Aktuality

První stránka  Předchozí stránka    Poslední stránka

2017-04-24

Mallorca/hb soustředění

 V termínu 4. - 21. 4. 2017 jsem absolvoval přípravný kemp na Mallorce. Vzhledem k náročnému zimnímu programu jsem letošní soustředění bral poněkud volněji. Pochopitelně jsem chtěl najet nějaké objemové kilometry, ale po přetrvávající únavě po Vasaloppet 90 jsem začínal opravdu zvolna.

 

Oproti minulým ročníkům jsem letos neměl ani pevný koncept soustředění a skladbu tréninků jsem volil výhradně podle pocitu a únavy. Věřím, že za několik let ve vrcholovém sportu už mám dostatek zkušeností, abych byl schopen tréninkový plán přizpůsobit aktuálnímu fyzickému stavu. Snažil jsem se trénovat chytře a intuitivně, což věřím, že se mi podařilo a na Mallorce se mi podařilo položit základní kameny pro letošní sezónu.

 

V prvním týdnu jsem trénink situoval do rovin a především jsem se snažil fixovat nový pohybový stereotyp, což po dlouhé zimě bylo poměrně náročné i vzhledem k faktu, že jsem se de-facto před odjezdem na Mallorcu nepřipravoval na cyklistické trenažéru. Něco jsem samozřejmě najel, ale přechod na silnici a do tepla mi dával více zabrat než v minulkých letech.

 

Během druhého týdne jsem se na kole již cítil dobře. Postupně jsem prodlužoval denní dávky a trénoval jsem převážně ve zvlněných částech Mallorci.

 

Třetí týden se na ostrově mírně ochladilo a začal foukat poměrně silný vítr, ale cítil jsem se dobře a proto jsem si mohl dovolit těžké tréninky v horách. Silové zatížení v kopcích jsem kompenzoval dynamičtějšími tréninky v rovinách a i po posledním tréninkovém dni, jsem se cítil relativně svěží.

 

Mimo cyklistického tréninku jsem se snažil něco naplavat v moři, protože vzhledem k mému poněkud pozdějšímu soustředění to bylo možné. Voda byla již poměrně teplá. Někdy bylo moře klidné jako hladina rybníka, jindy jsem bojoval s prudkými vlnami, ale ve finále jsem něco odplaval což se později určitě pozitivně projeví v sezóně.

 

Letošní soustředění a hlavně teplo a slunce jsem si po dlouhé zimě a tréninkcích v mrazu opravdu užíval. I když jsem netrénoval tak intenzivně jako dříve a celkový objem není takový, myslím si, že na výkonech v sezóně to určitě nebude znát.  

Více informací o akci

Tagy: Soustředění 

2017-03-29

Nejúspěšnější sportovec Středočeského kraje/anketa

Ve středu 29. 3. 2017 jsem se zúčastnil slavnostního vyhlášení ankety o Nejúspěšnějšího sportovce Středočeského kraje. Středočeský kraj ve spolupráci se Středočeskou krajskou organizací České unie sportu vyhlásil výsledky ankety Sportovec Středočeského kraje za rok 2016. Slavnostního vyhlášení ankety, které se konalo v prostorách domu kultury v Mladé Boleslavi, jsem se zúčastnil jako nominovaný v kategorii handicapovaných sportovců. V této kategorii jsem se spolu cyklistou Jiřím Bouškou a atletem Martinem Adamčíkem umístil mezi třemi nejúspěšnějšími sportovci. Jednotlivé pořadí vzhledem ke specifičnosti handicapů nebylo vyhlašováno.

 

"Vzhledem k tomu, že anketa se vztahovala k uplynulému roku, tak je to pro mě ocenění jistou satisfakcí. V loňském roce jsem měl poměrně zásadní zdravotní problémy, které si vyžádaly několikatýdenní hospitalizaci a celková rekonvalescence mě vyřadila na dlouhé čtyři měsíce ze závodů a tréninku. Následný comeback všal vyšel na výbornou, když jsem vyhrál mezinárodní triatlon Challenge Sardinia a vzrůstající formu jsem potvrdil i trimfem na 70.3 Ironmanu v Bahrainu." (www.rflktr.cz)

