Aktuality

  Poslední stránka

2018-09-02

70.3 Ironman World Championship Port Elizabeth, South Africa

V neděli 2. 9. 2018 jsem se jako Mistr Světa 2017 postavil na start mistrovského závodu 70.3 Ironman World Championship Port Elizabeth, South Africa. Jedním z hlavních cílů letošního roku byla obhajoba titulu světového šampióna, a s touto ambicí jsem se vrhnul do vln Indického oceánu. S náročnou tratí, nepříznivými klimatickými podmínkami a soupeři jsem bojoval dlouhých 5:37:24 hodin. Svůj cíl jsem splnil, titul jsem obhájil a stal se Mistrem Světa v 70.3 Ironmanu 2018.

 

Během přípravy na tento vrchol sezóny šlo víceméně vše podle plánu. Pouze vzhledem k tropickému průběhu českého léta jsem musel trošku redukovat tréninkové dávky a přizpůsobovat se aktuální klimatické situaci. Do Afriky jsem však odlétal optimálně připravený, spokojený a odhodlaný.

 

Každý dlouhý let představuje určitou fyzickou zátěž a s přihlédnutím na handicap a specifické potřeby je důležité cestu rozumně plánovat. Pokud možno i s ohledem na sportovní vybavení eliminovat zbytečné přestupy. Relativně dlouhý let do Jihoafrické republiky jsem zvládl dobře, ale to se bohužel nedalo říci o běžecké formuli, která dorazila poškozená. Bez specializovaného vybavení byla oprava nemožná a popravdě jsem měl pocit, že má africká mise končí.

 

Krátce po mém příletu do Port Elizabeth jsem zkontaktoval několik servisů, dílen a přátel. Obrovské poděkování patří několikanásobnému jihoafrickému Mistrovi Světa v handcyclingu Ernstu Van Dykovi, který mi pomohl zajistit kontakt na RNE DEVELOPMENTS v Port Elizabeth, kam jsem se hned ráno s nadějí vydal. Následovala velmi složitá oprava, během které se musela odříznout poškozená trubka s upínacím mechanismem zadního kola, opravit a následně znovu přivařit k rámu běžecké formule se zaručením správné geometrie hnacích kol. Zájem a ochota RNE DEVELOPMENTS mi dala naději a víru, že vše zatím není ztraceno. O několik hodin později bylo hotovo a běžecká formule byla připravena k vyzvednutí a testování, které dopadlo dobře a do závodu jsem mohl nastoupit.

 

Mistrovský závod 70.3 Ironman World Championship má striktní pravidla a velmi omezené kvalifikační možnosti pro start handicapovaných sportovců. Nominace je možná pouze ze tří akcí na světě vždy po jednom slotu a mými konkurenty měli být Američan Daniel Garcia a Čech Michal Šiška. Garcia svou účast odvolal a jeho slot byl využit pro domácího Pietera DuPreeze.

 

START v 7:33 následoval ihned v tříminutovém odstupu od profesionálů, což mělo své výhody i nevýhody. Volný plavecký prostor je bezesporu výhodou, ale nemožnost rozplavat se a odstartovat tzv. na sucho není nejlepší, uvážíme-li dále faktor silných vln, za které se těžko dostává i nehandicapovaný sportovec. Neměl jsem se startem zásadní problém a již v úvodu plavecké části se dostal do čela. Měl jsem sice trošku problém s orientací a proudy mě několikrát stáhly mimo optimální směr, něco jsem si zbytečně naplaval, ale čelní pozici jsem neztratil, i když Šiška se držel na dohled. Na konci plavecké části mě nepříjemně vzala vlna a doslova mě převálcovala. Otočil jsem se přes hlavu a dokonce škrtl o dno, což nebylo příjemné a už vůbec ne bezpečné. Plavecký čas 0:39:02 hodiny jen potvrzoval náročnost plavecké části, která měřila 1.9 km.

 

T1 – přesun po dlouhé písčité pláži byl pro handicapované sportovce zajištěn pomocí speciálních plážových vozíků. Až v T1 jsme se dostali na své vozíky, teprve poté sundávali neopreny a přesedali na handbiky. Byl jsem na vedoucí pozici a v depu jsem tolik nespěchal, respektive jsem nebyl tolik ve stresu a měl něco málo k dobru. Čas 7:51 minut odpovídá vzhledem k délce přechodu k mému standardu na poloviční distanci.

