Aktuality

První stránka  Předchozí stránka    Poslední stránka

2018-10-14

ITU Paratriathlon World Cup Sarasota-Brandenson, Florida

V neděli 14. 10. 2018 jsem absolvoval závod světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Sarasota-Brandenson na Floridě, který byl mým posledním letošním startem v sérii závodů světového poháru. Vzhledem k nízké kvalitě vody byla zrušena plavecká část a závod se uskutečnil jako duatlon (2,5 km běh – 20 km cyklistika – 5 km běh). V závodě jsem se dokázal prosadit, bezkonkurenčně jsem ovládl cyklistickou část a zaslouženě jsem vybojoval pro české barvy senzační BRONZ!

 

Krátce před odletem jsem dostal zprávu o nízké kvalitě vody v plavecké části a možné změně konceptu závodu na duatlon. Byla to ovšem jedna z možných eventualit a do posledního dne nebylo jasné v jaké podobě se závod uskuteční. Naplánované tréninky byly nejprve odloženy, následně zrušeny a změna na duatlon byla oficiálně oznámena až 24 hodin před startem.

 

S duatlonem jsem doposud neměl žádnou zkušenost. Přestože se jedná o kombinaci pro mě známých disciplín, bylo vše zcela jiné. Musel jsem si natrénovat specifický průběh přechodů a zejména přechod z běhu na cyklistiku, který se v klasickém triatlonu není. Duatlon byl pro mě sice novinkou, ale změna mi hrála do karet, protože závod byl obsazen silnými plavci, kteří nyní neměli tolik prostoru se prosadit.

 

Po startu úvodní běžecké části na 2,5 km jsem se postupně přes hlavní pole závodníků probojoval na třetí pozici za vedoucího Australana Beveridge a Američana Sanborna. Krátce před obrátkou v polovině běžeckého okruhu jsem byl v závěsu za Sanbornem, ale nevyšel mi obrat a ztratil jsem kontakt. Samozřejmě jsem se snažil dostat se znovu dopředu, ale současně jsem cítil, že má chvíle teprve přijde a dokončil jsem za 6:58 minuty.

 

Transition 1, tedy přechod mezi úvodním během a cyklistikou jsem zvládl za 1:34 minuty, což bez předchozí závodní zkušenosti považuji za slušný čas i v porovnání s konkurencí.

 

Cyklistická část na 20 km byla rozdělena do 3 okruhů, byla rovinatá, poměrně technická a rychlá. Přechod z běhu mi moc nesedl. V prvním okruhu jsem bojoval a byl mimo optimální rytmus, přesto jsem během prvních kilometrů dostihnul Sanborna a postupně vteřinu po vteřině ukrajoval z náskoku Beveridge. Během druhého a třetího okruhu jsem se dostal do tempa a stáhl jsem Beveridge na dohled, nicméně před T2 jsem ho jen o několik vteřin nedostihl. Můj výsledný čas se zastavil na hodnotě 30:17 minuty, čímž jsem bezkonkurenčně ovládl cyklistickou část, čehož si oprávněně považuji.

 

Transition 2 a přechod mezi cyklistikou a během je již rutinní záležitostí, i když dosažený čas 1:48 minuty nepatří k mému nejlepšímu, ale také ne k nejhoršímu.

 

Závěrečný běh jsem „rozbíhal“ na průběžném druhém místě pronásledován Brazilcem Aranhou, který se během cyklistiky, a především rychlým přechodům dostal podle předpokladů do boje o pódium. Beveridge už jel vlastní závod a nebylo v mých silách ho ohrozit. Mé průběžné druhé místo atakoval Aranha, který mě krátce po obrátce v půli běhu dostihl. Zkusil jsem jeho tempo udržet, ale nešlo to. V závěru byl Brazilec silnější. Dokončil jsme na 3. místě v celkovém čase 0:56:58 hodiny a pro české barvy jsem vybojoval senzační BRONZ!