Více informací o akci

Tagy: Ostatní 

2017-03-23

VŠTVS Palestra/lektor

Ve středu 22. 3. 2017 jsem absolvoval přednášku na své alma mater VŠTVS Palestra, kde jsem vyměnil svou tradiční roli studenta a posluchače za roli lektora. Přednáška byla zařazena do výuky Sociální psychologie a můj vstup vycházel z iniciativy paní docentky Šauerové, které děkuji za pozvání. Název mé přednášky byl Sociální interakce a socializace sportem. Koncept přednášky jsem zvolil dle osvědčeného modelu a provázanosti s mým životním příběhem. Věřím, že linie mého příběhu dala přednášce konkrétní a lidskou podobu. Mimo sociální problematiky jsme ve volné diskuzi probrali otázky týkající se vrcholového sportu, výživy, či typologie handicapů a spinálních postižení.

 

http://www.palestra.cz/

Více informací o akci

Tagy: Lektor/Motivace/Informace 

2017-03-21

ZŠ Sedlčany/beseda

V úterý 21. 3. 2017 jsem absolvoval besedu s žáky 2. ZŠ Propojení v Sedlčanech. Nosnou linií našeho povídání byla má sportovní činnost, ale pochopitelně jsme se otevřeně a neformálně bavili i o mém handicapu, úrazu, životu na vozíčku atp. Ve své lektorské činnosti mám bohaté zkušenosti s přednášením na vysokých školách tělovýchovného zaměření, nicméně beseda na základní školy pro mě byla skvělým zpestřením a možností přispět k lepší informovanosti o sportu handicapovaných. Příjemná atmosféra, zájem a úsměvy dětí pro mě představovaly tu největší odměnu.

 

http://www.propojeni.cz/

Více informací o akci

Tagy: Lektor/Motivace/Informace 

2017-03-08

Vasaloppet 2017


Vasaloppet 2017

V neděli 5. 3. 2017 jsem úspěšně absolvoval Vasaloppet 90 ve Švédsku. Vasův běh je nejdelší a nejnáročnější běžkařský závod klasickou technikou na světě a doposud ho dokončilo jen několik sportovců na sledgi. Pro mě je opravdu velkou ctí, že i já jsem se mohl zařadit do této elitní společnosti. Vasaloppet byl jednoznačně nejnáročnější sportovní akcí, kterou jsem kdy v životě absolvoval. Cílovou bránou jsem projel po téměř dvanácti hodinách s výsledným časem 11:46:11 hodiny.

 

Obecně o Vasaloppet

 Vasaloppet je závod v běhu na lyžích klasickou technikou. Běží se na památku útěku švédského šlechtice Gustava Erikssona Vasy z dánského zajetí. V roce 1520 se cestou snažil přesvědčit obyvatele městečka Mora k povstání proti Dánům, ale jeho snaha byla marná. Prchal tedy před pronásledovateli na lyžích dále a po 90 kilometrech ho v obci Sålen dostihli poslové a vyzvali k návratu do Mory. Tam se postavil se do čela osvobozeneckého vojska, a po vyhrané bitvě zbavil Švédsko dánské nadvlády. Gustav I. Vasa byl poté korunován švédským králem.

Vasaloppet se koná každou první neděli v březnu ve švédské provincii Dalarna a jeho délka mezi Sålen a Morou činí právě těch 90 km. Počet účastníků je omezen na 15 800 lyžařů, a možnost startu je vyprodána během několika minut. Vasův běh je nejdelší a největší běžkařský závod na světě se téměř 100letou historií.

 

 Čím je pro mě Vasaloppet?

 Vasaloppet je jednoznačně nejnáročnější sportovní akcí, kterou jsem kdy v životě absolvoval. Rovněž to byl nejemotivnější sportovní zážitek mého života a trošku se bojím, že i když vám svou účast budu chtít co nejvěrněji přiblížit, můj prožitek je zcela individuální, nepřenositelný a jen těžko pochopitelný. Během Vasaloppet jsem viděl tisíce odhodlaných tváří bojujících s náročností tratě. Slzy bolesti, únavy i zklamání z nedodržení časového limitu, naproti tomu obrovskou radost a úlevu v cíli. Viděl jsem člověka, který se vymočil a únavou padl na stejné místo. Viděl jsem lidi, kteří zvraceli nebo jen nemohli únavou dělat další krok. Bohužel jsem viděl i závodníky končící v péči záchranářů. To vše je Vasaloppet, a to vše k němu patří. To, že jsem dokázal závod dokončit, je splněním životního snu a v mnoha ohledech překonáním sebe sama.

