Aktuality

  Poslední stránka

2017-09-10

70.3 Ironman World Championship Chattanooga, Tennessee USA

V neděli 10. 9. 2017 jsem na 70.3 Ironman World Championship (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh) vybojoval titul Mistra Světa. Po nominaci v Lucembursku jsem směřoval veškerou koncentraci k tomuto závodu a svůj cíl jsem splnil. Průběh závodu nebyl jednoduchý. Již během první disciplíny jsem bojoval se silným proudem Tennessee River, což se projevilo v utrápené cyklistice. Do běžecké části jsem sice vstupoval se slibným náskokem na soupeře, ale nic jsem nechtěl ponechat náhodě a jel jsem naplno až do cíle. Výsledný čas 6:08:32 hodiny jasně vypovídá o náročnosti Mistrovství Světa v 70.3 Ironmanu.

 

Tennessee River je v oblasti Chattanooga tvořena soustavou přehrad, které ovlivňují proud řeky. Už během tréninku jsem cítil, že plavání nebude snadné. Na poloviční distanci patřím k silným plavcům a proti svému hlavnímu soupeři jsem cítil jasnou výhodu v této úvodní disciplíně. Po startovním výstřelu z děla závodníci křižovali řeku ke druhému břehu a poté se plavalo 860 metrů přímo proti proudu. Zpočátku jsem protiproud ani nevnímal, ale únava začala přicházet velmi brzo. Po obrátce se opět křižovalo ke druhému břehu a po obratu do cílové pětistovky jsem cítil, jak mě proud unáší a jak zrychluji. Výsledný čas plavecké části 0:42:03 hodiny je hluboce za mým standardem, což potvrzuje, že to nebylo snadné plavání.

 

Přechodová zóna byla poměrně dlouhá a proto výsledný čas T1 7:49 minuty považuji za svůj slušný standard.

 

Na cyklistickou část jsem se opravdu těšil. Mé neplánované výsledky v závodech Českého poháru handbike i Mistrovství republiky ukázaly, že jsem v dobré formě. V cyklistice jsem byl jasně favorizován a cítil jsem, že hlavně na strmých stoupání, které trať slibovala, budu jen získávat. S přechodem jsem neměl problém a úvodních 8 km bylo rovinatých, což je na rozjetí ideální. V nájezdu do stoupání jsem cítil, že to není dobré. Ruce unavené nezvykle těžkým plavání nejely. Záhy jsem řadil na nejlehčí převod a na patě stoupání byl pocitově unaven jako v cíli po závodě. Pětikilometrové stoupání na Rock City se změnilo v peklo. Ruce nejely a hlavou se mi honily černé myšlenky. Stoupání mi vzalo hodně sil a to nejen fyzických. Na vrcholu jsem sice věděl, že nic horšího už nepřijde, ale nebyl jsem na tom dobře. Bojoval jsem s bolestí a únavou. Během rychlého sjezdu jsem doplnil kalorie a trošku pošetřil, ale následný přechod do mírně zvlněné části mi radost neudělal. Trať jsem měl detailně nastudovanou a částečně projetou na kole, ale tuto část jsem trošku podcenil. Výjezdy, které vypadaly, že vyletím setrvačností po sjezdu, byly o mnoho těžší, což mě překvapilo a ještě tak umocnilo negativní rozpoložení. Nejelo to podle představ, ale závodilo se o titul Mistra Světa a vzdát z prvního místa by byl holý nesmysl. Cyklistiku jsem si protrpěl, ale ve finále jsem na svého soupeře najel přes 20 minut čistého času, což mi dávalo luxusní náskok. Na trati se celkem nastoupalo 1039 hm, čímž trať závodu Mistrovství Světa pochopitelně patří k těm těžším. Výsledný čas 3:37:37 hodiny mě vzhledem k dosavadnímu průběhu závodu nepřekvapil.

 

T2 trošku pomalejší, ale po tak náročné cyklistice je 5:29 minuty adekvátní.