 

Cyklistická část na 90 km byla poměrně členitá a profilově náročná. V úvodních 11 kilometrech se pozvolně stoupalo zhruba 250 hm. Cyklistika patří mezi mé nejsilnější disciplíny a mnohdy jediné trumfy, ale Michal Šiška je rovněž dobrým cyklistou. Během úvodního stoupání jsem najel několikaminutový náskok, který jsem v průběhu celé cyklistické části udržoval, ale teprve na obrátce zhruba v polovině trati jsem viděl, kde je Šiška a dále DuPreez. Měl jsem náskok přibližně tří kilometrů, ale dál ho zvyšovat se mi již nedařilo. Profil trati vyhovoval, ale vadil mi velmi hrubý povrch silnic. Díky němu kola nemají takovou setrvačnost a hlavně vzhledem k pozici těla jdou veškeré vibrace a nárazy přes zádovou opěrku do krku a hlavy. Závěr byl už trošku monotónní. Hrubý asfalt, déšť a nárazový vítr se začaly zajídat. Cyklistiku jsem dokončil za 3:27:57 hodiny a několikaminutový náskok mi dodával klid pro závěrečný běh.

 

Během T2 jsem se omezil opravdu jen na to nejnutnější, ale 5:28 minuty nepovažuji za optimum vzhledem k relativně krátkému přechodu.

 

Běžecká část na 21.1 km byla rozdělena do dvou okruhů a každé ze čtyř obrátek pak dominovala nepříjemná stoupání. Během celého závodního dne střídavě pršelo, což jsem nejvíce pociťoval právě na běhu. Na hnací obruče na běžecké formuli jsme aplikoval klistr pro dobrý grip, ale optimum to nebylo a místy jsem s technikou trošku bojoval. Svůj náskok jsem minutu po minutě navyšoval, ale neztrácel jsem koncentraci, protože i po odstranění poškození během letecké přepravy jsem se trošku obával dalších potíží, defektu atp. Rozhodně jsem se nechtěl druhého titulu vzdát, a proto jsem nepolevil až do samotného závěru. S výsledným časem běhu 1:17:08, nejsem zcela spokojený, ale zvážím-li náročnost celého závodu, nepříznivé počasí a obtížné stoupání na trati, předvedl jsem dobrý výkon, odpovídající mému standardu.

 

Během posledních desítek metrů mě absolutně naplnila euforie. Už jsem nepochyboval, už jsem se nebál, jen jsem si vychutnával poslední okamžiky závodu. V cílové bráně jsem se zastavil s rukou vztyčenou nad hlavu a užíval si okamžik vítezství a obhajoby titulu Mistra Světa v 70.3 Ironmanu. Mistrovský závod 70.3 Ironman World Championship Port Elizabeth, South Africa jsem dokončil v celkovém čase 5:37:24 hodiny. Pomyslnou tečkou za celým šampionátem byl slavnostní ceremoniál a převzetí mistrovského dresu a ceny z rukou legend triatlonu Dava Scotta a Marka Allena.

 

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2018-07-28

Challenge Prague - middle distance

70.3 Ironman World Championship Port Elizabeth, kde budu obhajovat titul Mistra Světa v 70.3 Ironmanu, se nezadržitelným tempem přibližuje, a proto je nejvyšší čas, začít se cíleně připravovat na poloviční distanci (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21,1 km běh). Jako přípravný závod jsem si vybral závod v srdci Evropy, naši Challenge Prague – middle distance. Bylo to těžké, bolelo to, ale cíle jsem dosáhl v čase 5:14:50,4 hodiny, jen několik minut za vlastním traťovým rekordem.