  

Vasallopet v jediném týdnu

 Průběh mé přípravy jsem dostatečně popsal během ČEZ Jizerské 50, ale Vasaloppet nebyl jen o fyzické a mentální zdatnosti. Když mi byla nabídnuta možnost startovat na „Vasáku“, byl jsem nadšen, nicméně během velmi krátké doby jsem musel celou akci důkladně naplánovat. Nešlo jen o zajištění ubytování a dopravy. Z dostupných videozáznamů jsem dělal důkladnou studii trati, profilu a rozmístění checkpointů.

 

Vzhledem ke svému handicapu a jeho specifikům jsem musel naplánovat i to, co je pro většinu lidí naprostou samozřejmostí. Když sedíte ve sledgi, je pro vás možnost dojít si na toaletu nedosažitelná. Jednak tělo nefunguje zcela automaticky, ale i závodní pozice a fixace ke sledgi to prostě neumožní. Na checkpointech, které jsem vytipoval, mi vlastní podpůrný tým dovezl vozík, abych si alespoň mohl odskočit a na chvilku změnit pozici těla, protáhnout se a doplnit energii z vlastních zásob.

 

Akce byla náročná ve všech ohledech, samotná cesta do Švédska zabrala 2 dny a to samé jsem absolvoval při cestě zpět vlastním autem jako řidič. Před závodem jsem se pochopitelně připravoval ve stopě, ale rovněž jsem objížděl checkpointy a ověřoval si funkčnost připraveného plánu. Plnil jsem roli team managera, řidiče, PR managera a samozřejmě závodníka, pro něhož je absolvování Vasaloppet možná nadlimitní výzvou.

 

Den „V“

 Budíček ve 3:00 h není špatným vtipem, ale realitou, která k Vasáku prostě patří. Zhruba 4 hodinky spánku prostě musí stačit. Jede se na start z cílové Mory, kde bydlíme v pronajatém domě, do 90 km vzdáleného Sålenu. Vzhledem ke štědré sněhové nadílce jsou silnice pěkně naklouzané. Do Sålenu přijíždíme před šestou hodinou ranní. Díky akreditaci se dostáváme autem do absolutní blízkosti startu a několik minut se tlačíme masou lidí přicházejících do prostoru startu. Po otevření startovních koridorů v 5:45 spěcháme s lyžemi zabrat vhodné startovní pozice. Po domluvě s organizátory na místě se dostáváme ještě o jednu startovní vlnu vpřed. Startujeme tedy na konci 4. vlny, což je poměrně dobrá výchozí pozice vezmeme-li v úvahu 10 startovních vln a téměř 16 tisíc účastníků na startu.

 

Vše připraveno a jde se spát. Do startu zbývají necelé dvě hodiny. Společně s mým sparingem Martinem Brabencem zalézáme do spacáků v autě a jdeme alespoň částečně snížit spánkový deficit. Zhruba hodinku před startem do sebe natlačím dva banány a sušené datle a pomalu se mentálně připravuji na start. Půl hodiny před startem se chystám a čtvrt hodiny před startem jsem již ve startovním koridoru. Je mi zima, klepu se. Těžko říct, co je zima a co nervozita, ale se startovním výstřelem ze mě všechno padá a ano, jedeme Vasaloppet!

 