 

Většinou se na poslední disciplínu těším. Možná proto, že je poslední, možná proto, že jsem výrazně rychlejší než nehandicapovaní závodníci, ale na Mistrovství Světa jsem se na běh opravdu netěšil. 21.1 km dlouhá trať byla rozdělena do dvou okruhů, během kterých se nastoupalo 300 hm, což jsem doposud na žádném 70.3 závodě nezažil. Zhruba úvodní kilometr byl rovinatý, poté se mírně sjíždělo k Tennessee River a poté začal kolotoč výjezdů a sjezdů. První významnější stoupání bylo táhlé, ale nebylo tak těžké. Dalších 5 km bylo mírně zvlněných, a pak to začalo. Strmý 100 metrů dlouhý výjezd mě hodně prověřil a následný sjezd zase testoval brzdu a obutí předního kola. Poté přišla série dvou výjezdů a dvou sjezdů. Do kopce jsem jel na hraně a v klesání jsem byl naopak maximálně ostražitý, protože se mi již jednou v tomto závodě stalo, že na mokré vozovce za občerstvovačkou jsem probrzdil zatáčku. To nejtěžší v prvním kole bylo za mnou a následoval přejezd dřeveného mostu Walnut Street Bridge, historické památky ńa původní trať železnice Cincinnati – Chattanooga. V druhém kole mě čekalo to samé jako v prvním, jen s vědomím toho, že pokud se nestane něco nepředvídatelného, dokážu dotáhnout tento závod k happy endu a zisku vysněného titulu. Trošku více než v dosavadním průběhu jsme si uvědomoval skvělou diváckou kulisu a fandění, což mě ještě více motivovalo k udržení hraničního tempa. Přejezd Walnut Street Bridge, sjezd a cílová rovinka. Běh dokončen v čase 1:35:36 hodiny, ale to mě zrovna nezajímalo. První věc která mě napadla byla, že jsem Mistr Světa v 70.3 Ironmanu a ta druhá, že je konec! Silný zážitek a velká únava po závodě byla kompenzována vítězstvím, které ještě vyšperkoval slavnostní ceremoniál, kdy jsem z rukou triatlonových legend Dava Scotta a Marka Allena převzal mistrovský dres a trofej světového šampiona.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2017-08-27

DA-BA Prosenická Lhota/hb

V neděli 27. 8. 2016 jsem absolvoval poslední ostrý start/trénink v rámci časovky jednotlivců Povltavského poháru DA-BA. Na programu byla náročná časovka na 18,8 km rozdělená do dvou okruhů s celkovým výstupem 334 hm. Na startu jsem byl jediným handbikerem nicméně tento závod měl pro mě pouze tréninkový význam. Především pro mě byla lákavá konfrontace se závodníky bez handicapu. S dosaženým časem 42:05 minut jsem si určitě ostudu neudělal a necelou polovinu startovního pole jsem nechal za sebou. Pěkný závod, těžký trénink, skvělá atmosféra. Forma je. Na MS v 70.3 Ironmanu jsem připraven!

Více informací o akci

Tagy: Handbike  Handbike ČR 

2017-08-20

MČR Maršovice/hb

V neděli 20. 8. 2017 jsem v rámci finální fáze přípravy na nadcházející Mistrovství Světa v 70.3 Ironmanu absolvoval cyklistické Mistrovství České republiky v silničním závodě a vybojoval jsem jsem titul Vicemistra ČR.

 

