Aktuality

První stránka  Předchozí stránka    Poslední stránka

2018-04-09

Mallorca/tri

V termínu 17. 3. – 7. 4. 2018 jsem absolvoval triatlonové soustředění na Mallorce. Dalo by se říct, že tento španělský ostrov je již mým tradičním místem pro jarní soustředění a najíždění prvních kilometrů na silnici. Mezi hlavní faktory ovlivňující výběr této destinace jsou teplé a relativně stálé klimatické podmínky, kvalitní silniční síť a velká rozmanitost terénu.

 

Nároky na systematický trénink se s rostoucí výkonností mění. První kilometry zpravidla najíždím na rovinách a později se přesouvám do zvlněných a horský terénů, abych před začátkem sezóny mimo klasického objemu rozvíjel i silovou vytrvalost. Obdobný vývoj měla i má letošní příprava.

 

Důležitou změnou byla změna lokality ubytování. V minulosti jsem vždy bydlel na jihu ostrova v blízkosti hlavního města, Palma de Mallorca, ale v letošním roce jsem si pro přípravu vybral sever ostrova, Can Picafort. Hlavní výhodou bylo rovinaté okolí resortu a 25metrový vyhřívaný bazén, kdy jsem s minimální časovou investicí navíc zvládal kombinovat cyklistickou a plaveckou přípravu.

 

Úvod soustředění byl mírně ovlivněn chladným a deštivým počasím, ale z tréninkového pohledu to naštěstí nemělo zásadní vliv a tréninkový program jsem přizpůsoboval minimálně. Náročnost tréninků ještě zvyšoval silný vítr, kdy během jednoho dne dosahoval v nárazech rychlosti až 70 km/h. Přiznám se, že to už se mi moc nelíbilo a návrat za bočního větru mě stál hodně sil. Druhá polovina pobytu byla již slunečná a defacto bez větru.

 

Cyklistický trénink postupně nabíral na objemu i intenzitě a v závěru přípravy jsem absolvoval několik pětihodinových tréninků v horách. Výkonnostní a zejména rychlostní progres jsem cítil s každým tréninkem a troufám si tvrdit, že v tuto chvíli jsem na tom po fyzické stránce lépe než v uplynulém roce.

 

Plavecká příprava byla především zaměřena na nácvik správné techniky a objem měl až sekundární význam. Během pobytu na Mallorce jsem byl prakticky ob den v bazénu. Jednou jsem byl dokonce v moři, ale teplota vody byla okolo 13 stupňů, což mělo spíše zážitkový než tréninkový význam.

Více informací o akci

Tagy: Soustředění 

2018-03-05

Hello bank/lektor

V pondělí 5. 3. 2018 jsem jako lektor vedl motivační workshop pro zaměstnance Hello bank! Nosnou linií celého workshopu byl můj životní příběh protkaný vzestupy a pády. Otevřeně jsem diskutoval o vlastním úraze, návratu ke sportu, opakovaných zdravotních problémech, workoholismu či vyhoření. Hovořil jsem o harmonickém vnímání sebe sama včetně souvisejících komponent a stavu flow!

Více informací o akci

Tagy: Lektor/Motivace/Informace 

2018-03-01

Nejlepší sportovec Středočeského kraje

Ve čtvrtek 1. 3. byly v prostorách sportovního centra Nymburk vyhlášeni nejlepší sportovci Středočeského kraje za uplynulý rok 2017. V loňském roce jsem zaznamenal mnoho individuálních úspěchů v několika sportovních disciplínách. Z lyžařských akcí zmíním Jizerskou 50 a slavný Vasaloppet 90. Na úspěšnou zimu jsem navázal bronzem na světovém poháru ITU Paratriathlon World Cup Iseo a především ziskem titulu Mistra Světa v 70.3 Ironman World Championship. V kategorii handicapovaných sportovců jsem se v anketě Nejlepší sportovec Středočeského kraje umístil mezi prvními třemi oceněnými.

