Aktuality

První stránka  Předchozí stránka    Poslední stránka

2019-07-13

ITU Paratriathlon World Cup Magog, Canada

V sobotu 14. 7. 2019 jsem po relativně dlouhém čekání mohl absolvovat další závod světového poháru ITU Paratriathlon World Cup (0,75 km plavání – 20 km cyklistika – 5 km běh). Bohužel mi tento závod vůbec nevyšel, a navíc pro mě skončil smolnou diskvalifikací, kvůli které jsem skončil bez bodového zisku.

 

Příčinou dlouhého čekání na možnost startu v závodě světového poháru bylo mé nezařazování na startovní listiny předchozích závodů kvůli velmi omezenému počtu startujících závodníků. Primárně jsou nasazováni závodníci z první desítky žebříčku a vzhledem k mé průběžné 15. pozici ve světovém rankingu jsem nasazován nebyl. ITU Paratriathlon World Cup Magog byl v pořadí již čtvrtým plánovaným závodem světového poháru a na start list jsem se dostal až nyní. Nejistota provázející mé letošní starty ve světovém poháru mi ubírá hodně sil a motivace.

 

Do místa závodu jsem dorazil pět dní předem a vzhledem k tomu, že tuto destinaci znám již z loňského roku, mohl jsem se hned od příjezdu začít efektivně připravovat. V tréninku jsem se cítil dobře, na závod jsem byl za daných okolností maximálně připravený, ale v den závodu jsem se již moc dobře necítil. Jestliže před týdnem mi v Muskoka sedlo vše, jak mělo, nyní tomu tak nebylo.

 

Pravděpodobně poprvé v historii světového poháru v paratriatlonu se v Magogu plavalo bez neoprenu. Na začátku roku se snížila teplotní hranice pro možnost použití neoprenu i pro kategorii PTWC (Paratriathlon Wheelchair) a mnoho závodníků, včetně mě, tato skutečnost zaskočila. V bazénu mám bez neoprenu mám naplaváno hodně, v otevřené vodě v neoprenu už také, ale jen v triatlonové kombinéze nic. Od startu se mi plavalo nezvykle uvolněně, a přestože nepatřím k nejlepším plavcům, z vody jsem vylézal šestý s časem 15:18 minuty, což jsem vnímal jako dobrou výchozí pozici pro mou nejsilnější disciplínu, cyklistiku.

 

T1 – v přechodové zóně mezi plaváním a cyklistikou mě předstihl Buccolieri a Radaev, kteří mají výhodu v nižším handicapu, ale jejich náskok nebyl z mého pohledu významný.

 

Radaeva jsem dojel během zhruba dvoukilometrové stíhací jízdy a předpokládal jsem, že i Buccolieriho a další soupeře začnu sjíždět. Ve stoupáních jsem se necítil zdaleka tak dobře jako v tréninku a po obrátce jsem viděl, kolik mi zbývá na elitní pětku. Zpravidla s přibývajícími kilometry zrychluji a své soupeře sjíždím, ale dnes to nešlo. Mírně jsem zvyšoval náskok před Radaevem a Aranhou, ale víc jsem z cyklistiky vytěžit nedokázal a dvacetikilometrovou cyklistickou část jsem dokončil za 38:01 minuty.

 

T2 - v přechodu mezi cyklistikou a během mě předstihl Aranha a na záda mi již dýchal i Radaev.

 

V úvodu běhu jsem měl Aranhu na dohled a věřil jsem, že ho dokážu dojet, ale podobně jako v cyklistice to dnes nešlo. Radaev je elitním běžcem a své kvality prokázal i v dnešním závodě. Postupně se dostal přede mě a později i přes Aranhu.  Utrápený závod jsem dokončil na devátém místě v celkovém čase 1:15:49 hodiny, čímž jsem určitě nenaplnil svá očekávání, ale přesto jsem mohl očekávat bodový zisk, který by mě mohl posunout ve světovém rankingu. Místo toho přišla v cíli nečekaná diskvalifikace.