MČR v silniční para-cyklistice bylo součástí kultovního závodu Železný dědek, který byl z důvodu uzavírek trati přesunut do jiné lokality. Trať závodu byla vždy velmi náročná a letošní rok nebyl vyjímkou. Trať mistrovského závodu handbikerů měřila 47 km a byla rozdělena do 3 okruhů z nichž v každém se nastoupalo okolo 280 hm. Na startu se sešla kompletní Česká a Slovenská špička a bylo zřejmé, že medaile nebudou cinkat zadarmo. Závod jsem bral sice jako část přípravy nicméně jsem chtěl bojovat. Po startovním výstřelu se formovala vedoucí skupinka ve složení Tománek, Mošnička, Kuk'la, Šelinga a Antal. Výsoké tempo v úvodním stoupání diktovalo slovenské duo Kuk'la-Šelinga, v těsném závěsu Tománek a Antal. Mošnička ztratil kontakt a následně i Šelinga odpadl z vedoucí skupiny. Kuk'la udával tempo závodu. Během úvodu prvního kola jsem nebyl moc aktivní a takticky jsem vyčkával co se bude dít. Přeci jen handcycling je u mě v současné době na vedlejší koleji a nemám ostré závodní kilometry. V podstatě bez větších problémů jsem držel krok. V nájezdu do druhého kola jsem neplánovaně rozjel trošku vyšší tempo na které nezvládl reagovat Antal. Po boku s Kuk'lou jsme dojeli na vrchol stoupání a já jsem se snažil doplnit energetický dluh tyčinkou. Kuk'la neúnavně a téměř strojově pokračoval dál. Jeho mírný náskok jsem do dalšího stoupání sjel a dojel nás i Antal. Slovenský reprezentant Kuk'la získal několik metrů k dobru a já ani Antal jsme nereagovali. Možná má klíčová chyba, ale Kuk'lu jsme nechali jet. V podstatě to nebyl ani náš přímý konkurent, protože závodí v kategorii s nižším handicapem. Další vývoj závodu byl velmi vyrovnaný. V nájezdu do druhého kola se na nás dotáhl Mošnička, ale nepodařilo se mu dostat se až k nám do přímého kontaktu. S přibývajícími kilometry jsem se cítil silnější a myslím si, že v kopcích jsem na tom byl lépe, nicméně ne tak dobře, abych odjel. Závěrečné kilometry jsem tahal ve snaze odpárat Antala, ale byl silný. Cíl bohužel nebyl na vrcholu žádného stoupání. Po krátkém sjezdu, kde jsem ztratil metr a boj o titul byl ztracen. Dokončil jsem na 2. místě v kategorii H2 a vybojoval tak titul Vicemistra ČR s čímž jsem spokojen. V absolutním pořadí bez rozdílu kategorií jsem bral bronz. Má účast byla jaksi nad plán a i když jsem v současné době především triatlonistou v české handcyclingové špičce se semnou musí stále počítat.

 

 

Více o akci:

http://www.cesyk.cz/zeleznydedek/

 

Výsledky:

http://www.championchip.cz/results/2017082010/VysHan3Kat.pdf

Více informací o akci

Tagy: Handbike ČR 

2017-08-06

ČPH Plzeň, Lopatárna/hb

Návrat ke kořenům, tak bych označil svou účast na závodě ČPH v Plzni. Cyklistický klub Rapid Plzeň v neděli 6. 8. 2017 na cyklistickém oválu Lopatárna hostil pohárový závod. Na startu se sešla kompletní česko-slovenská špička kategorie H3 a rychlý okruh sliboval atraktivní závod. Rozvířil jsem vody českého handcyclingu a suverénním výkonem jsem si dojel pro stříbro.

 

Rychlý start a první místo od úvodu. Zajímavé. Starty mi nikdy nešly. První dvě kola na špici a poté jsem nechal střídat kolegy. Vedoucí skupinka ve složení Tománek, Antal, Mošnička a Slovák Orečný rozjela vysoké tempo. Jako první nevydržel Orečný zásluhou nástupu Antala. Neměl jsem problém nástup během několika set metrů sjet. Při dalším pokusu nezvládl reagovat Mošnička a na špici jsme jeli ve dvou. Závod se jel na 44 km na zvlněném cyklistickém oválu Lopatárna dlouhém 1,1 km. S Antalem jsme jeli vyrovnaný závod a na čele se pravidelně střídali. Zhruba po 15 okruzích jsme o kolo sjeli Orečného a následně i Mošničku, což trošku ovlivnilo snížení tempa vedoucího dua Tománek, Antal. Sětřili jsme síly. V závěru závodu jsem se možná trošku aktivněji podílel na určování tempa, ale nebyl jsem si jistý jaký závěr mohu čekat od svého soupeře. Zpětně si říkám, že jsem mohl být více aktivní. Plzeňská Lopatárna není úplně šálkem mého čaje. Stoupání krátké, rovina krátká, sjezd krátky a pořád dokola. Asi jsem to mohl zkusit, ale nezkusil. Poslední okruh jsme jeli férově vedle sebe a nástup Antala na pásku byl zkrátka lepší.