 

Plavecká část na 1.9 km doznala oproti předchozím ročníkům několika změn. Startovalo se na druhé straně Střeleckého ostrova a trať byla vedena trochu jinak než v předchozích ročnících. Hlavní závod odstartoval pro profesionály přesně v pravé poledne a kategorie handicap, spolu s ženami, ve 12:05. Úplně jsem nevěděl, co od sebe mohu čekat, protože v letošním roce jsem startoval jen v závodech na paralympijské distanci, kde je plavecká část podstatně kratší. Po startu jsem se snažil držet v závěsu za prvními ženami a trochu pošetřit síly, než se hlavní pole roztrhá na jednotlivce. Pocitově se mi plavalo lehce a neměl jsem problém s orientací ani s poněkud kontaktním plaváním. Udržoval jsem vyrovnané tempo a držel se mezi výkonnostně srovnatelnými plavkyněmi, což mi šetřilo síly. Plavání jsem dokončil v čase 37:59,3 minuty, což zhruba odpovídá mému dlouhodobému standardu.

T1 doznalo oproti předchozím ročníkům výraznějších změn a hodně se prodloužilo, což ovlivnilo můj čas, který dosáhl hodnoty 9:36,7 minuty. Délka T1 byla pro mě více než 500 metrů. Oficiální handleři mě vyndali z vody na vozík, poté jsem musel absolovat cca 200 metrů po Střeleckém ostrově, následovala opětovná asistence handlerů a vynesení po schodišti na Most Legií na jehož konci teprve začínalo T1.

Do cyklistické části jsem vjížděl s jasným cílem atakovat hranici 3 hodin, což se mi s celkovým časem 2:58:00,4 podařilo. Devadesát kilometrů dlouhá trať byla rozdělena do dvou okruhů. V prvním okruhu jsem měl cyklistiku rozjetou opravdu slibně. Bojoval jsem s vysokou teplotou a snažil se pravidelně občerstvovat a chladit, ale cítil jsem, že nejsem v úplné pohodě. Faktorů ovlivňujících můj výkon mohlo být několik. Nedávno jsem prodělal infekci a antibiotickou léčbu, náročnou cestu na SP v Kanadě, a v neposlední řadě bylo na silnici skutečné peklo. Když jsem vjížděl do druhého okruhu, byl znát protivítr. Pochopitelně mi to moc nepřidalo, ale věřil jsem, že v posledních cyklistických kilometrech závodu mi naopak pomůže, když pojedu po větru. Jestli mohu cyklistiku charakterizovat jedním slovem, bude to nevyzpytatelnost. Vítr se točil, jak ho napadlo a ani jednou mi to neusnadnil, naopak. Na šedesátém kilometru jsem se dostal do citelné hypoglykémie, tedy absolutního nedostatku cukru v krvi, a začalo to být teprve zábavné. Studený pot, rozostřené vidění a defacto nemožnost přijmout cokoli k jídlu. Natlačil jsem do sebe poslední energeticky gel a na občerstvovačce na sebe vylil dva bidony s vodu, abych se alespoň trošku ochladil. Nepamatuju, kdy jsem se musel ochlazovat a tropické teploty v závodě jsou obvykle mou devízou, ale tady to prostě nesedlo. Několikakilometrový výjezd do Dolních Břežan mám trošku v mlze a sjezd asi také nebyl úplně bezpečný, ale z nejhoršího jsem se dostal. Zbývalo posledních 15 km proti větru zpět do Prahy.

T2 zase trošku ovlivnila jeho délka, ale to už v tuto chvíli bylo jedno. Čas 5:06,9 minuty nebudu hodnotit pozitivně, ani negativně. Totálně prošitý jsem vyměnil handbike za běžeckou formuli a rozjel se do závěrečné disciplíny.

Změna pohybu mi prospěla, ale představa 21 km mi moc nepřidávala. Běžecký okruh v Praze není pro handicapované sportovce a běžeckou formuli ideální, protože zhruba jeden kilometr v každém ze čtyř okruhů vede po náplavce, tedy po kamenné dlažbě a v relativně úzkém koridoru, to vše je zakončeno výjezdem na most. S ohledem na materiál a stav náplavky jsem se ani nesnažil jet naplno. Vybíral jsem cestu a kličkoval, abych snížil riziko defektu. Zbytek okruhu byl již dobrý a poměrně rychlý. V občerstvovacích stanicích zpravidla nezastavuju, ale v Praze jsem do sebe klopil, co mi přišlo pod ruku, Jednak abych se ochladil a také abych doplnil cukry a přežil. Závěrečné kilometry jsem si užíval, ale současně jsem si přál být už v cíli, polít se vodou a zchladit vařící se tělo. Běh dokončuji v čase 1:24:06,9 hodiny, což nemohu objektivně posuzovat jako dobrý či špatný výsledek. Challenge Prague je specifická a čas je tím ovlivněný.