Sålen 0. km / start 8:00 hod

Je odstartováno. Rozjezd je poměrně volný a celá šestnáctitisícová masa se začíná pohybovat vpřed. Úvodní kilometr je po rovině a tempo se začíná zvyšovat, nicméně po několika stech metrech se stojí a pomalu začíná stoupat. Krátce po startu závodníci absolvují 3 km dlouhé stoupání po sjezdovce vzhůru. Sklon je chvílemi opravdu brutální a často se jen stojí a čeká. Jindy není možné dobře zapíchnout hole a odrazit se a někdy se prostě hůl zapíchne do cizí nohy, v lepším případě lyže. Závodníci se chovají ohleduplně, nicméně nervozita z nulových posunů roste. Během stoupání bojuji se strmostí svahu, nedostatkem místa, bočním sklonem a čerstvou nadílkou sněhu. Moje hole se boří a záběr není zdaleka tak efektivní, jak bych si přál. Pomalu stoupáme a na vrcholu jsme zhruba za hodinu. Hlavou mi proběhne, že úvod tedy určitě není podle představ, ale víc to neřeším. Na náhorních pláních a rovinách mohlo předchozí den napadnout klidně 20 cm nového sněhu, což je pro mě to nejhorší. Existence stop je diskutabilní a o jejich pevnosti už se vůbec mluvit nedá a čerstvý sníh i s dobrou mázou prostě nikdy nejede.

 

Smågan 11. km / 79 km do cíle / limit 10:30 hod

Za sebou mám prvních 10 km a optimismus se pomalu vytrácí. Mám krizi. Neustálé vyvažování bočních sklonů stop mi dává pořádně zabrat a jako první se ozývají ramena. Zakazuji si přemýšlet dopředu, jsem tady a teď a prohlubující krizi s Martinem rozsekneme hláškou: „Ty vole, my jedeme Vasák!“. Místy to už jede a někde je i pevná stopa. Sníh je pomalý, ale jde to. Na náhorních plošinách je snad jediným zpestřením přejíždění domorodců na sněžných skútrech a kempování švédských rodinek ve sněhových záhrabech. Lidé fandí, grilují a užívají si roli diváků. Nám je zima, nejede to a do cíle zbývá nechutně vysoká porce kilometrů. Navzdory mentální slabosti průměrná rychlost roste, ale přesto na další checkpoint dorážíme řekněme o 30 minut později oproti původnímu plánu.

 

Mångsbodarna 24. km / 66 km do cíle / limit 12:15 hod

Silnice se přiblížila trati a poprvé mohu opustit sledge a dojít si na toaletu. Zastávka zabere maximálně deset minut a během oblékání a fixace do sledge se stihnu najíst a pokračujeme. Krátký sjezdík, na rozdíl od mnoha dalších závodníků, bez pádu. Roviny a mírně zvlněné pasáže se mi slily do jednoho celku. Občas ve stopě, občas bez stopy. Průměrná rychlost nadále roste a pomalu začínám stoupat na směr Risberg. Stoupání působí celkem nevinně a jen místy jsou strmější pasáže, kde mě sparing jistí přidržením sledge tak, abych necouvl zpět. Jedu velmi uvolněně a závod si docela užívám. Popustím uzdu proudu myšlenek a dnes možná poprvé připustím skutečnost, že závod snad dokončím. Následuje sjezd na Risberg, který je celkem proslulý. Na youtube je velké množství videí krkolomných pádů, jejichž sledováním jsem si krátili chvíli den před startem a nechápali jsme. Realita byla trošku tvrdší než videa na netu. Lidé padali jako švestky. Zapojil jsem se do hromadného pádu, Martin mě následoval a za námi několik dalších, z nichž nejlepší doklouzali obličejem po sněhu až ke mně. Rovnáme povolené lyže a rychle pryč.

 

Risberg 35. km / 55 km do cíle / limit 13:30 hod

Na stanoviště Risberg přijíždíme značně vysmátí z obrovského grupáče a držkopádu ve sjezdu a ani vědomí zbývajících 55 km do cíle nás nějak zvlášť nevzrušuje. Doplním kalorie, i když už jsem dávno v energetickém deficitu, a zbytečně se nezdržujeme. Na otevřených pláních fouká solidní protivítr a místy je opravdu zima. Teplota se pohybuje okolo minus čtyř stupňů, ale pocitovka je výrazně nižší. Profil je mírně zvlněný, ale na trati jsou krátké kopečky s brutálním sklonem. Nejsou dlouhé, ale když to musíte rvát soupaží s absencí opory trupového svalstva, brzo vám dojde. 50 km do cíle a přichází další krize. Naštěstí spíše psychická, takže je šance, že se z toho za pár kilometrů dostanu, ale postupně začínám cítit ramena. Konkrétně rotátorové manžety, které jsou už dost přetížené z neustálého vyvažování a korigování směru. Psychická krize se prohlubuje a fyzicky jsem v háji.