 

Během cyklistické části jsem se údajně provinil proti pravidlům tím, že jsem nezastavil na dismount line při vjezdu do transition zone. Jsem však přesvědčen, že jsem zastavil a rozhodčí mi dal pokyn, že mohu pokračovat. Záhy však přišla penalizace, kterou jsem napsanou na tabuli v penalty boxu nezaznamenal, a tudíž jsem v průběhu běhu nezastavil, abych si odpykal svůj trest. Svou diskvalifikaci považuji za smolnou, ale spravedlivou, přestože důvod penalizace byl neoprávněný. Bohužel jsem přišel o bodový zisk a propadl ve světovém rankingu.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2019-07-07

70.3 Ironman Muskoka

V neděli 8. 7. 2019 jsem v kanadském Huntsville absolvoval 70.3 Ironman Muskoka (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh). Tento závod byl současně mým jubilejním dvacátým startem na téže distanci a v profilově náročných podmínkách jsem dokončil ve výborném čase 5:15:39 hod. V kategorii PC (Physically Chalenged) jsem zvítězil. V absolutním pořadí jsem dokončil na 210. místě ze všech 1300 dokončivších triatlonistů.

 

V místě závodu jsem byl zhruba týden před startem a přivítalo nás překvapivě horké počasí, které do jisté míry ovlivňovalo i trénink samotný. Denní teploty přesahovaly 30 stupňů a vlhkost vzduchu byla téměř 100procentní. Vysoké teploty mi obecně nedělají žádný problém, naopak je mám rád, avšak kombinace vysoké teploty a vlhkosti mi dávala docela zabrat. Trať závodu 70.3 Ironman Muskoka byla velmi obtížná svým profilem a zejména prudké výjezdy na běžecké trati byly, vzhledem k těžišti běžecké formule a možnosti jejího zvrácení dozadu, na hranici technického limitu. Na plavecké a cyklistické trati jsem se připravoval. Běh jsem znal jen z projetí autem. Záměrně jsem se totiž vyhýbal tréninku na trati, abych se zbytečně nevyčerpal. Věřil jsem, že si poradím, ale měl jsem jisté pochyby.

 

V noci před závodem se výrazně ochladilo a klesla i vlhkost vzduchu, což bylo jednoznačně pozitivní. Ranní teplota okolo 12 stupňů nás po týdnu donutila sáhnout po mikině s kapucí, nicméně po rozednění teplota stoupala k dennímu maximu okolo 26 stupňů ve stínu. Start v 7 hodin ráno byl poměrně časný a v sérii závodů na 70.3 distanci se sním nesetkáváme často. Teplota jezera okolo 22 stupňů byla po ránu velmi příjemná a v podstatě vše šlo bez jediné komplikace podle plánu. Startoval jsem z první vlny, což zpravidla připomíná zápas ve volném stylu, ale nyní bylo vše nezvykle poklidné. Od startu do cíle se mi plavalo velmi dobře a pocitově jsem si myslel na rychlejší čas, než který v cíli po výlezu z vody ukázala časomíra, která se zastavila na hodnotě 41:05 minuty. V plavání zažívám v poslední době velký paradox. V bazénu se neustále zlepšuji, ale v otevřené vodě a zejména při plavání v neoprenu stagnuji, což je určitě důvodem k zamyšlení před blížícím se mistrovstvím světa 70.3 Ironman World Champioship Nice.

 

T1 – v prvním depu jsem absolvoval relativně dlouhý přesun z cíle plavání k mému kolu, nicméně čas 7:13 min patří v tomto typu závodu k mému standardu. Během 70.3 Ironman Muskoka jsem testoval i novou triatlonovou kombinézu s rukávem, která mi výrazně zjednoduší, a snad i časově zkrátí přechod mezi plaváním a cyklistikou.

 

