Poslední srpnovou neděli jsem absolvoval a hlavně úspěšně dokončil 70.3 Ironmana v Zell am See – Kaprun. Tento závod pro mě byl opravdu velkou zkouškou nejen zdravotního stavu a fyzické kondice, ale vzhledem k povětrnostním podmínkám i psychické odolnosti. Za chladného počasí a prudkých přívalových přeháněk jsem triatlon čítající 1.9 km plavání – 90.1 km cyklistika – 20.1 km běh dokončil v čase 6:46:42 hodiny a v kategorii vozíčkářů jsem zvítězil.

Předpověď počasí na závodní den nebyla moc optimistická, vytrvalý déšť střídající prudké přívalové deště a teplota 15 stupňů v nížinách, ve vyšších polohách trati okolo 10 stupňů. Asi všichni triatleti tušili, že to nebude snadné. Že bude zima, všichni zmoknou, prochladnou, trať bude mokrá a nebezpečná, proto všichni od rána zbožně hleděli k nebi a doufali.

Při ranním příchodu do startovní zóny bylo sice chladno, ale nepršelo. Rychlá kontrola technického vybavení v depu, druhá snídaně a příprava na start. Můj start provázelo mnoho nejasností a problémů do poslední chvíle. Před závodem jsem se domluvil s ředitelem závodu na jiném přístupu do vody. Nebylo možné se na vozíku prodírat davem 2 200 atletů a i samostatný přístup byl dost krkolomný. Vše domluvené a jasné, chvilka klidu, omyl. Musíte na druhou stranu tam a tam, po startu profíků startujete v hlavním poli z vody. Přemístil jsem se, vyměnil jsem několik optimistických vět s ředitelem závodu a šel do vody. V 16stupňové vodě jsem doplaval na start a některý z organizátorů mi vyhrožoval diskvalifikací, že jsem neprošel startovní bránou a že musím zpět. Nenechal si vysvětlit, že jsem na vozíčku a nemohu chodit, pravidla jsou přece jasná. Po další rozmluvě s hlavním ředitelem pochopil i ředitel plavání a nebyl to problém. Ostrá výměna názorů mi na klidu moc nepřidala. Startoval jsem tedy v první lajně hlavního pole, tedy mezi cca 700 závodníky. Prvních 500 metrů byl skutečně boj, jatka ve vodě. Převálcován hlavním polem jsem několikrát dostal pravý nebo levý hák a přemýšlel i o tom proč to dělám a dobrovolně podstupuju. Nevolnost a pocit na zvracení, to pro mě byl úvod plavání. Po obrátce na 900 metrech jsem se trochu stabilizoval a už mi bylo lépe, věřil jsem, že doplavu a budu pokračovat. 1.9 km plavání jsem urazil v čase okolo 38 min. Následný přesun z vody nebyl ideální, musel jsem si poradit víceméně sám nebo s pomocí mého týmu (přítelkyně Anička a mamka). Chipovou bránu před vstupem do depa jsem projel po od startu 0:42:53 hod.