Cílovou pásku jsem protnul ve výsledném čase 5:14:50,4 hodiny a jen o několik minut jsem zaostal za svým loňským osobním rekordem trati. Připustím-li, s čím jsem se v posledních týdnech potýkal a co jsem prožil v závodě, jsem se svým výkonem spokojený. Teď jen dobře zregenerovat, udržet se zdravý a hurá do Afriky za obhajobou titulu Mistra Světa v 70.3 Ironmanu.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2018-07-14

ITU Paratriathlon World Cup Magog, Canada

V sobotu 14. 7. 2018 jsem v závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Magog, Canada vybojoval pro Českou republiku stříbro. Druhé místo v závodě světového poháru je mým dosavadním maximem na paralympijské distanci a vezmu-li v potaz zdravotní problémy, které mě před závodem trápily, je pódium obrovskou satisfakcí za nejistotu posledních týdnů.

 

Během přípravy šlo vše podle plánu, ale týden před odletem do Kanady mě začaly trápit vysoké teploty. První den jsem to přičítal přehřátí a gradujícímu tréninkovému zatížení, a když druhý den nebyla situace lepší, musel jsem vyhledat pohotovost v nemocnici. Komplexní vyšetření a zejména odběry krve odhalily rozsáhlou bakteriální infekci nespecifikovatelného původu a lokace. Byla nasazena antibiotická léčba, ale odlet byl značně nejistý. Během několika dní jsem absolvoval několik dalších odběrů, které potvrdily, že léčba zabrala, nicméně zánětlivé markery byly pořád relativně vysoké.

 

Nejistota před odletem byla opravdu velká. Zabalené věci v kufrech a sportovní vybavení v přepravních obalech čekaly na transport nebo na vybalení, když se situace nezlepší. Cítil jsem se dobře a nic nenasvědčovalo komplikacím, a proto jsem se rozhodl do Kanady odletět. Cesta byla relativně náročná, ale zvládl jsem ji bez problémů, aniž bych se cítil hůře. Naštěstí!

 

První dny v Kanadě byly ve znamení rozkoukání se a relativně hodně volného času, protože trénink při antibiotické léčbě nebyl možný. Většinou bývá mou první starostí kompletace materiálu a trénink na trati. Nyní to bylo zcela odlišné. První dny jsem vybavení nevyndal z přepravních obalů a trošku procestoval okolí Magogu, abych se odreagoval a nezbláznil se z nejistoty.

 

Postupně jsem začal plavat v jezeře a v podvečerních hodinách jsem vyjížděl na volné projížďky na handbiku, abych si po téměř dvoutýdenní pauze připomněl aktivní pohyb. Cítil jsem se dobře a kupodivu i pocity z volného tréninku byly dobré. Tělo reagovalo, jak mělo. Kontrolní krevní testy neodhalily již další zdravotní nesrovnalosti, a tak jsem dva dny před závodem mohl vysadit antibiotickou léčbu.

 

Závod světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Magog, Canada nebyl tak obsazený, jak bývá zvykem, nicméně na startu se představila kvalitní konkurence a nejúspěšnější reprezentanti svých zemí. Mezi mé hlavní soupeře a spolufavority patřili Němec Müller a Američan Sanborn. Závodní den provázelo ochlazení s deštěm a větrem. Před plaveckým startem sice přestalo pršet, ale silný vítr nepříjemně rozvlnil jinak klidné jezero Lac Memphremagog, ve kterém se plavalo. Němec Müller patří mezi nejsilnější plavce ve světovém poháru a po startovním výstřelu byl ihned v čele závodu. Sice jsem se zprvu snažil udržet, ale byl jsem bez šance. Byl jsem pronásledovaný Sanbornem v těsném závěsu a plaval jsem na jistotu. Nevěděl jsem, jestli vydržím vzhledem antibiotikům a výpadku, a jednak jsem doufal, že v cyklistice dokážu sjet náskok Müllera. Zaplaval jsem v čase 0:16:15 hodiny, což ve vlnách odpovídá mému nižšímu standardu.