Následovala náročná cyklistická část na 90kilometrů, která slibovala nastoupat přes 850 výškových metrů. Přestože jsem měl trať poměrně dobře najetou, bylo pro mě velmi těžké předvídat průměrnou rychlost a čas, ale prozradím, že jsem byl v cíli hodně překvapen, jak jsem byl rychlý. Vzhledem ke skutečnosti, že 70.3 Ironman Muskoka nebyl původně závodem zpřístupněným pro handicapované sportovce, podařilo se tuto akci za několika podmínek nakonec otevřít. Závodníci si museli zajistit vlastní support, a to včetně doprovodu na cyklistické trati, s čímž jsem se upřímně řečeno setkal poprvé. Pomocnou ruku mi nabídl kamarád Petr Jakl s rodinou, kteří v Kanadě již několik let žijí. Tímto Petrovi a jeho rodině velmi děkuji a pomoci si velmi vážím. Po uvolněném plavání jsem do cyklistiky vletěl jako vítr a z rozjetého tempa byl pravděpodobně i mě doprovázející Petr zaskočen. Před závodem jsem se v tréninku trápil, zdaleka ne vše šlo podle plánu, ale dnes mi to sedělo. Profil trati byl kopcovitý, ale nešlo o zvlášť dlouhá stoupání, spíše relativně krátké a strmé kopce do 1kilometru. Z mého pohledu byla nejtěžší stoupání v prvních 20kilometrech a tempo mé jízdy bylo velmi nevyrovnané. Do kopce na nejlehčí převod s následným přechodem do maximálního tempa a sjezdu. O tom, že na trati byly těžké výjezdy hovoří i má maximální rychlost ve sjezdu, která se vyšplhala až k 82 km/h. Po prvních 30kilometrech jsem cítil, že jsme rychlí, ale teprve na obrátce na 45. kilometru jsem měl odvahu podívat se na garmina, který v tu chvíli ukazoval něco málo pod 30 km/h, v což bych před závodem ani nedoufal. Po otočce jsme konečně jeli po větru a průměrná rychlost se i nadále zvyšovala. Zhruba 20 kilometrů před cílem jsem pocítil náznak slabé hypoglykémie, tedy nedostatku cukru, což se mi podařilo včas zachytit a zvýšeným příjmem tekutin a energetickým gelem kompenzovat. Poslední kilometry byly ve stejně nevyrovnaném tempu jako ty úvodní a zvlášť ve sjezdech jsem předjížděl vysoké množství unavených závodníků. Při vjezdu do depa vypínám stopky a s úsměvem zjišťuji dosažený čas 2:59:08 hodiny, na což jsem na této trati obzvláště pyšný.

 

T2 – dávám si trošku na čas a příliš nespěchám. Snažím se dostatečně občerstvit, protože běh bude ještě hodně náročný, a tak považuji 5:03 min za dobrý čas.

 

Náročnost závěrečného běhu na 21.1 km zpravidla vždy záleží na jeho profilu. Tratě na akcích, které nejsou primárně určené pro handicapované sportovce na vozíku, nejsou většinou optimální, a tak je náročnost běhu podstatně vyšší. Na rovině nebo mírně zvlněném terénu je běžecká formule podstatně rychlejší a jednodušší než klasický běh, ale v kopcích se tento rozdíl stírá. Současně se zvyšujícím se sklonem stoupání se přibližuje technický limit běžecké formule a hrozí, v závislosti na těžišti, zvrácení na záda. Jak jsem již zmiňoval, na 70.3 Ironman Muskoka čekal závodníky profilově velmi náročný běh, a to nejstrmější stoupání mě čekalo krátce za polovinou. Od startu jsem jel v podobném módu jako na kole, buď jsem zdolával stoupání ve velmi nízké rychlosti, nebo jsem jel na hraně maximální rychlosti. Prudké, ale krátké výjezdy mě postupně připravovaly na zhruba 500metrů dlouhý výjezd, který se postupně utahoval až k závěrečným 15 %. Zhruba od poloviny tohoto stoupání již nebylo možné jet přímo, a tak jsem šněroval kopec ze strany na stranu a omlouval se všem běžcům, kterým jsem se pletl pod nohy, ale nešlo to jinak. Na posledních 100metrech jsem poprosil diváky o pomoc, respektive jištění, kdy šli těsně za mnou a v případě zvrácení formule dozadu by mě snad zachytli. Bylo to na hraně, ale dokázal jsem to! Nyní zbývalo necelých 8 kilometrů ve zvlněném terénu, které jsem si už jen užíval a poprvé jsem začal přemýšlet o celkovém čase. Běh jsem dokončil za 1:23:12 hodiny, což rovněž považuji za velmi dobrý výkon vzhledem k náročnosti trati.

 

Při průjezdu cílovou bránou jsem se kromě opojného pocitu z dokončení a celkové euforie ještě stačil podívat na časomíru a nevěřil jsem svým očím. Chtěl jsem jet pod 6 hodin, ale na dosažený čas 5:15:39 jsem opravdu ani nepomýšlel, protože 70.3 Ironman Muskoka byl velkým testem kondice každého závodníka, který se postavil na start. Ve smíšené kategorii handicapovaných sportovců PC (Physically Challenged) jsem zvítězil. Čeho si ovšem cením nejvíce je, že jsem cílovou bránou projel na 210. místě z 1300 dokončivších triatlonistů. 