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2018-09-30

Běh Běchovice - Praha

V neděli 30. 9. 2018 jsem absolvoval 122. ročník kultovního silničního běhu Česká spořitelna Běchovice – Praha. Má účast na této akci byla spíše exhibičního charakteru v rámci efektivní propagace vrcholového sportu handicapovaných. Když jsem projevil o start na běžecké formuli zájem a kontaktoval organizátory s dotazem, dostalo se mi vřelého přijetí a mediálního zájmu.

 

https://www.bechovice-praha.cz/

 

Před samotným startem jsem měl rozhovor s komentátorem sportovního dění v Běchovicích a za nedlouho poté jsem šel na start. Bylo mi umožněno startovat z první řady, což bylo asi nejlepší a nejbezpečnější řešení pro všechny zúčastněné. Běžecká formule je na rovinaté trati zpravidla rychlejší než klasický běh, ale běchovická trať opravdu rovina nebyla. Úvodních sedm kilometrů má podle profilu klesavou tendenci, nicméně profilové vlny byly citelné. Závěrečný Hrdlořezský kopec zcela dostává svému jménu a skutečně dokonale prověří aktuální připravenost každého běžce.

 

Po startu jsem byl během několika set metrů na čele a nechtěl jsem dát nikomu sebemenší možnost to změnit, nicméně zmiňovaný Hrdlořezský kopec mohl můj výsledný čas výrazně ovlivnit. Když jsem v úvodu stoupání viděl svůj průběžný čas, věřil jsem, že budu schopen atakovat hranici 30 minut, ale kopec byl ještě hodně dlouhý. V posledních 500 metrech se trať již narovnávala a do cíle jsem vjížděl s dostatečným náskokem na hlavní pole ve výsledném čase 0:31:18 hodiny.

 

Co dodat. Pěkná akce, skvělá atmosféra a efektivní možnost propagace vrcholového sportu handicapovaných. Děkuji za možnost startu a těším se zase za rok na 123. ročníku kultovního běhu Běchovice – Praha.

Více informací o akci

Tagy: Ostatní 

2018-09-23

11TRI Belgrade

V neděli 23. 9. 2018 jsem absolvoval 11TRI Belgrade – middle distance a byl to můj první triatlon, ve kterém jsem startoval jako úřadující Mistra Světa v 70.3 Ironmanu. I když jsem v kategorii handicapovaných sportovců neměl žádnou konkurenci, do Bělehradu jsem přijel s jasnou ambicí, vylepšením osobního maxima na trati 70.3 Ironmanu (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh). Díky fantasticky zajeté cyklistické části jsem dokázal své osobní maximum zlepšit a dokončit v čase 4:47:00 hodiny.

 

www.triathlon.rs

 

Úvodní plaveckou část mírně ovlivnil organizačně nezvládnutý start. S časomírou byl domluven start 5 minut před hlavním polem. Dřívější start měl probíhat asi tak, že organizátor proběhne čipovou bránou s mým čipem, tím ho aktivuje, předá mi ho a já odstartuji. Bohužel to neproběhlo tak sofistikovaně, jak bylo naplánováno a již od startu jsem zahajoval se zhruba tříminutovou ztrátou. Možná i s vědomím této ztráty se mi neplavalo dobře a dokončil jsem za 0:40:07 hodiny.

 

Přechodová zóna T1 byla relativně dlouhá a závodníci během ní museli vystoupat do druhého patra parkovacího domu, kde byla připravena kola a věci na cyklistickou část. Tato koncepce byla ojedinělá a pro mě osobně byla příjemným zpestřením. Můj čas 7:35 min, považuji za slušný standard na poloviční distanci, nicméně vzhledem k pomalejšímu plavání jsem nesplňoval stanovený plán.