 

Evertsberg 48. km / 42 km do cíle / limit 15:00 hod

Mírný kopeček na Evertsberg mi dává zabrat a bolest je už vyšší než po dojezdu Jizerské 50. Na checkpointu vylézám ze sledge a snažím se sníst vše, co je k dispozici. Mé tělo dokáže skvěle regenerovat a již po chvíli se cítím o poznání lépe. Lezu zpět do sledge a cítím velké odhodlání a vím, že budu bojovat, i kdybych měl zkolabovat. I Martin doplnil spálené kalorie. Nevím, co přesně jedl, ale proslulá borůvková polévka podávaná jedině na Vasáku, mu ozdobila startovní číslo. Jedeme dál a mám pocit, že to letí. Na další checkpoint je to převážně lehce z kopce s krátkým závěrečným výjezdem na Oxberg. Stopa nedrží a já se v rychlosti okolo 30 km/h poroučím k zemi. Tenhle pád byl opravdu tvrdý a po opětovném rozjezdu už necítím tu lehkost jako před chvílí. Klesáme a klesáme. Nevím, co je pro mě horší, jestli výjezdy, nebo sjezdy. Ale klesání s absencí stopy, zato s výrazně ledovým podkladem mi dává zabrat a ramena trpí. Jsme dole a pro změnu začínáme stoupat. Můj pohled se upře na pána, který vykonává potřebu u stromku na pravé straně. Stud stranou, je to sport a na soukromí se tu nehraje. Nejen má únava je vysoká. Zmíněný pán padá na ono místo. Hlavou mi mihne myšlenka, že to bude ještě sakra dlouhý závod! Táhlé stoupání střídají strmé pasáže, kde trpím jak zvíře, ramena jsou brutálně přetížená a v duchu se smiřuji s plastikou.

 

Oxberg 62. km / 28 km do cíle / limit 16:30 hod

Musím znovu ze sledge ven, uvolnit ramena, pokusit se protáhnout a najíst se. Jsem v šíleném stavu, ale nepřipouštím si, že bych nepokračoval. STOP! Organizátoři zastavují závodníky a pro nesplnění časového limitu je odklánějí do sběrného autobusu. Organizátoři chtějí můj čip a vysvětlují mi, že je po všem. Na checkpoint jsem však dorazil minimálně o deset minut dříve, takže se mě STOP netýká. Pokračujeme tedy dál, ale sněžné skútry svážejí další a další závodníky. Poprvé si uvědomuji riziko nesplnění limitu, které se mi zdálo nemyslitelné, ale nápor nového sněhu změnil mé plány. Z Oxbergu jsou nově řízlé stopy a zvlášť v klesavých pasážích to skvěle jede, ale strmé výjezdy už začínají být nadlimitní. Tolerance bolesti už přetekla, maximálně trpím a Martinovi přišla smska o dalším časovém limitu na Hökbergu. Vzhledem k delší pauze na Oxbergu jsme v časovém presu a navzdory vysoké únavě, stupňující se hypoglykémii a bolesti, musíme přidat. Tři km na checkpoint a necelých 20 minut času k dispozici. Bolest přemáhám, ale do očí se mi derou slzy bolesti. Nechci se vzdát. Jedu snad za hranicí svého maxima a nás čeká ještě kopeček, není prudký, ale je velmi citelný.

 

Hökberg 71. km / 19 km do cíle / limit 17:40 hod

Ano, ano, ano. Slzy bolesti vystřídal pláč a slzy dojetí. Dokázali jsme to, můžeme pokračovat. Na dalších10 km máme přes hodinu do limitu. Klidně si dovolíme zvolnit a já se snažím dostat se z nejhoršího, ale palčivá bolest mě už neopustí. Pomalu se stmívá, ale nějak nás to nevzrušuje. V podstatě nevnímáme nic, jen cítíme, že máme jet, tak jedeme. Na jedné straně cítím obrovskou únavu a bolest, na straně druhé lehkost a nádheru, možná i poetičnost švédských lesů. Na nějakém stanovišti, o kterém jsem neměli ani tušení, jsem zastaveni, nevíme proč, prostě stojíme. Dostáváme čelovku a můžeme jet dál. Nechápeme, ale pro změnu vidíme na cestu.