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2019-06-19

Olympijský běh/run

Ve středu 19. 6. 2019 jsem po boku několika dalších sportovců reprezentujících Český paralympijský tým absolvoval T-Mobile Olympijský běh v Praze ve Stromovce.

 

„Na T-Mobile Olympijském běhu oslavujeme radost z pohybu a sport jako takový. Akcí si totiž připomínáme mezinárodní Olympijský den, tedy založení Mezinárodního olympijského výboru. T-Mobile Olympijský běh je vůbec největší běžeckou událostí u nás. V jeden den, přesně v jeden čas vybíhá 75 tisíc běžců po celé České republice– ať už jako součást hlavních závodů, ve školních bězích nebo v rámci individuální výzvy v běžecké aplikaci.“ (www.olympijskybeh.cz)

 

Olympijského běhu v Praze ve Stromovce jsem účastnil již podruhé, avšak v letošním roce jsem z organizačních důvodů mohl absolvovat pouze pětikilometrový závod místo desítky. Hlavním důvodem byl vysoký počet účastníků spojený s rizikovým předjížděním pomalejších běžců během druhého okruhu. Start byl hromadný a jen v Praze startovalo nad 1500 běžců. Startoval jsem z první vlny. Během úvodních metrů jsem byl pohlcen prvními běžci, které jsem ovšem během několika set metrů předstihl a běh absolvoval stylem start-cíl. Samozřejmě srovnávat klasický běh s „během“ na běžecké formuli je trošku neobjektivní, nicméně dokončit v nejrychlejším čase je určitě dobrou vizitkou vrcholového sportu handicapovaných, o jehož zviditelnění se svou činností systematicky snažím.

Více informací o akci

Tagy:

2019-06-16

Challenge Geraardsbergen/tri

V neděli 16. 6. 2019 jsem absolvoval velmi náročnou Challenge Geraardsbergen (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh), kterou jsem dokončil jako historicky první paratriatlonista. Během cyklistické části jsem absolvoval dva výstupy po dlažebních kostkách na kultovní „Muur de Geraardsbergen“ s maximálním sklonem 20 %, který je součástí belgické tradice a historie jarní cyklistické klasiky Okolo Flander.

 

Do Belgie jsem přijel o tři dny dříve, abych se seznámil s tratí, a hlavně abych potrénoval na kultovních „Muur“, což jsou relativně krátká stoupání v délce do 1000 metrů, ale zato s brutálním sklonem a dlažebními kostkami. Během přípravy na závod jsem absolvoval několik výjezdů na „Muur de Koppenberg“ a samozřejmě na kultovní „Muur de Geraardsbergen“, přes který vedla cyklistická část závodu. Krátce před závodem jsem pak s organizačním týmem řešil drobnou úpravu běžecké trati, abych se vyhnul nezpevněným úsekům trati vedoucím po trávě, šotolině atp.

 

V den „D“ se od rána honily mraky, které zakrývaly slunce, bylo dusno, foukalo a popravdě se mi moc nechtělo cokoli dělat. Předzávodní útlum bývá zpravidla obranou reakcí mého organismu na maximální koncentraci a končí startovním výstřelem. Stejně tak tomu bylo i nyní a od okamžiku kdy jsem byl ve vodě, cítil jsme se dobře. Hromadný start s ženskými Age-group byl relativně komfortní, ale neplavalo se mi příliš dobře. Od svého posledního startu před čtrnácti dny jsem byl ve vodě minimálně a v neoprenu jsem neměl naplaváno nic, takže jsem se nemohl moc divit. Plavání určitě nebylo disciplínou, která by výrazně ovlivnila další vývoj závodu. Doplaval jsem ve svém nižším standardu v čase 38:55 minut, ale bez známek únavy, což bylo klíčové pro další vývoj závodu.

 

T1 – na fotbalovém hřišti bylo mírně podmáčené a pro mě osobně trošku těžší, nicméně díky supportu to nebylo nic extra složitého. Čas 7:02 minuty je z mého pohledu asi odpovídající situaci v depu a mému handicapu.