 

Cyklistická část na 90 kilometrů zpravidla dělá finální čas a v Bělehradě byla trať hodně rychlá. Věděl jsem, že budu atakovat své dosavadní maximum a chtěl jsem ho stlačit co nejníž. Po pomalejším úvodu závodu jsem byl konečně na kole a od prvních kilometrů jsem jel na doraz. Kalkuloval jsem s časem mezi 2:40 – 2:45 hodiny a podle toho jsem přizpůsobil i průměrnou rychlost. Trať byla rovinatá a rozdělená na 4 okruhy s celkovým výstupem 200 hm. Závodilo se na dálničním přivaděči s přejezdem po mostě mezi Starym Beogradem a Novim Beogradem. Byla to krásná a rychlá cyklistika, která bolela, ale jela. V jednotlivých okruzích jsem udržoval vyrovnané tempo a striktně se držel stanoveného plánu. Během posledního okruhu se začal zvedat vítr a nedokázal jsem již udržet rozjeté tempo a v posledním kole jsem začal ztrácet. V uplynulých okruzích jsem naštěstí najel něco k dobru a cyklistiku dokončil ve fantastickém čase 2:40:09 hod.

 

Během přechodové zóny T2 jsem absolvoval již tradiční výjezd do druhého patra garáží. Přesun na vozík a do běžecké formule. Čas 3:59 min opět běžný standard na poloviční distanci.

 

Závěrečná běžecká část na 21.1 km byla rozdělena do 4 okruhů. Byla hodně technická, místy velmi úzká a každému okruhu dominovalo krátké, ale velmi prudké stoupání, které potrápilo nejednoho běžce. V každém okruhu bylo několik prudkých obratů mnohdy v kombinaci se sjezdy a výjezdy na obrubník, takže o plynulém a vyrovnaném tempu v mém podání nemohla být řeč. Při plánování akce z plánků jednotlivých tratí jsem kalkuloval s rychlým časem na hranici 1:00 – 1:05 hodiny, ale realita byla zcela odlišná a nebylo možné „běžet“ takové tempo. Běh jsem dokončil v čase 1:15:13 hod, což na dané trati považuji za velmi dobrý výkon.

 

11TRI Belgrade – middle distance jsem dokončil v novém osobním rekordu 4:47:00 hodiny. Cíl jsem splnil především díky skvěle zvládnuté cyklistice, ve které jsem předvedl opravdu fantastický výkon. Celá akce byla perfektně organizačně zvládnutá a jen těžko bych hledal nedostatky. Umožní-li mi to závodní program, do Bělehradu se rád vrátím!

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2018-09-16

Běh Města Dobříše

V neděli 16. 9. 2018 jsem absolvoval hlavní závod Běhu Města Dobříše na 10 km. Součástí běžeckého dne byly dopolední dětské běhy, fitness běh pro ženy na 5 km a již zmíněný hlavní závod. Nad závodem jsem převzal částečnou záštitu, a kromě účasti v hlavním závodě, jsem se na akci podílel i jako organizátor. Předával jsem medaile, startoval jednotlivé běhy a nakoukl pod pokličku organizace sportovních akcích.

 

http://www.behmestadobrise.cz/

Více informací o akci

Tagy: Ostatní 

2018-09-02

70.3 Ironman World Championship Port Elizabeth, South Africa

V neděli 2. 9. 2018 jsem se jako Mistr Světa 2017 postavil na start mistrovského závodu 70.3 Ironman World Championship Port Elizabeth, South Africa. Jedním z hlavních cílů letošního roku byla obhajoba titulu světového šampióna, a s touto ambicí jsem se vrhnul do vln Indického oceánu. S náročnou tratí, nepříznivými klimatickými podmínkami a soupeři jsem bojoval dlouhých 5:37:24 hodin. Svůj cíl jsem splnil, titul jsem obhájil a stal se Mistrem Světa v 70.3 Ironmanu 2018.

 

Během přípravy na tento vrchol sezóny šlo víceméně vše podle plánu. Pouze vzhledem k tropickému průběhu českého léta jsem musel trošku redukovat tréninkové dávky a přizpůsobovat se aktuální klimatické situaci. Do Afriky jsem však odlétal optimálně připravený, spokojený a odhodlaný.