 

Eldris 81. km / 9 km do cíle / limit 19:00 hod

Checkpointu na Eldrisu dosahujeme v luxusním čase a máme okolo 20 minut k dobru. Už nepochybujeme a věříme, že to dotáhneme ke zdárnému konci. Mezi závodníky panuje obrovská sepjatost. Stačí jeden pohled do očí a cítíte, že jste oba v prdeli a totálně na šrot, ale vůle a odhodlání tam jsou nezdolné. I přes extrémní únavu mi soupeři ochotně uhýbají ze stopy, někteří mě slovně podpoří, jiní nechápou, když je předjíždím. Vidím mnoho lidí padajících k zemi a ještě chvíli ležící ve stejné poloze, ve které před chvílí ještě jeli. Někteří drží ve stopě snad jen setrvačností, ale všichni bojujeme. Zbývají poslední tři, dva, jeden kilometr. Únava i bolest jsou již nesnesitelné, ale snažím se udržet koncentraci a pokud možno nespadnout, protože to by mohla být konečná.

 

Mora 90. km / CÍL

Cílová rovinka, je dobojováno. S Martinem Brabencem jsme to dokázali a pokořili Vasaloppet 2017. Celou 90 km dlouhou trať jsem dokázal odpíchat soupaží na sledgi a právem jsem se zařadil mezi elitní společnost handicapovaných sportovců, kteří to kdy v historii závodu dokázali dojet. Podle dostupných informací bych měl být třetím sportovcem na sledgi, ale nevím. S velkou pravděpodobností však vím, že jsem jediným sportovcem, který Vasaloppet odjel na sledgi vsedě. Dva zmiňovaní závodníci jeli sice na sledgi, ale v pozici knee-seat, která je určena pro závodníky s nižším handicapem, ale je mi to asi jedno. Překonal jsem sám sebe a toho si cením nejvíce. Do cíle jsem dorazil v čase 11:46:11 hodiny a v absolutním pořadí jsem se umístil na magickém 11 666. místě. Vlastně nevím, jestli cítím radost, nebo jen obrovskou úlevu, ale ten moment, kdy po téměř dvanácti hodinách uvidíte nasvícenou cílovou bránu, nemáte slov a jste dojatí. To co jsem dokázal, mi dochází až se zpožděním, ale vím, že jsem do závodu dal všechno a jsem hrdý na to, že jsem Vasaloppet 2017 dokončil. Děkuji svému sparingovi, rodině a všem, co mě podporují, protože na tomto úspěchu mají nemalou zásluhu i oni. Pochopitelně velké poděkování patří i skupině ČEZ, která byla generálním partnerem mé účasti na Vasaloppet 2017.

Více informací o akci

Tagy: XC-Skiing 

2017-03-08

Fotogalerie

Fotogalerie - z nejdelšího a nejnáročnější běžkařského závodu světa Vasaloppet 2017 byla přidána.

Více informací o akci

Tagy: XC-Skiing 

2017-02-25

Cowárna PB/beseda

Ve středu 22. 2. 2017 jsem absolvoval motivačně-inspirační besedu v příbramské Cowárně. Dopředu připravovaný koncept besedy kopíroval linii mého životního příběhu, podobně jako knížka Po hlavě a nadoraz, jejíž název si tato akce vypůjčila. Během besedy jsem kladl vyšší důraz na motivačně-inspirativní podtext mé činnosti a na překonávání překážek, vyrovnání se s úrazem, zdravotními problémi či mediálním tlakem. Vůbec poprvé v historii mé přednáškové činnosti jsem se ponořil tak hluboko do sebe a musím říci, ža tato rovina mě velmi bavila a věřím, že byla přínosem i pro posluchače. Pochopitelně jsme diskutovali i mou sportovní činnost a Jizerskou 50, na které jsem názorně demonstroval dlouhou cestu a cíl.

 

http://www.cowarna.cz/

Více informací o akci

Tagy: Lektor/Motivace/Informace 

2017-02-19

ČEZ Jizerská 50

 

V neděli 19. 2. 2017 jsem dokončil jubilejní 50. ročník ČEZ Jizerské 50. Navzdory technickým problémům a těžkému sněhu jsem v čase 5:49:00 hodiny protnul cílovou pásku. Stal jsem se historicky prvním Čechem v cíli Jizerské 50 na sledgi a ve světovém měřítku jsem historicky třetím účastníkem, který závod dokončil.

