Extrémně těžký závod! To bylo mistrovství Evropy Europe Triathlon Middle distance Championship Bilbao, ze kterého si vezu titul Mistra Evropy. Celý závod provázelo deštivé počasí a v kombinaci s náročnou cyklistickou tratí s převýšením 1300 metrů to vážně snadné nebylo. Dokončil jsem jako jediný v kategorii PTWC v celkovém čase 5:38:03 hodiny. Se svým výkonem jsem spokojený navzdory tomu, že v posledních týdnech se vše nevyvíjelo podle plánu.

Nejen samotný závod, ale také logistika byla poměrně náročná, protože do téměř 2000 km vzdáleného Bilbaa na severu Španělska jsem jel autem. Z akce, která celkem trvala 10 dní jsem strávil 4 dny na cestě, což opravdu není ideální. Na straně druhé to mělo své výhody, když jsem nemusel složitě rozebírat vybavení do transportních obalů pro letecký přesun.

Bilbao je rozhodně zajímavé místo, ale pro trénink je naprosto nevyhovující, čehož jsem si byl dopředu dobře vědom. Pro tréninkové zázemí jsem si vybral mezi ironmany známé město Vitoria-Gasteiz ve vzdálenosti 60 km. A nelitoval jsem! Pro trénink naprosto ideální místo. Závěrečné přípravy běžely již podle plánu.

V Bilbau na nás v závodě čekala tak trošku jiná Transition Zone, než jsme zvyklí. Už tak zajímavý pohled na areál námořního muzea plnícího se triatlonovými speciály dále dokresloval atletický stadion v pozadí. Vzhledem k neustále se střídajícímu počasí a prudkým dešťovým srážkám byla atmosféra poněkud napjatá. Ale start se neúprosně blížil!

Do vody se mi tentokrát vůbec nechtělo! Vypadala totiž hodně odpudivě a špinavě. Nakonec tomu tak úplně nebylo, ale je pravda, že na několika místech do řeky Nervion ústily pochybné trubky. Vidět Bilbao z vody byl zážitek, ale jednou mi to stačilo! Startovalo se nezvykle pozdě, ve tři hodiny odpoledne, což v deštivém počasí nedávalo takřka šanci dokončit závod za světla. Pocitově se mi plavalo skvěle, ale čas tomu příliš neodpovídal, protože 41:03 minuty je hluboce za mým standardem, ale mezi para-atlety jsem vodu s několikavteřinovou ztrátou opouštěl na 2. pozici.

T1 – v námořním muzeu a na kostkách, ukrutně dlouhé a chaotické, Španělé, resp. Baskové nezklamali. Dosažený čas 10:05 minuty odpovídá situaci, a navíc silný déšť také moc nepomůže.

Cyklistická trať měla „jen“ 82 km, ale v kolonce převýšení trati stálo v propozicích 1300+, což je slušná porce sama o sobě, ale v kombinaci s vytrvalým deštěm to byla brutalita. Trať byla o dvou dominantních stoupání. První prudší, druhé již mírnější a tempovější. Před startem byl nevěřil, že si lze závod v takových podmínkách užít, ale sedlo mi to! Úvod jsem pojal trošku volněji a tempo stupňoval během prvního stoupání, ale v chladném počasí jsem nejel na maximálním výkonu, protože následné sjezdy by mě hodně vyvedly z rytmu. Druhé stoupání jsem jel již silově a doslova jsem ho vylétl a v závěru mi pořád zbýval dostatek sil pro závěrečný běh. Cyklistiku jsem zajel za 3:28:36 hodiny, s čímž jsem spokojený.

T2 – stejný scénář jako po plavání, dlouhé a chaotické, za 7:35 minuty.

Běžecká část již byla naštěstí bez deště, ale zato pěkně technicky náročná. Vzhledem k pozdějšímu startu závodu se dobíhalo za tmy! Rozhodně se nedal předpokládat rychlý běh, protože čtyři a půl okruhu kompletně po zámkové dlažbě, devět přejezdů mostu v úzkém koridoru a devět otoček rozhodně nejsou z pohledu běžecké formule ideální. Ale závod je závod, a opřel jsem se do toho naplno! Během prvního okruhu mi organizátoři přidělili vodiče na kole, který mi dělal prostor. Ne vždy však běžci uhýbali, ale rozhodně to bylo komfortnější. S výsledným časem 1:10:43 jsem rozhodně spokojený!

Přestože jsem mistrovství Evropy Europe Triathlon Middle distance Championship dokončil jako jediný sportovec v kategorii PTWC, svého úspěchu a předvedeného výkonu si cením, nebylo to zadarmo!