Více informací o akci

Tagy:

2018-02-27

Nejúspěšnější handicapovaný sportovec ČR 2017

V úterý 27. 2. 2018 se v pražském Top hotelu Praha vyhlašovala anketa Nejúspěšnější handicapovaný sportovec České republiky 2017. Pořadatelem prestižní akce je Český paralympijský výbor, který anketu ve spolupráci s marketingovou agenturou Premier Sports CZ a Českou televizí organizačně zastřešuje. Oceněni byli nejúspěšnější individuální sportovci, kolektivy a trenéři. Zaznamenal jsem výrazný individuální úspěch a v kategorii jednotlivců se za úspěchy v triatlonu umístil na 8. místě.

Více informací o akci

Tagy:

2018-02-18

ČEZ Jizerská 50

V neděli 18. 2. 2018 jsem dokončil 51. ročník ČEZ Jizerskou 50 v osobním rekordu 5:18:26 hodiny. Cíl stát se prvním Čechem, který trať absolvuje na sledgi, mám od loňska za sebou. Letos jsem chtěl stlačit traťový rekord pod 5 hodin, ale sníh prostě nejel! S výkonem jsem spokojený a vím, že se na Jizerku vrátím a svůj cíl splním! Kořením mých laufařských úspěchů je i vyšší zájem o tento sport a Jizerská 50 přivítala v letošním roce dalšího českého lyžaře na sledgi.

 

51. ČEZ Jizerská 50 byla vyvrcholením mé zimní přípravy na sněhu a současně uzavírala mé 14denní soustředění v Jizerských horách, během kterého jsem najížděl kilometry na trati závodu. Myslím si, že jsem byl daleko lépe připraven než před uplynulým ročníkem, ale sníh byl holt pomalejší a svou nynější výkonnost jsem nemohl naplno prodat. Jizerská 50 je mou srdeční záležitostí a už jsem toho tady opravdu hodně zažil, přes zrušený ročník, oblevu a deštivou Jizerskou 25, nebo historicky první dokončení českého závodníka na sledgi.

 

K letošní Jizerce jsem přistupoval trochu více benevolentněji a vlastně nic jsem neočekával. Traťový rekord byl sice hlavní ambicí a hnacím motorem, ale podmínky a struktura sněhu jsou vždy nevyzpytatelné. Na trati jsem nechal vše, ale prostě to nejelo. Start z první vlny s elitními závodníky je vždy silným zážitkem, který mi současně zaručí relativně volný rozjezd vzhledem k mému nižšímu tempu a naopak vyššímu tempu elitních závodníků ve stoupání. Startoval jsem vedle Pavla Děckého, druhého českého jezdce na sledgi, ale v úvodním stoupání se naše cesty rozdělily a svého soupeře jsem nechal za sebou. Pavel přijel sbírat zkušenosti a dokončit Jizerskou 50, což dokázal a mám z toho upřímnou radost.

 