 

Devadesátikilometrová cyklistická část s 850 nastoupanými metry byla výrazně zvlněná a rozdělená do dvou okruhů, z nichž každý okruh končil výjezdem na „Muur de Geraardsbergen“ po dlažebních kostkách s maximálním sklonem 20 %. V tréninku jsem si toto stoupání opakovaně vyzkoušel a bylo opravdu náročné. Proto jsem tuto skutečnost musel zohlednit i v cyklistickém tempu, abych byl po devadesáti kilometrech schopen na „Muur“ ještě naposledy vyjet. První okruh jsem rozjel opatrně a stoupání na trati jsem nejezdil záměrně na maximum, přesto jsem držel průměrnou rychlost okolo 28 km/h. Trať byla poměrně technická, jelo se po množství malých silniček, typických pro Flandry, a pochopitelně nechyběly ani belgické panelky a dlažební kostky. Kilometry rychle naskakovaly, závod jsem si užíval, ale maximální koncentraci jsem směřoval k prvnímu výjezdu na „Muur“. Během prvních metrů stoupání jsem šetřil síly, protože i když je jen 1000 metrů dlouhé, jeho náročnost je vskutku brutální. Sklon se postupně zvyšuje z průměrných 12 % na finálních 20 % a dlažební kostky jsou kořením tohoto sadomasochistického zážitku. Divácká kulisa v průběhu stoupání byla fantastická a poslední metry byly velmi emotivní. Následoval druhý rozhoupaný okruh po úzkých silničkách, panelkách i kostkách s nepříjemným větrem, který se točil tak jako samotná trať, jen mi nikdy nefoukalo do zad. Uteklo to rychle a byl přede mnou závěrečný výjezd na „Muur“. Podruhé jsem to čekal podstatně horší, ale nebylo tomu tak. Síly jsem si rozvrhnul dokonale a poslední zbytky „paliva“ jsem spálil na posledních metrech, po kterých následoval několikakilometrový sjezd do cíle. Časomíra se zastavila na hodnotě 3:37:47 hodiny, což považuji za slušný výsledek vzhledem k náročnosti trati.

 

T2 – bylo rychlé a komfortní na asfaltovém povrchu. Výsledných čas 5:06 minuty je odpovídající průběhu posledních čtyř hodin.

 

Běh na 21.1 km rozdělený do tří okruhů + nájezd na závodní okruh znamenal několik strmých výjezdů s celkovými téměř 300 nastoupanými metry. Během běhu jsem čtyřikrát vystoupal na historické náměstí v Geraardsbergenu, než jsem si mohl užít opojný pocit z dokončení. Trať byla velmi technická s množstvím obratů, strmých výjezdů a následných sjezdů. Po domluvě s organizačním týmem mi byla trať mírně upravena, abych nemusel absolvovat pasáže mimo zpevněný povrch a riskovat poškození běžecké formule. O mou bezpečnost se starala eskorta dvou cyklistů a policie, kteří regulovali provoz, což ještě umocnilo můj zážitek ze závodu. Stejně jako cyklistika, tak i běh mi utekl strašně rychle a po 1:24:09 hodinách jsem si užíval průjezd cílovou bránou. Dosaženého běžeckého času si hodně cením, protože trať byla velmi těžká, a navzdory náročné cyklistice jsem ze sebe ještě dokázal vymačkat poslední zbytky sil na běh.

 

Challenge Geraardsbergen jsem dokončil v celkovém čase 5:53:01 hodiny jako historicky první paratriatlonista a euforie v cíli byla nepopsatelná. Musím poděkovat celému organizačnímu týmu, a hlavně Timovi Vidtsovi, za to, že mi umožnili startovat, zajistili optimální závodní podmínky a naslouchali mým potřebám. Věřím, že má účast přispěje k tomu, aby se i další paratriatlonisté v příštím roce objevili na startu Challenge Geraardsbergen.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2019-06-03

ZŠ Petrovice/beseda

V pondělí 3. 6. 2019 jsem byl pozván na Základní školu do Petrovic do Sedlčan. Během tří přednáškových bloků jsem zvládl obsáhnout kapacitu celé školy. Žáci byli rozděleni podle jednotlivých ročníků tak, aby si publikum bylo věkově co nejblíže. Vycházel jsem z vlastního a mnohokrát ověřeného konceptu přednášek, který lze použít pro žáky mladší, starší a například i středoškoláky. Nosnou linií konceptu je moje životní cesta a zmínění všech zásadních momentů včetně úrazu a základů problematiky poranění míchy. Mezi diskutovaná související témata zpravidla zahrnuji i bezpečnost a zdravý životní styl. Přestože realizovat tři po sobě jdoucí přednášky je pro mě docela náročné, považuji to za nejefektivnější způsob, jakým lze obsáhnout relativně široké publikum s přihlédnutím k věkovým odlišnostem.