 

Každý dlouhý let představuje určitou fyzickou zátěž a s přihlédnutím na handicap a specifické potřeby je důležité cestu rozumně plánovat. Pokud možno i s ohledem na sportovní vybavení eliminovat zbytečné přestupy. Relativně dlouhý let do Jihoafrické republiky jsem zvládl dobře, ale to se bohužel nedalo říci o běžecké formuli, která dorazila poškozená. Bez specializovaného vybavení byla oprava nemožná a popravdě jsem měl pocit, že má africká mise končí.

 

Krátce po mém příletu do Port Elizabeth jsem zkontaktoval několik servisů, dílen a přátel. Obrovské poděkování patří několikanásobnému jihoafrickému Mistrovi Světa v handcyclingu Ernstu Van Dykovi, který mi pomohl zajistit kontakt na RNE DEVELOPMENTS v Port Elizabeth, kam jsem se hned ráno s nadějí vydal. Následovala velmi složitá oprava, během které se musela odříznout poškozená trubka s upínacím mechanismem zadního kola, opravit a následně znovu přivařit k rámu běžecké formule se zaručením správné geometrie hnacích kol. Zájem a ochota RNE DEVELOPMENTS mi dala naději a víru, že vše zatím není ztraceno. O několik hodin později bylo hotovo a běžecká formule byla připravena k vyzvednutí a testování, které dopadlo dobře a do závodu jsem mohl nastoupit.

 

Mistrovský závod 70.3 Ironman World Championship má striktní pravidla a velmi omezené kvalifikační možnosti pro start handicapovaných sportovců. Nominace je možná pouze ze tří akcí na světě vždy po jednom slotu a mými konkurenty měli být Američan Daniel Garcia a Čech Michal Šiška. Garcia svou účast odvolal a jeho slot byl využit pro domácího Pietera DuPreeze.

 

START v 7:33 následoval ihned v tříminutovém odstupu od profesionálů, což mělo své výhody i nevýhody. Volný plavecký prostor je bezesporu výhodou, ale nemožnost rozplavat se a odstartovat tzv. na sucho není nejlepší, uvážíme-li dále faktor silných vln, za které se těžko dostává i nehandicapovaný sportovec. Neměl jsem se startem zásadní problém a již v úvodu plavecké části se dostal do čela. Měl jsem sice trošku problém s orientací a proudy mě několikrát stáhly mimo optimální směr, něco jsem si zbytečně naplaval, ale čelní pozici jsem neztratil, i když Šiška se držel na dohled. Na konci plavecké části mě nepříjemně vzala vlna a doslova mě převálcovala. Otočil jsem se přes hlavu a dokonce škrtl o dno, což nebylo příjemné a už vůbec ne bezpečné. Plavecký čas 0:39:02 hodiny jen potvrzoval náročnost plavecké části, která měřila 1.9 km.

 

T1 – přesun po dlouhé písčité pláži byl pro handicapované sportovce zajištěn pomocí speciálních plážových vozíků. Až v T1 jsme se dostali na své vozíky, teprve poté sundávali neopreny a přesedali na handbiky. Byl jsem na vedoucí pozici a v depu jsem tolik nespěchal, respektive jsem nebyl tolik ve stresu a měl něco málo k dobru. Čas 7:51 minut odpovídá vzhledem k délce přechodu k mému standardu na poloviční distanci.

 

Cyklistická část na 90 km byla poměrně členitá a profilově náročná. V úvodních 11 kilometrech se pozvolně stoupalo zhruba 250 hm. Cyklistika patří mezi mé nejsilnější disciplíny a mnohdy jediné trumfy, ale Michal Šiška je rovněž dobrým cyklistou. Během úvodního stoupání jsem najel několikaminutový náskok, který jsem v průběhu celé cyklistické části udržoval, ale teprve na obrátce zhruba v polovině trati jsem viděl, kde je Šiška a dále DuPreez. Měl jsem náskok přibližně tří kilometrů, ale dál ho zvyšovat se mi již nedařilo. Profil trati vyhovoval, ale vadil mi velmi hrubý povrch silnic. Díky němu kola nemají takovou setrvačnost a hlavně vzhledem k pozici těla jdou veškeré vibrace a nárazy přes zádovou opěrku do krku a hlavy. Závěr byl už trošku monotónní. Hrubý asfalt, déšť a nárazový vítr se začaly zajídat. Cyklistiku jsem dokončil za 3:27:57 hodiny a několikaminutový náskok mi dodával klid pro závěrečný běh.