Během úvodního stoupání jsem poprvé pocítil, že to nebude lehký závod. Místo pevné stopy byla bořící se krupice a pocit skluzu? Následoval krátký sjezd k Nové Louce, kde to sice jelo a stopa držela, ale dále místo aby se se kvalita sněhu s vyšší nadmořskou výškou lepšila, tak se spíše horšila. S mým sparingem Martinem Brabencem nás postupně dojížděly další startovní vlny, ale rychlostní rozdíl nebyl z mého pohledu tak markantní. Cítil jsem se relativně dobře, ale po zjištění času při výjezdu na hřeben jsem byl mírně zklamaný. Věděl jsem, že jsem jel dobře, ale sníh nejel a na nejvyšší bod trati Na Knajpě jsem dojel s téměř patnáctiminutovou ztrátou oproti tréninkovým časům. Následný sjezd po Kasárenské na Soušskou a Hraniční silnici se rovnal utrpení v podobě neustálého odpichování a nulovému skluzu ve vajíčku. Občerstvovačka na Hraniční přišla vhod, protože ve snaze jet na traťový rekord jsem jel skutečně na lehko bez bidonu s pitím. Lehce se zvedající následná pasáž mě nikdy nebaví a těším se až budu na vrcholu stoupání po Jezdecké na Vlašský hřbet. Tento výjezd je pro většinu závodníků bezvýznamným zpomalením ze závodního tempa, ale z mého pohledu představuje místo nejprudšího sklonu trati. Jsem nahoře a čeká mě nevyzpytatelný sjezd k Bunkru, kde se trať stáčí doprava k parkovišti Pod Bukovcem. V úvodu klesání se jede ve komfortně ve třech stopách a v okamžiku, kdy mě předjíždí běžkař zprava a suše konstatuje, že asi potřebuji více prostoru, stopa končí. Ve stylu snowboard crossu zkušeně „usedím“ kontaktní jízdu a bez ztráty stylu zvládám na zledovatělém podkladu pravotočivou zatáčku U Bunkru. Před sjezdem na Jizerku zastavuji u parkoviště, kde na mě čeká můj support. Vzhledem k délce závodu a specifikům handicapu využívám možnosti přesednutí na svůj klasický vozík a „čůrpauze“. Nutná přestávka mě stojí okolo 5 – 7 minut, které mě v cíli budou hodně mrzet, ale nejde to jinak.

 

Sjezd na Jizerku je snad jediným místem trati, kde to jede samo a ještě drží stopa. Výjezd zpět k Bunkru je pro změnu v krupici, ale jde to. Promenádní cesta má docela tvrdý podklad a hole se tak neboří. Snaze jet na traťový rekord obětuji vše a nepolevuji, nicméně minimální skluz a přetížené svaly mi neumožňují dostat se do maximálního oběhového vytížení a tak docela vytrvale diskutuju se svým sparingem, za což si vysloužíme několik nepřívětivých úšklebků od soupeřů. Sjezd na Smědavu je tak pomalý, že ani nemusím brzdit nebo se bát. Paradoxem je, že během pověstného stoupání Smědava – Knajpa mám asi na jediném místě pocit, že to docela jede a to asi díky tvrdému podkladu a minimu sněhové krupice. Na Knajpě se chci občerstvit, ale nejsem schopen do sebe nic dostat, žaludek stávkuje a cítím mírný náznak hypoglykémie a hlaďáku. Zvlněný profil s mírně klesavou tendencí není rychlý, ale tak nějak jede. Patnáct kilometrů do cíle. Trápení ale postupné odkrajování se zbývající vzdálenosti. Občerstvovačka Na Hřebínku a konečně schopnost mého žaludku přijmout tekutiny a trochu pevné stravy. Není mi moc dobře, ale zbývá posledních deset kilometrů. Přede mnou táhlý výjezd na Oliveckou horu a asi definitivní rozloučení s ambicí zdolání trati pod pět hodin. Sjezdy jsou z mé strany kontrolované i když reaktibilita se s nastupující únavou dramaticky snižuje a potok podél trati je nebezpečně blízko. Rozcestí U Buku a zhruba 1 km dlouhý sjezd do cíle. Jsem zalehlý ve vajíčku a snažím se jet ideální stopou a čas od času se napojit do zbylé stopy. Konečně jsem na stadionu v Bedřichově a v cílové rovince se snažím ještě předjet soupeře ve snaze mít hezké cílové fotky. Poslední metry si užívám a zvedám ruce nad hlavu a jen stěží dojíždím setrvačností do cíle. Letos jsem si již nepřipouštěl, že by to nevyšlo, ale i tak považuji Jizerskou 50 z pohledu handicapovaného sportovce za extrém a úsměvy a radost v cíli byly skutečné. 51. ročník ČEZ Jizerské 50 jsem dokončil v osobním rekordu 5:18:26 hodiny. S předvedeným výkonem jsem spokojený a vím, že se na Jizerku vrátím a svůj cíl v podobě zajetí trati pod 5 hodin splním!