Více informací o akci

Tagy: Handbike  Handbike ČR 

2017-08-02

Fotogalerie

Fotogalerie - z FORD Challenge Prague byla přidána.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2017-07-29

Challenge Prague/tri

V sobotu 29.7. 2017 jsem se postavil na start hlavního závodu Ford Challenge Prague. Poprvé v historii českého triatlonu se v tuzemsku podařilo uspořádat závod, který je součástí mezinárodní organizace Challenge Family, která je, podobně jako Ironman, proslulá pořádáním závodů v dlouhém triatlonu. Jsem rád, že jsem mohl být při této premiéře a ještě raději, že jsem se blýskl jedním ze svých nejlepších výkonu na middle distance (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh). Ford Challenge Prague jsem dokončil v celkovém čase 5:06:59 hod.

 

Plavecká část na 1.9 km vedla okolo Střeleckého ostrova v centru hlavního města a profesionálové odstartovali s úderem pravého poledne. Vzhledem ke specifičnosti destinace a vysoké obsazenosti jsem z organizačních důvodu startoval až se ženskými Age Group a smíšenými štafetami, tedy ve 12 hodin a 13 minut. Startovalo se proti proudu, za první bójí se točilo na levou stranu a následně se plavalo podél Národního divadla po proudu ke Karlovu mostu. Do cíle plavecké části se opět točilo proti proudu s Pražským hradem v zádech. Během hromadného startu jsem se netlačil nijak zvlášť dopředu a spoléhal jsem na své vytvalostní schopnosti a postupné stupňování tempa. Orientace ve vodě nebyla ideální a bóje nebyly optimálně viditelné. V úvodu jsem si trošku naplaval, nicméně po první obrátce jsem držel dobrý směr. Po druhé obrátce jsem se opět trošku odklonil od ideální trasy a opět si trošku zbytečně naplavával,nicméně jsem nebyl sám. Zhruba v půlce plavání jsem již dostihl některé závodníky mužských Age Group, což se postaralo o kontaktní plavání až do konce. Mnohdy nebylo možné plavat v přímém směru, protože závodníci kličkovali. Voda ve Vltavě měla okolo 17 stupňů, což na triatlonové standardy patří k tomu studenějšímu. Za těchto podmínek jsem předpokládal čas pod 40 minut, což jsem se svým výkonem 0:34:26 hod, navzdory složitějšímu výlezu z vody po schodech, s přehledem splnil.

 

T1 za 10:03 min odpovídalo délce depa a mým posledním standardům. Dosažený čas nejvíce ovlivnilo schodiště na Most Legií a poté několik set metrů dlouhá přechodová zóna mezi plaveckou částí a začátkem depa.

 

Cyklistiská část na 90 km doznala oproti předchozím ročníkům výrazných změn. Byla rozdělena do dvou okruhů 2 x 45 km. V každém okruhu se ze Smíchova jelo po Strakonické okolo dostihového závodiště na Zbraslav a do Vraného nad Vltavou na otočku. Poté se stoupalo na otočku v Dolních Břežanech a zpět na Smíchov. Cyklistickou část jsem rozjížděl, s vědomím celkové délky závodu, mírnějším tempem a po úvodních 5 – 10 km, jsem se dostával do svého vytrvalostního maxima. Před prvním výjezdem na nejvyšší bod trati, tedy do Dolních Břežan, jsem trošku šetřil síly, ale ve stoupání jsem jel na limitu. V porovnání s nehandicapovanými závodníky jsem si nevedl vůbec špatně a má ztráta byla minimální. V následném sjezdu jsem získával. Návrat do Prahy podél dostihového závodiště byl po větru, takže se jelo výrazně snadněji. Druhé kolo bylo více méně podle stejného scénáře pouze s tím rozdílem, že výjezd do Dolních Břežan byl podstatně bolestivější, nicméně oba okruhy jsem zajel v takřka totožném čase. Výsledný čas 2:55:47 hod představoval můj vůbec nejrychleší čas na middle distance.