Více informací o akci

Tagy: Lektor/Motivace/Informace 

2019-06-01

CZECHMAN/tri

Po téměř čtyřtýdenní závodní pauze jsem se po bronzovém mistrovství světa postavil znovu na start a v sobotu 1. 6. 2019 jsem absolvoval kultovního Czechmana, dlouhý triatlon na poloviční distanci (1.9 km plavání – 90 km cyklistiky – 21.1 km běhu). Systematická příprava opět přinesla ovoce a závod jsem dokončil v rychlém čase 4:52:52 hodiny.

 

Po zdravotním výpadku před a během mistrovství světa jsem se po návratu do české republiky zaměřil především na rozvoj rychlosti v cyklistice a běhu. Plavání bylo trošku upozaděno a přiznám se, že když jsem se ráno před startem viděl bójemi vytyčenou trať na 1.9 km, tak se mi to zdálo sakra dlouhé. V dlouhém triatlonu se postupně upouští od hromadných startů, ale na Czechmanu byl start hromadný. Více než 700 startující se tedy v jediném momentu rozběhlo do vody a všichni do toho šli po hlavě. Dlouho jsem takovou masáž nezažil a defacto celé plavání bylo hodně kontaktní s čímž jsem trošku bojoval. Byl to zkrátka nezvyk, na který jsem nebyl připravený. Většinou plavu optimální cestou, cílení mi nedělá problém a jen málokdy si zbytečně zaplavu. Na Czechmanovi jsem „bloudil“ a nechal se unášet davem, který evidentně také bloudil a nejeden závodník měl naplaváno okolo 2.1 – 2.2 km, což už považuji za velkou odchylku. Můj výsledný čas plavecké části činil i s výlezem z vody 40:26 minut, což je pro mě spíše podprůměrný výsledek. Na straně druhé, pokud bylo plavání delší, tak výkon není špatný. Každopádně jsem z vody vylézal relativně svěží, což je před 90 km dlouhou cyklistikou rozhodující faktor.

 

T1 – depo bylo na kompletně zatravněném povrchu, tedy pro handicapovaného sportovce ne úplně ideální, na což mysleli organizátoři a zajistili mi perfektní support dvou handlerů, kteří mě celým depem pronesli až na start cyklistické části, kde jsem měl své individuální depo. Odhaduji, že celé depo mohlo mít minimálně 400 metrů a za obdivuhodný výkon považuji to, že mě handleři za celou dobu nesli v běhu.

 

Své individuální depo jsem měl až po průběhu časomírou, takže další časy lze jen odhadovat podle vlastního měření, nicméně samotný transfer v depu mi zabral okolo 4 minut, po kterých jsem vyrazil na 90 km dlouhou cyklistiku. Trať byla rozdělena do úvodního kola na 8 km a poté dvou identických okruhů v délce 41 km. Během úvodního okruhu jsme „kosil“ jednoho cyklistu za druhým a dále jsem bez problému udržoval rozjeté tempo. Zřídkakdy mě někdo dojel, což mě hnalo dál dopředu. Trať závodu je rychlá, nicméně úplná rovina to určitě není, a v celkovém součtu se nastoupá okolo 400 hm. Výjezdy ovšem nejsou nikterak náročné a dlouhé, ale s ujetými kilometry jsou zkrátka cítit víc a víc. Na šedesátém kilometru jsem poprvé ucítil, že dnes to nebude zadarmo. Ve výjezdech jsem na nehandicapované účastníky ztrácel a na rovinách a ve sjezdech jsem na ně útočil. Byla to pěkná cyklistika, která mě bavila, ale i bolela. Na osmdesátém jsme toho už měl dost a těšil na se poslední disciplínu. Stopnul jsem si čas 2:55 hodiny, což považuji za kvalitní výkon.

 

T2 – opět v improvizovaných podmínkách a v rychlém čase 3 minut.