Více informací o akci

Tagy: XC-Skiing 

2018-02-17

Jizerské hory/xc

V termínu 3. – 18. 2. 2018 jsem absolvoval přípravné soustředění v Jizerských horách jehož vyvrcholením byla účast na 51. ČEZ Jizerské 50. Zázemí mi již tradičně vytvářel můj partner pro zimní přípravu, Hotel Lesní chata Kořenov. Vzhledem k optimální poloze hotelu jsem mohl trénovat jak na trati Jizerské 50, taký na běžeckých okruzích v polských Jakuszycích.

 

http://lesnichatakorenov.cz/

 

Úvodních devět dní bylo ve znamení najíždění objemových kilometrů převážně na trati Jizerské 50 a v okolí Jizerky a Smědavy. Během této doby byly konzistentní sněhové podmínky a většinou slunečno, což není pro Jizerské hory vůbec typické. Tolik slunečních dní jako letos jsem v Jizerkách nezažil za poslední čtyři roky, co bylo mým hlavním cílem pokoření Jizerské 50.

 

Necelý týden před Jizerskou 50 jsem si naplánoval výrazně volnější režim a dokonce jsem na 2 dny opustil Jizerské hory, abych optimálně zregeneroval. Po mém návratu do místa dění jsem již jen ladil formu a trénink byl spíše symbolický. Vše jsem podřizoval hlavnímu cíli zimní přípravy, tedy účasti na 51. ČEZ Jizerské 50.

Více informací o akci

Tagy: Soustředění  XC-Skiing 

2018-01-20

La Pachicifica/xc

V sobotu 20. 1. 2018 jsem absolvoval v rámci programu závodu VISMA Ski Classics La Diagonela třicetikilometrový závod La Pachifica. Mým původním plánem byla účast v hlavním závodě na 65 km, ale vzhledem k nepředvídatelným klimatickým podmínkám a nebezpečným sjezdům jsem se rozhodl absolvovat kratší distanci. Závod jsem dokončil ve výborném čase 2:41.12,4 hodiny jako jediný handicapovaný závodník na sledgi.

 

https://www.ladiagonela.ch/

 

Již cestou do St. Moritz nám počasí ukazovalo svou odvrácenou tvář a s opravdovým štěstím byl náš automobil jedním z mála, které přejely Julierpass. I další dny byly ve znamení přívalu sněhu a silného větru, ale zpravidla v odpoledních hodinách se trochu vyčasilo a vysvitlo slunce. Po absolvování Vasaloppet 90 sice nebyla 65 km dlouhá distance největší výzvou, ale každý závod a jeho podmínky jsou jiné. Byl jsem si vědom obtížných pasáží na trati, ale až detailní nastudování trati v místě závodu a nepředvídatelný vývoj počasí mě donutily plán změnit. Rozhodnutí to bylo poměrně těžké, protože nerozhoduji jen sám za sebe, ale i za svého sparinga Martina Brabence, ale věděl jsem, že vědomě riskovat své zdraví v těžkých sjezdech nebudu.

 