 

T2 a hodnota 5:22 min - opět standard, který byl ovlivněn délkou depa.

 

Po dobře rozjetém závodu zbývala poslední část. Běh na 21.1 km, který z mého pohledu představoval to nejtěžší v závodě. Profil byl sice jen lehce zvlněný, ale technické pasáže kterým v každém ze čtyř okruhů dominoval zhruba 1000 metrů dlouhý úsek po dlažebních kostkách na Náplavce. Samozřejmě jsem chtěl bojovat o co nejlepší výsledek a v ideálním případě dokončit v celkovém čase po 5:15 hodiny, ale Náplavka byla velkým oříškem. V prvním kole jsem rozjel vskutku vysoké tempo a v nájezdu do druhého jsem byl zaskočen dosaženým časem, který byl na hranici osobního maxima. Stupňující se únava mě donutila zvolnit, ale přesto jsem držel opravdu vysoké tempo. Po polovině běžecké části jsem se dostal z přechodové krize a uržoval rozjeté tempo, ale aby to nebylo tak snadné a růžové, vyskytly se technické komplikace v podobě prasklého blatníku a povoleného zadního kola. Na dlažbě blatník drhnul o kolo. Sice mě zpomaloval, ale největším problémem bylo povolené zadní kolo. Tato závada se objevil zhruba 4 km před cílem a vzniklý problém jsem nemoh sám vyřešit. Se vší opatrností jsem pokračoval a věřil. Závit se i nadále povoloval a na místech kde jsem se v předchozích okruzích pohyboval rychlostí okolo 23 km/h jsem se nyní doslova plazil. O přejezdech zpomalovacích prahů ani nemluvě a poslední stovky metrů jsem očima hypnotizoval povolené kolo. V okamžiku, kdy jsem vjel do cílové rovinky, jsem věděl, že je vyhráno. Běžeckou část jsem dokončil v čase 1:21:21 hod. Hlavní závod Ford Challenge Prague jsem dokončil v celkovém čase 5:06:59 hod, což pro pro mě představuje jeden z nejrychlejších triatlonů na middle distance v dosavadní sportovní kariéře.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2017-07-10

Fotogalerie

Fotogalerie - byla přidána ze závodu Světového poháru v paratriatlonu ITU World Cup Iseo, Italy.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2017-07-09

ITU World Cup Iseo/tri

V sobotu 8. 7. 2017 jsem absolvoval svou velkou premiéru na Světovém poháru ITU World Cup Iseo, Italy. Start pro mě představoval především cennou zkušenost a zcela nový typ závodu, protože v porovnání s favorizací dlouhého trialonu je paratriatlon (0,75 km plavání – 20 km kolo – 5 km běh) v podstatě sprint. Neměl jsem žádné očekávání, žádnoiu představu či ambici na umístění. Chtěl jsem jen předvést své maximum. Nic víc, nic míň. Závod Světového poháru ITU World Cup Iseo jsem dokončil na zcela nečekaném 3. místě, čím jsem při své premíře překvapil sám sebe a pravděpodobně i své soupeře.

 

Vzhledem k tomu, že jsem v paratriatlonu nováčkem, bylo pro mě vše nové. Pravidla, penalizace, akreditace, support, dovolená či zakázaná asistence atd. Oproti dlouhému triatlonu, který je primárně určen pro sportovce bez handicapu, má paratriatlon svá specifika a já jsem je během krátkého času musel vstřebat a dokázat aplikovat v praxi. Např. technická kontrola je podstatně pečlivější a bylo podrobně zkoumáno nejen technické vybavení, ale i závodní pozice, velikost kol atd. Podobná procedura jako na závodech SP poháru v cyklistice.