 

V úvodu běhu na 21.1 km mám vždy pocit, že to snad vzdám, protože přechod z cyklistiky na běh prostě bolí. Běžecká trať zčásti po trávě, na což byli organizátoři opět skvěle připraveni a měli pro mě připravenou alternativu ve vyšším počtu kol na asfaltové části, kterou jsem sdílel spolu s běžci. První kolo, pocitově hrůza. Druhé kolo, hrůza. Ve třetím kole se už cítím líp. Čtvrté a páté kolo jsem již v tempu. Pochopitelně bojuji se stupňující se únavou a křečemi, ale snažím se nepolevit. V závěrečných kilometrech si již připouštím, že jsem za chvíli v cíli a „běžím“ ve svém osobním maximu. Je ovšem pravdou, že má alternativní trať je takřka ideální. Běh dokončuji v čase 1:05 hodiny, což je mým dosavadním i současným možným maximem. Na běhu se projevila absence i únava zbytkových trupových svalů, které napověděly k možné korekci sedu na běžecké formuli a optimalizaci sportovního vybavení.

 

Czechman je za námi a dosažený čas 4:52:52 hodiny je slibným zahájením triatlonové sezóny, ve který budu potřetí v řadě obhajovat titul mistra světa v 70.3 ironmanu. V absolutním pořadí nehandicapovaných sportovců jsme se umístil na 86. místě z 651 dokončivších. Velké poděkování patří organizátorů, jmenovitě Petrovi Keclíkovi a Tomáši Petrovi, kteří pružně a intuitivně reagovali na specifika účasti handicapovaného sportovce.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2019-05-28

Motivační workshop POHL CZ

V úterý 28. 5. 2019 jsem byl pozván na každoroční firemní konferenci mého několikaletého partnera, společnosti POHL CZ, a. s., abych promluvil o naši spolupráci a mé sportovní činnosti. Po vzájemné domluvě jsme zvolili koncept motivačního workshopu, který je vlastně založen na vyprávění mého životního příběhu, včetně všech vrcholů i pádů.

 

Akce se uskutečnila nedaleko sídla společnosti v Roztokách u Prahy v Academic hotelu & Congress centru. Mého workshopu se zúčastnilo nad sto posluchačů, což u tohoto typu akce považuji za dosavadní maximum. Neměl jsem sice tolik časového prostoru, který zpravidla mám k dispozici, ale věřím, že věnovaný čas jsem využil na maximum a můj vstup na konferenci byl přínosem pro všechny zúčastněné.

Více informací o akci

Tagy: Lektor/Motivace/Informace 

2019-05-24

Sportovní den Paralympijské výzvy Strakonice

V pátek 24. 5. 2019 jsem se jako již tradiční účastník a ambasador projektu Sportovních dní Paralympijské výzvy zúčastnil sportovního dne ve Strakonicích. Čekalo na nás nabité dopoledne okolo s téměř šedesátkou žáků, kteří byli rozděleni podle věku do dvou skupin. Jedna část vždy cvičila a věnovala se sportovním disciplínám a ta druhá se mnou absolvovala besedu, během které jsem představil svou sportovní činnost i životní cestu.

 

„Snad nejlepší počasí provázelo organizační tým Českého paralympijského výboru na Sportovním dni ve Strakonicích. Prosluněné dopoledne dovolilo prověřit žáky místní základní školy v disciplínách jako T-běh, hod medicinbalem, trojskok či hluboký předklon. Na sportujících dětech bylo jasně znát, že disciplíny Olympijského diplomu či Odznaku všestrannosti jim nejsou cizí – vždyť do Paralympijské výzvy se poprvé zapojily už během podzimu v roce 2017.“ (paralympic.cz)

 

„Přítomen byl i mistr světa v triatlonu Jan Tománek, který byl shodou okolností právě tím ambasadorem, který strakonickou školu jako výherce Sportovního dne před několika týdny vylosoval. Tománek se svojí prezentací sportu pro handicapované opět sklidil zasloužený úspěch. Nejvíce radosti mezi dětmi na besedě vzbudila možnost vyzkoušet si osobně, jaké to je závodit na běžecké „formuli“ úspěšného českého reprezentanta.“ (paralympic.cz)

Více informací o akci

Tagy: Lektor/Motivace/Informace 

První stránka  Předchozí stránka    Poslední stránka