 

Má cesta na Jizerskou 50 nebyla vůbec jednoduchá a v podstatě až napočtvrté v řadě se mi podařilo proměnit mé úsilí v happyend. Pokud se ohlédnu zpět do historie, tak Jizerskou 50 jsem chtěl absolvovat již v roce 2013 ještě coby zdravý, nehandicapovaný sportovec, ale těžký úraz mi obrátil život vzhůru nohama. Po úraze následovala ryze cyklistické resp. handcyclingová éra a v roce 2014 jsem ohlásil svůj comeback do lyžařské stopy. Jizerku jsem měl poprvé v plánu coby handicapovaný sportovec. Tento ročník byl bohužel z důvodu nedostatku sněhu zrušen. O rok později jsem vzhledem k nestabilnímu počasí absolvoval „jen“ Jizerskou 25 a následující rok jsem chtěl své úsilí napotřetí završit triumfem. Bohužel akce měla v roce 2016 podobný scénář, kdy vzhledem ke klimatickým podmínkám a nedostatku sněhu nebyl závod sice zrušen, ale získal novou kritériovou podobu a byl podstatně zkrácen.

 

Pro ročník 2017 byl změněn tradiční lednový termín na polovinu února, kdy v Jizerských horách bývají konzistentní sněhové podmínky. Na trati Jizerky byl sníh již od konce listopadu a organizátoři byli ze svého rozhodnutí a změny termínu přinejmenším rozpačití. Naštěstí letošní zima je na sníh opravdu bohatá a po několika nejistých letech se ČEZ Jizerská 50 konala na tradiční trati.

 

V neděli 19. 2. 2017 jsem se tedy konečně postavil na start hlavního závodu ČEZ Jizerské 50. Několik dní před startem konzistentní počasí vystřídaly smíšené přeháňky a oteplení. V noci před startem se sice mírně ochladilo, ale teplota i ve vyšších polohách byla na nule. Odstartoval jsem z první vlny a od začátku se mi jelo velmi dobře a to i vzhledem k tomu, že po startu se v podstatě až na 10. km, s výjimkou několika krátkých sjezdů, jen stoupá. Ve stoupání jsem moc závodníků nepředjížděl a obrazně řečeno jsem byl tlačen lidskou masou za mnou kupředu. Během stoupání na Kristiánov a následně na Rozmezí jsem byl často slovně podporován organizátory i samotnými závodníky na trati. Za daných okolností jsem nemohl polevit a jel jsem, co to šlo. Lyže mi jely na výbornou a na vrcholu stoupání jsem byl v luxusním čase s minimální únavou.

 

Na Knajpě jsem se rychle nasvačil a pustil se do téměř pětikilometrového klesání po Kasárenské silnici, kde jsem jen předjížděl závodníky přede mnou. Po občerstvovačce pod kopcem byla trať již hodně měkká a stopy moc nedržely, což mě stálo zbytečné úsilí navíc. Výjezd na Vlašský hřeben byl v měkkém sněhu a bez stopy velmi nepříjemný a na mě dolehla první mírná krize. Naštěstí jsem ji krátkým výstupem zažehnal a již jsem se v následném sjezdu rychle blížil k bunkru a na Jizerku. Na parkovišti pod Bukovcem na mě čekal support car včetně mého vozíku, kde jsem měl jedinou možnost vysednout ze sledge a odskočit si. Několik další spořádaných kalorií v podobě sušeného ovoce a banánu a jede se dál.

 

Jizerka, luxusní mezičas a reálná šance absolvovat závod na hraně pěti hodin. Výjezd k bunkru byl nepříjemný a domnívám se, že na posledních metrech je nejprudší sklon trati na Jizerské 50 vůbec. Spolu s mým sparingem jsme na Promenádní a zjišťujeme, že stopy již v podstatě neexistují, sníh je měkký a hole se boří. Těžká práce a nás čeká několik zvlněných kilometrů na Smědavu a poté nejnáročnější stoupání trati.

