IRONMAN World Championship Kona, Hawaii

Od začátku 3.8km plavání jsem se držel na čele s Mexičanem Muñozem, ale teplá voda mi dělala problémy. Ještě dříve, než začal vlastní závod, jsem dostal polibek od medúzy na předloktí a krk, což mě trošku rozhodilo, ale koncentrace na výkon byla maximální. Trošku jsem se osypal a docela to pálilo. Co bylo ale podstatnější, abych se neuvařil hned v úvodu, musel jsem mírně zvolnit a nechat Mexičana odplavat. Po prvním kilometru jsem cítil, že během celého závodu bude klíčové nezkolabovat z vedra a věřil jsem, že můj čas přijde během cyklistiky, kde jsem měl v plánu rozhodnout.


Byl to teprve začátek dlouhého dne a z dřívějších závodů jsem moc dobře věděl, že voda zpravidla nic nerozhoduje a je dobré ji opustit, pokud možno, s minimální únavou.

Během prvního depa a úvodu cyklistiky jsem byl pomalejší a na 10km ztrácel okolo 15 minut, což rozhodně nebyl vývoj, se kterým bych počítal. Muselo být šílené to online sledovat, protože během prvních 50km má ztráta ještě narůstala, já jsem naopak věřil, že stahuji a nepřestával jsem věřit ve své schopnosti. Na každé občerstvovací stanici jsem se poctivě ochlazoval ledovou vodu, kterou jsem poléval svůj hrudník, krk a hlavu, abych se co nejvíce ochladil a byl schopen udržet výkon. Cyklistiku přeci jen rozhodla kopcovitá část před obrátkou v Hawi, tu jsem měl skvěle najetou a byl jsem na ni, včetně silného protivětru, připravený. V závěru stoupání jsem Mexičana dojel a na obrátce jsem měl již 4 minuty k dobru i poté, co jsem si musel doplnit zásoby tekutin a připravit si další porci INFINITU. Muñoz postupně ztrácel a dojel ho i Američan Fowler, který v havajském závodě v minulosti získal již 2 mistrovské tituly. Když jsem ho v protisměru míjel, vypadal hodně dobře, což jsem tušil, že by mohl být později problém. Soustředil jsem se na udržení tempa, ale poslední kilometry se již hodně vlekly, měl jsem pocit, jako bych se lepil k rozpálené silnici.

 
Následoval těžký 42.2 km dlouhý běžecký maratón v brutálním vedru a vlhku. Celý den jsem byl na hraně kolapsu z přehřátí a první kilometry běhu byly šílené. Zvlněné pasáže po legendární Ali Drive podél oceánu mi vůbec neseděly a já se začínal obávat, jestli náskok udržím. Na Hawaii jsem přiletěl téměř dva týdny před závodem, ale specifickému klimatu jsem se nedokázal ideálně přizpůsobit, což byl můj největší handicap. V nejnevhodnější chvíli přišel přívalový liják, který mě sice kýženě ochladil, ale také výrazně zpomalil v ikonickém výjezdu na Palani Hill, kde mě mimo jiných podporovaly bývalé ikony ironmana na Hawaii, Jan Frodeno a Daniela Ryfová. Zezadu se ke mně nebezpečně přibližoval dvojnásobný šampion Fowler, který konstantně stahoval můj náskok. Na obrátce krátce za polovinou jsem měl stále k dobru okolo 10 minut, déšť mě zchladil, začínalo se stmívat a já se konečně cítil trošku lépe. Snažil jsem se příliš neriskovat, náskok jsem měl dostatečný, ale nesmělo se nic pokazit. Rozhodně jsem nebyl v klidu, zvlášť když červené světlo na mé běžecké formuli bylo na kilometry vidět a sloužilo jako pověstný červený hadr na texaského býka v zádech.

 
Když mi zbývaly ještě poslední 2 kilometry do cíle a podruhé jsem vystoupal na vrchol Palani Hill otočil jsem se a své pronásledovatele za sebou neviděl a trošku jsem se uklidnil. V tento moment jsem již věděl, že skutečně zvítězím na světovém šampionátu IRONMAN World Championship Kona, Hawaii.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Honza Tománek (@paramaniak)

Byl to ohromně těžký závod, ve kterém jsem opravdu bojoval od startu až do cíle, ale stáli to za to. Během posledních metrů a průjezdu cílovou bránou jsem prožíval obrovský mix pocitů a neopakovatelnou euforii ze splněného snu. Vyhlášení vítězů a oficiální korunovace šampionů byla již jen pomyslnou třešničkou na dortu této sportovní pohádky.

Sledujte mě na sociálních sítích a nic vám neuteče včetně zajímavých fotek z mých cest, závodů či Handivanu :-)