Týden po startu na Zadar Half jsem se rozloučil s triatlonovou sezónou na Borgo Egnazia Triathlon (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh) na jihu Itálie. Podobně jako v Chorvatsku tak také Itálii trápilo proměnlivé počasí a silný vítr. Vysoké vlny na otevřeném moři znemožňovaly plaveckou část, ale organizátoři dokázali skvěle zareagovat. Plavání přesunuli do přístavu v Savelletri a plavalo se! Větrné počasí potrápilo všechny závodníky a během cyklistiky se nejelo tak rychle, přesto se mi podařilo zajet letošní nejvyšší wattové výkon, z čehož mám radost! Celkově to vyšlo na 5:03:20 hodiny, což si myslím, že je důstojné rozloučení s letošní sezónou.

„Původní myšlenka prodloužení si léta padla za své již v Chorvatsku, kde jsme se rozhodně neohřáli a předpovědi počasí pro jih Itálie, Apulii, bohužel nebyly také optimistické.“

Silný vítr, dešťové srážky a teplotní maxima okolo 15 stupňů spíše připomínají apulijskou zimu, ale už nebylo cesty zpět. Trajekt a ubytování bylo již zaplacené, tak nezbývalo než doufat. Nakonec realita nebyla tak špatná, ale do babího léta mělo hodně daleko. Každý den sice zapršelo, ale silný vítr mraky zpravidla roztrhal, takže vysvitlo na chvíli i slunce, ale počasí bylo vskutku aprílové. Jediná jistota byly vysoké vlny dosahující výšky 3 metrů, které v kombinaci se skalnatým pobřežím, nedávali možnost ani se pokusit o plavecký trénink, což mě mrzelo. Cyklisticky a běžecky pokračovala příprava podle plánu, ale finální podoba závodu byla otázkou.

„Přetrvávající vysoké vlny znemožňovaly uskutečnit o plaveckou část na otevřeném moři a diskutovalo se o zrušení plavání.“

Nakonec organizátoři skvěle zareagovali, když dokázali přesunout plaveckou část do přístavu v Savelletri. Plavání bylo sice zkráceno na 1500 metrů (2 okruhy), ale následný 900 metrů dlouhý přeběh do přechodové zóny chybějící metry dostatečně kompenzoval. Dlouhé přeběhy opravdu nenávidím, ale nyní jsem byl rád. Plavalo se!

Necelé tři stovky atletů na startu patří spíše k menším akcím, ale atmosféra byla skvělá. Startoval jsem spolu s ženami z první vlny, což je pro mě optimem. Ty nejrychlejší zmizeli hned se startovním výstřelem, ale jinak byl úvod poklidný a umožňoval mi plavat ve skupině, což šetří síly. Během několika minut nás začali dotahovat nejrychlejší muži a na relativně krátkém okruhu bylo plavání docela kontaktní. Italové obecně nepatří mezi dobré plavce a strašně kopou nohama, takže jsem byl ve výsledku „okopanej“ jako brambora a těšil se ven z vody.   Plavání mezi zakotvenými loděmi bylo jednoznačně zážitkem, ale nyní bylo již na čase sednou na kolo a opřít se do toho. Plaveckou část včetně přeběhu jsem absolvoval za 36:08 minuty, což zhruba odpovídá mému plaveckému standardu.

T1 na podmáčené trávě nebyla žádná pohoda, ale 6:49 minuty je hodně slušné. Na kole jsem seděl za 43 minut od startu což nasvědčovalo tomu, že by to mohlo dneska vyjít pod pět hodin.

Kopcovitá, 90 km dlouhá cyklistika (2 okruhy) byla náročná sama o sobě, ale silný vítr tomu teprve dodával grády. Prvních zhruba 10 km bylo po rovině podél moře s větrem v zádech, tak to neskutečně letělo. Poté se trať olivovými hájky začal plíživě zvedat a na 20 km se tyčila prudká kilometrové stojka, po které se to ještě trošku houpalo, než se začalo klesat zpět k moři a na otočku. Sjezd byl hodně rychlý a místy jsem atakoval rychlost 80 km/h, což byl ve větru docela adrenalin. Na otočku do Savelletri to bylo přímo proti větru a vážně to nejelo. Oproti „zdravým“ cyklistům jsem měl výhodu v aerodynamice a mnoho jsem jich během tohoto úseku předjel.

„Druhý okruh byl v mém podání již trošku pomalejší, ale to se dalo předpokládat. Mírně mi klesl průměrný výkon, ale přesto jsem se po dokončení mohl radovat z nejvyššího letošního wattového průměru v závodě, což se počítá.“

Cyklistika na Borgo Egnazia Triathlon nepatřila mezi nejrychlejší, což ještě umocňoval vítr, ale s dosaženým časem 3:07:36 hodiny jsem spokojený. A jak se říká, na trati jsem nechal vše!

T2 na stejném místě, tedy na podmáčené trávě. Při příjezdu jsem se galuskách solidně bořil a měl jsem pocit, že snad ke svým věcem nedojedu, ale spíše se začala projevovat únava! Čas 4:40 minuty je průměr. Průběžný čas pod čtyřmi hodinami dává šanci dokončit pod celkově pod pět, tak uvidíme!

Běžecká trať 21.1 km (3 okruhy) byla převážně rovinatá na asfaltu, ale nechyběli ani pasáže „oblíbené“ šotoliny nebo „pavé“. Atmosféra ale byla úžasná. Běželo se stoletými olivovými háji po cestičkách s kamennými zídkami a také okolo archeologického naleziště Egnazia a moře v závěru každého okruhu. Bavilo mě to! Snažil jsme se zabojovat o výsledný čas pod pět, ale v silném větru se mi cíl pomalu vzdaloval. Běh jsem dokončil za 1:08:09 hodiny a celkově to vyšlo o pád minut nad pět. Což si myslím, že i vzhledem k podmínkám, je důstojné rozloučení se sezónou.

„Borgo Egnazia Triathlon mě nadchnul vším. Prostředím jednotlivých tratí a samotným realizačním týmem, který dokázal pružně reagovat na situaci a „zachránit“ celý triatlon.“ 

Na mém výkonu se do jisté míry mohl podepsat i předchozí start na Zadar Half a kiumulující se únava, ale dosažený čas 5:03:20 hodiny není z mého pohledu špatný. Jako jediný handicapovaný sportovec jsem se v absolutním pořadí umístil na 62. příčce z 237 závodníků, kteří dokončili. Celý pobyt v Apulii jsem si užil a trošku pocestoval, ale neohřál jsem se!