 

Takhle idylicky jsme si to plánovali, ale bohužel přede mnou upadl závodník, kterému jsem již neměl šanci se vyhnout. Nepříjemné lupnutí a křupnutí. Ne, nebyla to ničí kost, ale mé vázání. Konečná! Po chvilce hysterie a zjišťování závažnosti situace mi můj sparing Martin Brabenec nabídl své vázání, které jsem přemontovali do mé lyže a v závodě jsem pokračoval sám. Sparing se vracel pěšky na Jizersku proti proudu všech závodníků k přivolanému support caru, kde vyměnil lyže a vzal rezervní vázání a znovu mě začal stíhat. Mezitím jsem dojel na Smědavu a zahájil výstup Smědava - Knajpa. Opět musím zmínit měkký sníh a nulovou existenci stopy. Bylo to velmi těžké, ale rozhodně jsem se nechtěl vzdát. Bojoval jsem a v závěru stoupání jsem už zase předjížděl některé lyžaře. Knajpa, nejvyšší bod trati a nyní zbývá necelých 20 km do cíle převážně z kopce.

 

Břednoucí snih byl poměrně rychlý a s každým kilometrem jsem zvyšoval svou průměrnou rychlost. Ve sjezdech stopa už nedržela, ale přesto jsem jel relativně jistě, i když místy trať připomínala ledové koryto. Během prudkého a rychlého sjezdu se mi uvolnila lyže resp. provizorně měněné vázání. Následoval ošklivý pád do kterého se zamotali i jiní lyžaři a znovu jsem byl bez lyže, tentokrát ale sám bez sparinga. Během 10-15 minut jsem byl schopen lyži a vázání znovu opravit a pokračovat i když velmi volně, protože bylo jen otázkou času, kdy uvolněná lyže znovu povolí. Dalších pět kilometrů se zdálo být věčností. Lyže nevydržela a volal jsem znovu support, aby mi poslali náhradní lyže. To, že bych vzdal, jsem si opravdu nepřipouštěl.

 

Na Hřebínku mě dojel můj sparing i s novým vázáním. Výměna. Odvolání skůtru s novými lyžemi a jede se dál. 9 km do cíle, stopa neexistuje, sníh je čím dál tím měkkčí, únava se stupňuje a nervozita, zda technické vybavení vydrží, také. Popisovat poslední kilometry závodu není možné, všechno se mi slilo do husté mlhy. Když nás čekal závěrečný, dva kilometry dlouhý sjezd do Bedřichova, bylo vyhráno, ale slavit jsme si se sparingem zakázali. Doposud se přihodilo tolik nepředvídatelného a báli jsme se toho, co by mohlo ještě nastat.

 

Je dobojováno, jsme na stadionu a zbývají poslední desítky metrů. Euforie, pocit štěstí, dokonce i slza ukápla. Dokázali jsme. Obrovský dík patří mému sparingovi Martinu Brabencovi, díky kterému jsem mohl zdolat tento závod. V neděli 19. 2. 2017 jsem tedy dokončil jubilejní 50. ročník ČEZ Jizerské 50. Navzdory technickým problémům, těžkému sněhu a možná i osudu, jsem v čase 5:49:00 hodiny protnul cílovou pásku. Stal jsem se historicky prvním Čechem v cíli Jizerské 50 na sledgi a ve světovém měřítku jsem historicky třetím účastníkem, který závod dokončil.

 

 

Média

 

jiz50.cz

http://www.jiz50.cz/clanky/1457-jan-tomanek-urcite-se-zase-vratim

 

rozhlas.cz

http://www.rozhlas.cz/zpravy/zimnisporty/_zprava/handicapovaneho-sportovce-na-jizerske-50-nezastavily-ani-problemy-s-vazanim-je-to-obrovsky-uspech-hlasil--1700104

 

sport.cz

https://www.sport.cz/ostatni/lyzovani/clanek/855082-vzeprel-se-osudu-ted-chce-posunout-hranice-mozneho-i-nemozneho.html#topstory

 

sport.aktualne.cz

https://sport.aktualne.cz/parasport/jan-tomanek/r~9413b118f37b11e6a8cc002590604f2e/

 

Více informací o akci

Tagy: XC-Skiing 

První stránka  Předchozí stránka    Poslední stránka