 

Během T2 jsem se omezil opravdu jen na to nejnutnější, ale 5:28 minuty nepovažuji za optimum vzhledem k relativně krátkému přechodu.

 

Běžecká část na 21.1 km byla rozdělena do dvou okruhů a každé ze čtyř obrátek pak dominovala nepříjemná stoupání. Během celého závodního dne střídavě pršelo, což jsem nejvíce pociťoval právě na běhu. Na hnací obruče na běžecké formuli jsme aplikoval klistr pro dobrý grip, ale optimum to nebylo a místy jsem s technikou trošku bojoval. Svůj náskok jsem minutu po minutě navyšoval, ale neztrácel jsem koncentraci, protože i po odstranění poškození během letecké přepravy jsem se trošku obával dalších potíží, defektu atp. Rozhodně jsem se nechtěl druhého titulu vzdát, a proto jsem nepolevil až do samotného závěru. S výsledným časem běhu 1:17:08, nejsem zcela spokojený, ale zvážím-li náročnost celého závodu, nepříznivé počasí a obtížné stoupání na trati, předvedl jsem dobrý výkon, odpovídající mému standardu.

 

Během posledních desítek metrů mě absolutně naplnila euforie. Už jsem nepochyboval, už jsem se nebál, jen jsem si vychutnával poslední okamžiky závodu. V cílové bráně jsem se zastavil s rukou vztyčenou nad hlavu a užíval si okamžik vítezství a obhajoby titulu Mistra Světa v 70.3 Ironmanu. Mistrovský závod 70.3 Ironman World Championship Port Elizabeth, South Africa jsem dokončil v celkovém čase 5:37:24 hodiny. Pomyslnou tečkou za celým šampionátem byl slavnostní ceremoniál a převzetí mistrovského dresu a ceny z rukou legend triatlonu Dava Scotta a Marka Allena.

 

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2018-07-28

Challenge Prague - middle distance

70.3 Ironman World Championship Port Elizabeth, kde budu obhajovat titul Mistra Světa v 70.3 Ironmanu, se nezadržitelným tempem přibližuje, a proto je nejvyšší čas, začít se cíleně připravovat na poloviční distanci (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21,1 km běh). Jako přípravný závod jsem si vybral závod v srdci Evropy, naši Challenge Prague – middle distance. Bylo to těžké, bolelo to, ale cíle jsem dosáhl v čase 5:14:50,4 hodiny, jen několik minut za vlastním traťovým rekordem.

 

Plavecká část na 1.9 km doznala oproti předchozím ročníkům několika změn. Startovalo se na druhé straně Střeleckého ostrova a trať byla vedena trochu jinak než v předchozích ročnících. Hlavní závod odstartoval pro profesionály přesně v pravé poledne a kategorie handicap, spolu s ženami, ve 12:05. Úplně jsem nevěděl, co od sebe mohu čekat, protože v letošním roce jsem startoval jen v závodech na paralympijské distanci, kde je plavecká část podstatně kratší. Po startu jsem se snažil držet v závěsu za prvními ženami a trochu pošetřit síly, než se hlavní pole roztrhá na jednotlivce. Pocitově se mi plavalo lehce a neměl jsem problém s orientací ani s poněkud kontaktním plaváním. Udržoval jsem vyrovnané tempo a držel se mezi výkonnostně srovnatelnými plavkyněmi, což mi šetřilo síly. Plavání jsem dokončil v čase 37:59,3 minuty, což zhruba odpovídá mému dlouhodobému standardu.