Depo po první disciplíně mi zabralo neuvěřitelných 16:54 min, což přisuzuji nejen složitému přesunu z vody do depa, ale i poměrně velké vzdálenosti a pochopitelně mému již známému a pomalému depu. Do cyklistické části jsem vjížděl přes celou tranzition zone, která byla na již rozbahněné travnaté ploše a její průjezd nebyl optimální. Konečně na asfaltu, žádná únava z předchozí disciplíny a z mého pohledu brutální nástup. Prvních 20 km jsem doslova letěl. Na zvlněném profilu jsem udržoval průměrnou rychlost těsně pod hranicí 34 km/h a předjížděl jsem jeden časovkářský speciál za druhým. V úvodu cyklistiky bylo opravdu málo jezdců, kteří mě předjeli, ale rozhodující část mě teprve čekala. Zatím ještě nepršelo. Celé trati dominovalo 14 km dlouhé stoupání, během kterého se dosáhlo převýšení 640 hm. Začal jsem stoupat v uvolněném a vyrovnaném tempu, cyklisté mě pochopitelně předjížděli, ale neplašil jsem. Závěr stoupání, necelé 2 km s průměrným sklonem 14%, masakr. V posledním kilometru začalo pršet, rozpálené a namožené svaly zkropil ledový přívalový déšť. Na vrcholu byla zima, okolo 9 stupňů a ledový déšť nepřestával. Čekal mě 20 km dlouhý sjezd. Nejprve serpentiny se sklonem až 15%, následně pozvolný dojezd do Saalfelden. Celou horní pasáž jsme jel s neustálým bržděním, za mokra i speciální špalky na karbon prostě nebrzdí. Dalších 15 km sjezdu jsem bojoval s deštěm, který mi bičoval obličej, šílenou zimou a drkotajícími zuby. Přes brýle jsem ani pořádně neviděl na cestu a držel se středové čáry. Rychlost okolo 55 km/h byla limitní. Čekalo mě ještě asi 40 km, ale už jsem věděl, že nejhorším mám z a sebou. Únava a prochladnutí bylo citelné, ale dařilo se mi udržovat konstantní tempo a dojíždět i zdravé cyklisty. Posledních 8 km bylo již nekonečných a těšil jsem se až z kola slezu. Věděl jsem, že limit zvládnu a běh nějak dám. Po organizačních komplikacích před startem plavání je i příjezd do depa po kole opepřen vtipnou scénkou. Byl jsem penalizován za neslezení z handbiku a průjezd tranzition zone. Cyklistickou část jsem dokončil v čase 3:58:35 hod.

Poměrně rychlé depo za 0:08:44 hod a start poslední části, běhu na 21.1 km. Trať vedla z části po písčité cestě, asfaltu i historickém centru. Úvod po písku jsem nějak překlepal a absolvoval jsem první průjezd historickým centrem. Mnoho zatáček, dlažba, dva prudké výjezdy i sjezdy. Na formulce je brzděno pouze přední kolečko, jehož brzdná účinnost je za mokra z mého pohledu diskutabilní. Nejednou jsem nedobrzdil a zastavil až o reklamní banner. Trošku zaskočen z vývoje běhu jsem odmazával zbývající kilometry. Do cíle mi zbývalo asi 12 km a při přejezdu písečné pasáže, defekt předního kola. Charakteristické ucházení galusky a vyšší odpor. Čas běhu 1:39:66 hodiny. Po dojezdu do cíle únava, úleva, radost, emoce, krásný pocit! Celkový součet 6:46:42 hodiny! 70.3 Ironman v Zell am See – Kaprun byl pro mě těžkým závodem v poměrně extrémních podmínkách a tak jedinou ambicí bylo dokončit a to jsem dokázal.

Samotné protnutí cílové pásky pro mě bylo dost emotivní zážitkem, ale třešničkou na dortu bylo slavnostní vyhlášení, kde jsem byl vyhlášen jako nejrychlejší atlet v kategorii vozíčkářů. Plná kongresová hala ve stoje aplaudujících triatletů pro mě byla satisfakcí, za dlouhou absenci na závodech.

Byla přidána fotogalerie z 70.3 Ironmanu v Zell am See - Kaprun. Na obrázcích můžete vidět ranní kontrolu vybavení v tranzition zone a dále jednotlivé disciplíny triatlonu včetně závěrečného slavnostního vyhlášení.

Euforie z dokončeného 70.3 Ironmana v Zell am See mě doposud neopustila. Zkrátka to pro mě byl velmi silný a emotivní zážitek, který definitivně potvrdil, že jsem zdravotně v pořádku. Pravděpodobně proto jsem si z radosti a nemizící euforie neodpustil vytvoření tématických log z této neopakovatelné události.