 

Po plavecké části jsem na tom nebyl dobře a bojoval jsem s nevolností a točením hlavy. Čas T1 byl z mého pohledu slabší a hodnota 2:58 minuty bohužel představuje můj standard odpovídající mému handicapu.

 

Cyklistická část na 20 km byla rozdělena do 3 kopcovitých okruhů a za normálních podmínek by přestavovala mou favorizovanou disciplínu, ale nyní jsem nevěděl, co od svého těla mohu čekat. V prvním okruhu jsem se moc necítil, ale přesto jsem zlikvidoval náskok Sanborna a postupně jsem odkrajoval z náskoku Müllera. V druhém kole jsem se konečně zbavil nevolnosti z plavání a pocitově to jelo dobře. Náskok Müllera jsem dále postupně stahoval a do T2 dojížděl s dvou minutovou ztrátou s nejrychlejším cyklistickým časem 0:37:55 hodiny.

 

T2 a 1:56 minuty již časově představovalo průměrný čas s ohledem na mé soupeře a relativně dobrou výchozí pozici pro boj o medaili a udržení stříbrné pozice.

 

Do 5 km dlouhého běhu jsem vjížděl s nadějí na stříbro, protože na takto krátké vzdálenosti bylo již nereálné stáhnout náskok Müllera se kterým jsme běžecky na podobné úrovni. Trať byla převážně rovinatá, ale v silném větru to moc neběželo, resp. nejelo a nekvalitní povrh trati ještě umocňoval tento pocit. Nedokážu říct, jestli jsem dokázal jet na úplný doraz, nebo mě mé tělo již nepustilo, ale stříbro jsem s přehledem kontroloval. Běh jsem dokončil za 0:15:50 hodiny, což na dané trati považuji za slušný výsledek. Cílovou pásku jsem protnul v celkové čase 1:14:54 hodiny, ale co mě zajímalo nejvíce bylo celkové umístění a tím bylo 2. místo a stříbro pro Českou republiku, což pro mě představuje nejlepší dosavadní umístění v závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup. Pódium je pro mě obrovskou satisfakcí za nejistotu posledních týdnů. Jsem šťastný a spokojený!

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2018-06-20

Olympijský běh Praha - Stromovka

Ve středu 20. 6. 2018 v 18 hodin jsem se v rámci PR a propagace vrcholového sportu handicapovaných zúčastnil T-Mobile Olympijský běh v Praze – Stromovce.

 

„Mezinárodní Olympijský den slavíme největší běžeckou akcí v České republice. V rámci T-Mobile Olympijského běhu 2017 vyběhlo na různých místech přes 76 tisíc běžců – ať už jako součást oficiálního závodu v tzv. zlatých, stříbrných či bronzových městech, ve školních bězích nebo v rámci individuální výzvy v běžecké aplikaci.“ (olympijskybeh.cz)

 

„V rámci T-Mobile Olympijského běhu neběháte pouze pro sebe, část startovného jde na podporu charitativní činnosti České olympijské nadace, jež umožňuje sportovat dětem, kterým v tom brání nedostatek finančních prostředků. A s vaší podporou dokáže nadace pomoci dalším mladým sportovcům k plnění jejich snů.“ (olympijskybeh.cz)

 

Startoval jsem v hlavním závodě na 10 km (2 okruhy) a odstartoval jsem 1 minutu před hlavním startovním polem, s ohledem na předpokládanou rychlost a bezpečnost všech účastníků. Od startu jsem měl tedy volnou cestu o kterou se staral vodič na kole. V těsném závěsu pak odstartovali všichni účastníci na 5 nebo 10 kilometrovou trať. Během druhého okruhu jsem pochopitelně na běžecké formuli dojížděl běžce, což byla trochu adrenalinová záležitost vzhledem k omezenému prostoru a exponovanému závodu ve Stromovce. 10 km dlouhou trať jsem dokončil v čase 28:56 minut, což na technicky náročné trati považuji za slušný výkon a dobrou vizitku vrcholového sportu handicapovaných.

Více informací o akci

Tagy:

2018-06-17

ITU Paratriathlon World Cup Besancon, France

V neděli 17. 6. 2018 jsem na závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Besancon ve Franci vybojoval své nejlepší letošní umístění a dokončil jsem na 5. místě. Závod mi nesedl podle představ a především plavání se mi vůbec nepovedlo. Cyklistika mě naštěstí vrátila zpět do hry a v běhu jsem udržoval pozici.