T1 doznalo oproti předchozím ročníkům výraznějších změn a hodně se prodloužilo, což ovlivnilo můj čas, který dosáhl hodnoty 9:36,7 minuty. Délka T1 byla pro mě více než 500 metrů. Oficiální handleři mě vyndali z vody na vozík, poté jsem musel absolovat cca 200 metrů po Střeleckém ostrově, následovala opětovná asistence handlerů a vynesení po schodišti na Most Legií na jehož konci teprve začínalo T1.

Do cyklistické části jsem vjížděl s jasným cílem atakovat hranici 3 hodin, což se mi s celkovým časem 2:58:00,4 podařilo. Devadesát kilometrů dlouhá trať byla rozdělena do dvou okruhů. V prvním okruhu jsem měl cyklistiku rozjetou opravdu slibně. Bojoval jsem s vysokou teplotou a snažil se pravidelně občerstvovat a chladit, ale cítil jsem, že nejsem v úplné pohodě. Faktorů ovlivňujících můj výkon mohlo být několik. Nedávno jsem prodělal infekci a antibiotickou léčbu, náročnou cestu na SP v Kanadě, a v neposlední řadě bylo na silnici skutečné peklo. Když jsem vjížděl do druhého okruhu, byl znát protivítr. Pochopitelně mi to moc nepřidalo, ale věřil jsem, že v posledních cyklistických kilometrech závodu mi naopak pomůže, když pojedu po větru. Jestli mohu cyklistiku charakterizovat jedním slovem, bude to nevyzpytatelnost. Vítr se točil, jak ho napadlo a ani jednou mi to neusnadnil, naopak. Na šedesátém kilometru jsem se dostal do citelné hypoglykémie, tedy absolutního nedostatku cukru v krvi, a začalo to být teprve zábavné. Studený pot, rozostřené vidění a defacto nemožnost přijmout cokoli k jídlu. Natlačil jsem do sebe poslední energeticky gel a na občerstvovačce na sebe vylil dva bidony s vodu, abych se alespoň trošku ochladil. Nepamatuju, kdy jsem se musel ochlazovat a tropické teploty v závodě jsou obvykle mou devízou, ale tady to prostě nesedlo. Několikakilometrový výjezd do Dolních Břežan mám trošku v mlze a sjezd asi také nebyl úplně bezpečný, ale z nejhoršího jsem se dostal. Zbývalo posledních 15 km proti větru zpět do Prahy.

T2 zase trošku ovlivnila jeho délka, ale to už v tuto chvíli bylo jedno. Čas 5:06,9 minuty nebudu hodnotit pozitivně, ani negativně. Totálně prošitý jsem vyměnil handbike za běžeckou formuli a rozjel se do závěrečné disciplíny.

Změna pohybu mi prospěla, ale představa 21 km mi moc nepřidávala. Běžecký okruh v Praze není pro handicapované sportovce a běžeckou formuli ideální, protože zhruba jeden kilometr v každém ze čtyř okruhů vede po náplavce, tedy po kamenné dlažbě a v relativně úzkém koridoru, to vše je zakončeno výjezdem na most. S ohledem na materiál a stav náplavky jsem se ani nesnažil jet naplno. Vybíral jsem cestu a kličkoval, abych snížil riziko defektu. Zbytek okruhu byl již dobrý a poměrně rychlý. V občerstvovacích stanicích zpravidla nezastavuju, ale v Praze jsem do sebe klopil, co mi přišlo pod ruku, Jednak abych se ochladil a také abych doplnil cukry a přežil. Závěrečné kilometry jsem si užíval, ale současně jsem si přál být už v cíli, polít se vodou a zchladit vařící se tělo. Běh dokončuji v čase 1:24:06,9 hodiny, což nemohu objektivně posuzovat jako dobrý či špatný výsledek. Challenge Prague je specifická a čas je tím ovlivněný.

