhu byly tři 180stupňové obraty, z nichž na každém jsem musel zastavit a znovu akcelerovat. Nevzdával jsem se a tvrdohlavě jsem šel za svým cílem, ale už to nešlo! Běh jsem dokončil v čase 1:04:15 hodiny.

Challenge Riccione jsem dokončil v celkovém čase 5:34:00 hodiny na 347. příčce absolutního pořadí, tedy zhruba v polovině startovního pole nehandicapovaných sportovců. Možná jsem od sebe čekal trošku víc, ale v závodě mi nevyšlo vše, jak bych si přál. Když svůj výkon hodnotím zpětně, bez emocí, jsem spokojený!