Start v třicetikilometrové La Pachifice měl oproti hlavnímu závodu výhodu nejen v délce, ale i pozdějším startu, což ve velkém ranním mrazu bylo příjemné. Když vedoucí skupina projela check-pointem Pontresina na 34 kilometru trati hlavního závodu, odstartovala ze stejného místa La Pachifica. Třicetikilometrová trať začala sjezdem do Samedanu. Zpravidla se snažím startovat z předních řad, ale vzhledem k úvodnímu klesání jsem startoval vzadu. První kilometry byly hodně poklidné a sjezd přes negativní očekávání byl klidný a relativně pomalý. Po třech kilometrech v okolí Samedanu se trať narovnala a začal jsem jet tempo. První polovina závodu měla rovinatou a místy klesavou tendenci, díky čemuž jsme se s Martinem propracovávali dopředu polem závodníků. Někteří fandili a někteří velmi neochotně uvolňovali stopu a kyselé obličeje se nezměnily. Několik terénních vlnek jsem projel bez ztráty tempa a do cíle mého závodu zbývalo 15 km. Po občerstvení jsem odhodil svůj bidon s pitím a jídlem ve snaze odlehčit se a více se uvolnit. Jeli jsme vysoké tempo, byli jsme již za půlkou a vše šlo nad očekávání dobře. Trať se však začala kroutit a občasné terénní vlny vystřídala regulérní stoupání s výrazným bočním sklonem. Sklon stoupání a boční sklon trati jsou dvěma rozhodujícími faktory sjízdnosti trati na sledgi a v některých pasážích byla trať z mého pohledu limitní. Jen díky mrazu a pevné stopě bylo možné závod absolvovat, protože v místech s bočním sklonem by to prostě nešlo. Na sledgi nemůžete odšlápnout nebo připlužit. Je to specifická disciplína a možná i proto se ve světovém měřítku věnuje vytrvalostním závodům na sledgi jen hrstka handicapovaných sportovců. Zbývalo 10 kilometrů a trať vedla již jen loukami s bočním sklonem. Bylo to k vzteku, protože mě nelimitovala fyzická kondice, ale handicap a specifika sledge. Chvílemi jsem se trápil a v duchu nadával, zvlášť v momentech, kdy se trať ještě více odvrátila od cíle. Když jsem míjel ceduli 3 km to go, věděl jsem, že je dobojováno. Paradoxně v tomto momentě jsem se dostal do zvláštního rozpoložení a zaznamenal mírnou krizi, ne však výkonnostní, ale psychickou. Kouskováním zbývající distance jsem ji překonal a poslední kilometr ulicemi cílového města Zuoz jsem si naplno užíval. Během posledních několika set metrů mě nadšený fanoušek snažil postrčit vzhůru, ale můj sparing ho přísným mávnutím hole odehnal. Teď jsem Martina vylíčil jako tyrana, ale tak to určitě není. Sport beru velmi vážně a pomoc podobného typu odmítám. Cílový výšvih a několik metrů rovinky na náměstí v centru vytvořily krásnou kulisu pro cíl závodu.  Cílovou bránu jsem protnul v čase 2:41.12,4 hodiny jako jediný handicapovaný závodník na sledgi. V závěru bych chtěl poděkovat svým sponzorům a celému support týmu včetně věrného sparinga Martina Brabence a Skiservisu Mára za přípravu lyží.

Více informací o akci

Tagy: XC-Skiing 

2018-01-13

Livigno/xc

V termínu 6. – 13. 1. 2018 jsem absolvoval přípravný běžkařský kemp v italském Livignu, které je prakticky celoročně častým cílem vrcholových i rekreačních sportovců. Optimální tréninkové podmínky s relativní zárukou sněhu v zimních měsících a vyšší nadmořská výška jsou klíčovými faktory kvalitní přípravy.

 

V rámci letošní zimní přípravy jsem tuto tréninkovou destinaci navštívil již podruhé a momentálně Livigno hlásí nejlepší sněhové podmínky za uplynulých několik let. Perfektně připraveno je nad 40 kilometrů tratí různých profilů a náročností. Trénoval jsem na základě vyzkoušeného a ověřeného modelu 3 + 1, tedy tří dnů tréninku a jednoho dne volna. Během přípravného kempu v Livignu jsem kombinoval jedno i dvou fázové tréninky s ohledem na aktuální klimatické podmínky a únavu.

 

Z tréninkového pohledu lze soustředění shrnout tak, že co jsem si naplánoval, to jsem beze zbytku splnil a vše vyšlo nejlépe jak mohlo. Sněhové podmínky byly optimální, avšak vzhledem k vysokým mrazům byl sníh tupý a relativně pomalý. Stupňující se trénink během přípravného kempu nyní vystřídá na několik dní volnější režim a ladění na La Diagonelu 65 km, která je již za pár dní dalším bodem mé zimní přípravy.

Více informací o akci

Tagy: XC-Skiing 

První stránka  Předchozí stránka    Poslední stránka