Cílovou pásku jsem protnul ve výsledném čase 5:14:50,4 hodiny a jen o několik minut jsem zaostal za svým loňským osobním rekordem trati. Připustím-li, s čím jsem se v posledních týdnech potýkal a co jsem prožil v závodě, jsem se svým výkonem spokojený. Teď jen dobře zregenerovat, udržet se zdravý a hurá do Afriky za obhajobou titulu Mistra Světa v 70.3 Ironmanu.

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2018-07-14

ITU Paratriathlon World Cup Magog, Canada

V sobotu 14. 7. 2018 jsem v závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Magog, Canada vybojoval pro Českou republiku stříbro. Druhé místo v závodě světového poháru je mým dosavadním maximem na paralympijské distanci a vezmu-li v potaz zdravotní problémy, které mě před závodem trápily, je pódium obrovskou satisfakcí za nejistotu posledních týdnů.

 

Během přípravy šlo vše podle plánu, ale týden před odletem do Kanady mě začaly trápit vysoké teploty. První den jsem to přičítal přehřátí a gradujícímu tréninkovému zatížení, a když druhý den nebyla situace lepší, musel jsem vyhledat pohotovost v nemocnici. Komplexní vyšetření a zejména odběry krve odhalily rozsáhlou bakteriální infekci nespecifikovatelného původu a lokace. Byla nasazena antibiotická léčba, ale odlet byl značně nejistý. Během několika dní jsem absolvoval několik dalších odběrů, které potvrdily, že léčba zabrala, nicméně zánětlivé markery byly pořád relativně vysoké.

 

Nejistota před odletem byla opravdu velká. Zabalené věci v kufrech a sportovní vybavení v přepravních obalech čekaly na transport nebo na vybalení, když se situace nezlepší. Cítil jsem se dobře a nic nenasvědčovalo komplikacím, a proto jsem se rozhodl do Kanady odletět. Cesta byla relativně náročná, ale zvládl jsem ji bez problémů, aniž bych se cítil hůře. Naštěstí!

 

První dny v Kanadě byly ve znamení rozkoukání se a relativně hodně volného času, protože trénink při antibiotické léčbě nebyl možný. Většinou bývá mou první starostí kompletace materiálu a trénink na trati. Nyní to bylo zcela odlišné. První dny jsem vybavení nevyndal z přepravních obalů a trošku procestoval okolí Magogu, abych se odreagoval a nezbláznil se z nejistoty.

 

Postupně jsem začal plavat v jezeře a v podvečerních hodinách jsem vyjížděl na volné projížďky na handbiku, abych si po téměř dvoutýdenní pauze připomněl aktivní pohyb. Cítil jsem se dobře a kupodivu i pocity z volného tréninku byly dobré. Tělo reagovalo, jak mělo. Kontrolní krevní testy neodhalily již další zdravotní nesrovnalosti, a tak jsem dva dny před závodem mohl vysadit antibiotickou léčbu.

 

Závod světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Magog, Canada nebyl tak obsazený, jak bývá zvykem, nicméně na startu se představila kvalitní konkurence a nejúspěšnější reprezentanti svých zemí. Mezi mé hlavní soupeře a spolufavority patřili Němec Müller a Američan Sanborn. Závodní den provázelo ochlazení s deštěm a větrem. Před plaveckým startem sice přestalo pršet, ale silný vítr nepříjemně rozvlnil jinak klidné jezero Lac Memphremagog, ve kterém se plavalo. Němec Müller patří mezi nejsilnější plavce ve světovém poháru a po startovním výstřelu byl ihned v čele závodu. Sice jsem se zprvu snažil udržet, ale byl jsem bez šance. Byl jsem pronásledovaný Sanbornem v těsném závěsu a plaval jsem na jistotu. Nevěděl jsem, jestli vydržím vzhledem antibiotikům a výpadku, a jednak jsem doufal, že v cyklistice dokážu sjet náskok Müllera. Zaplaval jsem v čase 0:16:15 hodiny, což ve vlnách odpovídá mému nižšímu standardu.

 

Po plavecké části jsem na tom nebyl dobře a bojoval jsem s nevolností a točením hlavy. Čas T1 byl z mého pohledu slabší a hodnota 2:58 minuty bohužel představuje můj standard odpovídající mému handicapu.

