Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, a v mém případě by se asi hodilo říct, nevjedeš. Je to pravda! Před rokem jsem v polské Gdynii slavil dojezd celého ironmana. Letos 7. 8. 2022 jsem absolvoval kratší závod 70.3 Ironman Gdynia (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh). Je to krásná akce na severu, ale rozhodně nepatří mezi rychlé a jednoduché tratě. A právě o to víc si vážím svého výkonu a dosaženého času 5:11:22 hodiny. DZIĘKUJĘ BARDZO!

Když se naposledy ohlédnu za loňským rokem, tak Ironman Gdynia pro mě tehdy znamenal přípravný závod na mistrovství světa v ironmanu na Hawaii. Bohužel nedopadlo vše podle plánu, celá sezóna byla ovlivněna covidovými restrikcemi a do USA jsem nakonec nemohl odcestovat. Letošní ročník pro mě byl rovněž generálkou, a to před blížícím se Ironman Kalmar ve Švédsku, kde mám v plánu usilovat o nový traťový rekord a vylepšení osobního maxima.

Příjezd a poslední přípravy před 70.3 Ironman Gdynia provázelo tropické slunečné počasí, ale na závod spolu se silným větrem přišlo ochlazení. Na startu již znovu panovalo slunečné počasí, teplota vzduchu i vody byla okolo dvacítky. Jako jediný handicapovaný sportovec jsem odstartoval 5 minut před hlavním polem. Úvod plavání byl tedy hodně klidný, ale na otevřeném moři to později začalo trošku houpat a zejména nárazový vítr byl v průběhu celého dne nepříjemný. V Gdynii se plavecká část startuje na pláži a končí se na molu v přístavu, kde kotví relativně velké lodě, díky čemuž má závod trošku nestandardní atmosféru. První disciplínu jsem dokončil v čase 37:29 minuty, což pro mě nepředstavuje zvlášť dobrý výkon, ale na straně druhé plavání v moři má vždy svá specifika.

Přechodová zóna je zde poměrně dlouhá, a proto dosažený čas 8:08 minuty beru jako slušný, protože v součtu s plaváním z depa vyrážím za 45 minut od startu.

Cyklistická trať zaznamenala oproti minulým ročníkům jisté změny, řekl bych že převážně k lepšímu, ale přesto jde o poměrně technickou a pomalou trať, kde v součtu závodníci absolvují okolo 800 metrů převýšení. Zejména prvních 20 km konzistentně stoupá, jede se po méně kvalitním povrchu a letos opravdu hodně foukalo. Nezáviděníhodný úvod se pomalu překlopí do techničtějších pasáží, kdy je to neustále nahoru, dolů, doleva, doprava, bez možnosti stabilního tempa, což mi zrovna nevyhovuje. Průměrný výkon pochopitelně spolu s profilem značně kolísal, ale v druhé polovině se trať postupně napřímila a doposud protivný protivítr, začal foukat do zad. Na 60. kilometru na závodníky čekalo trošku prudší stoupání, na které jsem se těšil, protože jsem byl zvědavý, jak se projeví nové nastavení kola a delší kliky. Jelo se mi skvěle a oproti nehandicapovaným cyklistům jsem v podstatě nezaostával. V závěru stoupání mi z naprosto nepochopitelných důvodů došla baterka v řazení a musel jsem akumulátor vyměnit. Vždy vozím náhradní, protože technice nevěřím, a konečně se to vyplatilo! Bohužel s přivázanýma nohama k handbiku výměnu sám nezvládnu, ale po rychlé domluvě mi jeden závodník pomohl a celá akce nás zdržela sotva několik desítek vteřin. Co ode mě nebylo hezké, že jsem mu v klesání následně ujel, ale závod je závod. Pomoci si vážím a děkuji. Posledních 15 kilometrů bylo za odměnu. Vítr v zádech, a navíc klesavá tendence trati, díky aerodynamice jsem předjížděl jednoho závodníka za druhým a závěr byl opravdu velmi rychlý. Cyklistiku jsem dokončil za 3:12:21 hodiny, což vzhledem k podmínkám považuji za dobrý výsledek. V hlavě jsem počítal, jestli celkově mohu dokončit pod 5 hodin.

Druhá přechodová zóna je zpravidla kratší než první, ale tentokrát tomu tak nebylo. Přítelkyně, která mi dělá během závodu support čekala kousek za vjezdem do depa, aby mi udělala fotku, jenomže při mém vjezdu do depa kousek přede mnou upadl cyklista a organizátoři mě poslali jinou cestou. Přítelkyně čekala na můj průjezd a já jsem byl již mezitím na druhé straně přechodové zóny. Minuli jsme se. Tušil jsem, že je někde problém, ale nevěděl jsem, co se děje. Organizátoři mi naštěstí vše podali, ale časová ztráta naskakovala, 8:49 minuty není žádná tragédie, ale optimum to také není.

Při zahájení běhu jsem již viděl čekající Áňu, takže byť mírně naštvaný, ale věděl jsem, že je v pořádku a mohu v klidu pokračovat. Běžecká trať byla rozdělená do 3 okruhů, byla poměrně přehledná a navzdory téměř 150 metrům převýšení byla i docela rychlá. S narůstající únavou i snadný početní úkol zpravidla nemá rychlého řešení, ale při pohledu na garmina jsem bez složitého počítání viděl, že i kdybych zaběhl super rychlý běh, tak pod 5 hodin to nebude. Do běhu jsem přesto vjel naplno, bez rezervy. Cítil jsem se skvěle, ruce mi jely jako písty lokomotivy, a dokonce i s přibývajícími kilometry jsem stále držel rozjeté tempo bez poklesu výkonu. Byl to rychlý běh, nejrychlejší letos, a dokonce jeden z nejrychlejších vůbec! Časomíra se zastavila na skvělém čase 1:04:35 hodiny.

Cílová rovinka v Gdyni je opravdu pompézní a nechybí zde ani světelné a kouřové efekty. Dokončil jsem za 5:11:22 hodiny na 238.  místě z 669 dokončivších triatletů s čímž jsem na nelehké trati právem spokojený. Letošní 70.3 Ironman Gdynia byl poslední prověrkou před blížícím se Ironman Kalmar ve Švédsku. Dopadlo to dobře!