 

Ve svém tréninku se stále více a více zaměřuji na plavání. Výkonnostní posun je citelný, nicméně velmi pomalý, a s krátkou distancí v paratriathlonu (750 metrů) hodně bojuji. Start se mi vůbec nevydařil a zaostával jsem od prvních metrů za vedoucími závodníky. V tréninku postupně zrychluji a technicky se neustále zdokonaluji, ale v Besanconu jako bych byl zase na začátku. V celkovém čase plavání je sice zahrnut i výlez z vody, sundavání plaveckých ortéz a přesun do T1, ale ani tak nejsem s výsledkem 16:21 minuty spokojený.

 

Kde byl naopak citelný výrazný posun blíže ke špičce bylo T1. Přechod z plavání na kolo za 1:38 minuty je již srovnatelný s vedoucími závodníky.

 

Cyklistika byla velmi náročná a byla nepatrně delší, než je pro paratriathlon obvyklé. Délka trati byla 21,35 km, což samozřejmě není výrazný rozdíl, nicméně na technicky náročné a kopcovité trati to o několik minut prodlouží výsledný čas. Od prvního šlápnutí jsem se cítil již ve své kůži a v úvodním stoupání dostihl Španěle Arza Diaga a Quintero Maciase. Věřil jsem, že dokáži zlikvidovat ztrátu z plavání na Němce Mullera a Australana Chaffeyho, ale dojet jsem je již nedokázal. Cyklistickou trať jsem zvládl sice lépe než zmínění konkurenti, ale ztráta z plavání se se mnou bohužel táhla celý závod. Cyklistiku jsem dokončil za rovných 43:00 minut.

 

V T2 jsem s časem 1:40 minuty opět zaznamenal posun a již nezaostával.

 

Běh na 5 km byl rozdělen stejně jako cyklistika do dvou okruhů a trať byla rovněž velmi technická. Nechyběly zde obraty o 180 stupňů a dva krátké a relativně prudké výjezdy. Uvědomoval jsem si průběžné 6. místo a bral jsem ho jako odpovídající mé výkonnosti, ale během běhu vzdal Němec Mulle. Australan Chaffey nebyl na začátku daleko, ale svůj náskok přede mnou dokázal uhájit a ještě navýšit. Časomíra běhu se zastavila na hodnotě 16:10 minut což považuji na této trati i vzhledem k mému handicapu za slušný výkon.

 

V závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Besancon jsem se umístil na 5. místě a můj výsledný čas byl 1:18:49 hodiny. Celkový čas nejde objektivně srovnávat s předchozími starty v závodech světového poháru, protože v Besanconu byly tratě jednoznačně nejnáročnější. S umístěním jsem spokojený, ale s předvedeným výkonem ne. Cítím velký prostor pro zlepšování, což je největší výzvou a motivací do dalších závodů světového poháru v paratriathlonu.

Více informací o akci

Tagy:

2018-05-28

ITU Paratriathlon World Cup Eton Dorney/tri

V pondělí 28. 5. 2018 jsem v závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Eton Dorney ve Velké Británii vybojoval 6. místo v kategorii PTWC. S výkonem jsem maximálně spokojený, protože se mi daří, i na paralympijské distanci (0.75 km plavání – 20 km cyklistika – 5 km běh), výkonnostně posouvat a stoupat v žebříčku mezinárodního rankingu. Můj výkonostní posun potvrzuje i vylepšení osobního maxima na 1:07:47 hodiny.

 

To, co pro mě bylo v loňském roce na závodech Světového poháru v italském Iseu nebo letos ve španělském Águilas novinkou ve srovnání se sérií 70.3 Ironman, už mám zažité a celková nejistota z průběhu akce mě opustila. Se samotným startem je spojeno několik procedur počínaje oficiálním briefingem, společným tréninkem, check-inem a technickou kontrolou konče. Nejde sice o žádné složitosti, nicméně když člověk neví co a jak, výkonu to nepřidá.