 

Cyklistická část na 20 km byla rozdělena do 3 kopcovitých okruhů a za normálních podmínek by přestavovala mou favorizovanou disciplínu, ale nyní jsem nevěděl, co od svého těla mohu čekat. V prvním okruhu jsem se moc necítil, ale přesto jsem zlikvidoval náskok Sanborna a postupně jsem odkrajoval z náskoku Müllera. V druhém kole jsem se konečně zbavil nevolnosti z plavání a pocitově to jelo dobře. Náskok Müllera jsem dále postupně stahoval a do T2 dojížděl s dvou minutovou ztrátou s nejrychlejším cyklistickým časem 0:37:55 hodiny.

 

T2 a 1:56 minuty již časově představovalo průměrný čas s ohledem na mé soupeře a relativně dobrou výchozí pozici pro boj o medaili a udržení stříbrné pozice.

 

Do 5 km dlouhého běhu jsem vjížděl s nadějí na stříbro, protože na takto krátké vzdálenosti bylo již nereálné stáhnout náskok Müllera se kterým jsme běžecky na podobné úrovni. Trať byla převážně rovinatá, ale v silném větru to moc neběželo, resp. nejelo a nekvalitní povrh trati ještě umocňoval tento pocit. Nedokážu říct, jestli jsem dokázal jet na úplný doraz, nebo mě mé tělo již nepustilo, ale stříbro jsem s přehledem kontroloval. Běh jsem dokončil za 0:15:50 hodiny, což na dané trati považuji za slušný výsledek. Cílovou pásku jsem protnul v celkové čase 1:14:54 hodiny, ale co mě zajímalo nejvíce bylo celkové umístění a tím bylo 2. místo a stříbro pro Českou republiku, což pro mě představuje nejlepší dosavadní umístění v závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup. Pódium je pro mě obrovskou satisfakcí za nejistotu posledních týdnů. Jsem šťastný a spokojený!

Více informací o akci

Tagy: Triathlon 

2018-06-20

Olympijský běh Praha - Stromovka

Ve středu 20. 6. 2018 v 18 hodin jsem se v rámci PR a propagace vrcholového sportu handicapovaných zúčastnil T-Mobile Olympijský běh v Praze – Stromovce.

 

„Mezinárodní Olympijský den slavíme největší běžeckou akcí v České republice. V rámci T-Mobile Olympijského běhu 2017 vyběhlo na různých místech přes 76 tisíc běžců – ať už jako součást oficiálního závodu v tzv. zlatých, stříbrných či bronzových městech, ve školních bězích nebo v rámci individuální výzvy v běžecké aplikaci.“ (olympijskybeh.cz)

 

„V rámci T-Mobile Olympijského běhu neběháte pouze pro sebe, část startovného jde na podporu charitativní činnosti České olympijské nadace, jež umožňuje sportovat dětem, kterým v tom brání nedostatek finančních prostředků. A s vaší podporou dokáže nadace pomoci dalším mladým sportovcům k plnění jejich snů.“ (olympijskybeh.cz)

 

Startoval jsem v hlavním závodě na 10 km (2 okruhy) a odstartoval jsem 1 minutu před hlavním startovním polem, s ohledem na předpokládanou rychlost a bezpečnost všech účastníků. Od startu jsem měl tedy volnou cestu o kterou se staral vodič na kole. V těsném závěsu pak odstartovali všichni účastníci na 5 nebo 10 kilometrovou trať. Během druhého okruhu jsem pochopitelně na běžecké formuli dojížděl běžce, což byla trochu adrenalinová záležitost vzhledem k omezenému prostoru a exponovanému závodu ve Stromovce. 10 km dlouhou trať jsem dokončil v čase 28:56 minut, což na technicky náročné trati považuji za slušný výkon a dobrou vizitku vrcholového sportu handicapovaných.

Více informací o akci

Tagy:

První stránka  Předchozí stránka    Poslední stránka