 

Plavecká část na 750 metrů startovala ve vlnách rozdělených dle jednotlivých handicapů. Co je velmi nutné zmínit kategorie PTWC (ParaTriathlon WheelChair) určená pro sporotvce na handbiku/vozíku je dále rozdělena do dvou podkategorií H1 (vyšší handicap) a H2 (nižší handicap). Zařazení do příslušné kategorie probíhá na základě zdravotní klasifikace a posouzení úrovně handicapu klasifikační komisí. Pořadí kategorie PTWC je jednotné pro obě podkategorie, ale využívá se přepočet na základě koeficientu handicapu. V praxi startují první závodníci H1 a s časovým odstupem odpovídajícím koeficientu poté startují závodníci H2.

 

Plavecká část mi moc nesedla. Po startu jsem se postupně propadl na poslední místo mezi všemi startujícími v PTWC. Bojoval jsem s vodou i sebou samým. Na konci utrápeného plavání jsem se opravdu těšil z vody. Můj čas 16:15 minuty představoval spíše podprůměrný výkon na úrovni SP.

 

Transition 1 – vzhledem k mému vyššímu handicapu oproti triatlonovým standardům pro mě představuje depo další citelnou ztrátu. I když jsem byl na své poměry velmi rychlý a časomíra se zastavila na hodnotě 3:39 minuty, byl jsem oproti zbytku startovního pole pomaleší prakticky o polovinu.

 

Cyklistická trať v celkové délce 21 km byla rozdělena do tří okruhů, byla poměrně technická a profilově zajímavá. Po horším úvodu jsem měl šanci minimalizovat ztráty, aby má premiéra neskončila fiaskem. Projevila se má cyklistická minulost a pravděpodobně i současná rostoucí výkonnost. Najednou jsem nebyl outsiderem, ale propracovával jsem se dopředu. V polovině cyklistiky jsem byl již na pátém místě absolutního pořadí PTWC a během stoupání jsem dostihl dalšího soupeře. Mohutným nástupem jsem mu nedal šanci. Cyklistickou část jsem dokončil v čase 39:02 minuty.O několik vteřin za Rakušanem jsem zaznamenal třetí nejrychlejší čas.

 

Transition 2 – a čas 2:24 minuty. Ztráta proti soupeřům, ale udržení 4. pozice.

 

Běh na 5 km byl rozdělený do tří okruhů. Profil byl mírně zvlněný, ale více než třetina trati se jela po dlažbě, takže nic moc. Při nájezdu do prvního kola jsem sledoval penalty box a LED obrazovku zda-li nejsem za nějaký nevědomý prohřešek penalizován. Vše bylo snad v pořádku a tudíž jsem se pokusil rozjet své limitní tempo. Najednou ambice jasná. Ital není daleko a já chci udržet pozici! Po prvním okruhu držím minimální náskok, ale bojuji. V nájezdu do dalšího kola vidím penalizaci čísla 128. Vzpomínám na své startovní číslo a jsem si jistý, že není mé. Jedu hranu a Ital mi po ohlédnutí dotírá na záda. Vidím ho! Nájezd do třetího kola, nevnímám penalty box a rubu to co to jde. Itala nevidím a věřím v bramboru. Cílovou pásku protínám v celkovém čase 1:17:43 hodiny s čímž jsem spokojený. Odvedl jsem maximul a dokončil v polovině startovního pole. Úspěch, radost, spokojenost! Ztráta na bronz 1:11 minuty. Super výsledek.

 

Odcházím do transition zone vyzvednout materiál a směřuji k autu. Těším se na sprchu a jídlo. Najednou telefon že se mám dostavit do prostoru cíle. Vidím komisaře s výsledky poprosím ho o možnost nahlédnutí. Nechápu a nevěřím svým očím 3. místo Jan Tomanek? Rakušan se provinil proti pravidlům, když nezastavil po penalizaci v penalty boxu. Byl diskvalifikován. Tím pádem jsem se posunul při své premiéře na Světovém poháru ITU World Cup na pódium a pro Českou republiku jsem vybojoval historicky první cenný kov na Světovém poháru v paratriatlonu ITU. Sbírání zkušeností v novém typu závodu se proměnilo v jeden z nejvýznamnějších úspěchů mé triatlonové a sportovní kariéry vůbec. Pořád tomu nemohu uvěřit a mám obrovskou radost.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

  Poslední stránka