 

Plavání je v paratriathlonou bohužel mou dlouhodobě nejslabší disciplínou. Nicméně i zde byl vidět citelný posun, který jsem vzhledem ke změnám v tréninku trošku očekával. Plavalo se na Dorney Lake, veslařském areálu, kde se odehrávaly veslařské disciplíny londýnské olympiády. Start byl samozřejmě v režii hlavních favoritů, nicméně má ztráta od hlavního pole nebyla tak výrazná jako ve Španělsku a plavání jsem končil v podstatně lepší stavu. Od absolutní spokojenosti mě dělí ještě zhruba 2 minuty, ale s časem 0:14:50 hodiny i s výlezem z vody jsem spokojený.

 

Transition 1 – depo mezi plaváním a kolem. Optimum to nebylo, ale pochopitelně trénuji i tuto část, kde mě velmi často znevýhodňuje výška handicapu, ale čas 2:39 minuty patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy předvedl.

 

Cyklistika je jednoznačně mou favorizovanou disciplínou a ztrátu z vody jsem se snažil od prvních metrů likvidovat. Dvacetikilometrová trať byla rozdělena na 4 okruhy. Byla rovinatá a s výjimkou nejvzdálenějšího bodu nebyla technická. V závěru prvního okruhu jsem sjel Itala Buccoliera, v dalším jsem předjel Ira Kerra a Brita Conwaye. Časomíra se zastavila na hodnotě 0:34:04 hodiny, což byl o vteřinu čtvrtý nejrychlejší čas dne.

 

Transition 2 – depo mezi cyklistikou a během, patřilo z pohledu elity k nejpomalejším, ale čas 1:50 minuty je mým současným maximem.

 

Do běžecké části jsem vjížděl na páté pozici a na taktizování nebo šetření sil není v paratriathlonu prostor. Od začátku do konce se jede na maximum. Přechod mi dělal trošku problém, žaludek protestoval již během cyklistiky, ale naštěstí udržel svůj obsah. Během prvního okruhu mě předjel Brit Conway, který patří ke kvalitním běžcům resp. „formulkářům“ a nebylo v mých silách udržet jeho tempo. Zezadu se přibližoval i Ital Buccoliero, ale před ním jsem již náskok udržel a oplatil mu porážku z předcházejícího závodu ve španělském Águilas. Běžecký čas se zastavil na hodnotě 0:14:22 hodiny, což je bezesporu mým dosavadně nejrychlejším během.

 

Celkové 6. místo v kategorii PTWC a čas 1:07:47 hodiny potvrzují můj výkonnostní vzestup na paralympijské distanci a zajišťují mi bodový zisk do mezinárodního rankingu, který hraje hlavní roli při obsazování jednotlivých závodů.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2018-05-16

ZŠ Propojení/beseda

 

Ve středu 16. 5. 2018 jsem absolvoval besedu s žáky ZŠ Propojení v Sedlčanech. Nosnou linií našeho povídání byla má sportovní činnost, ale pochopitelně jsme se otevřeně a neformálně bavili i o mém handicapu, úrazu, životu na vozíčku atp. Ve své lektorské činnosti mám bohaté zkušenosti s přednášením na vysokých školách tělovýchovného zaměření, nicméně beseda na základní školy pro mě byla skvělým zpestřením a možností přispět k lepší informovanosti o sportu handicapovaných. Příjemná atmosféra, zájem a úsměvy dětí pro mě představovaly tu největší odměnu.

 

Více o ZŠ Propojení: http://www.propojeni.cz/

Více informací o akci

Tagy: Lektor/Motivace/Informace 

2018-05-14

Tisková konference ČTA

„Reprezentanti a zástupci ČTA na jedno dopoledne odložili plavky, cyklistické tretry i běžecké boty. V diářích totiž měli místo tréninků zapsanou tiskovou konferenci ČTA, která se konala u příležitosti zahájení nové sezony, a to 14. května v salónku Klubu cestovatelů.“ (triatlon.cz)

 

„Tiskové konference se zúčastnili předsedkyně ČTA Lenka Kovářová, technický ředitel ČTA Tomáš Petr, reprezentační kouč Lukáš Vrobel, handicapovaný triatlonista Jan Tománek a reprezentanti Vendula Frintová, Jan Čelůstka a Iveta Fairaislová.“ (triatlon.cz)

 

Více o akci: https://triatlon.cz/jaka-byla-predsezonni-tiskova-konference/

Více informací o akci

Tagy: Ostatní 

  Poslední stránka