Po téměř čtyřtýdenní závodní pauze jsem se po bronzovém mistrovství světa postavil znovu na start a v sobotu 1. 6. 2019 jsem absolvoval kultovního Czechmana, dlouhý triatlon na poloviční distanci (1.9 km plavání – 90 km cyklistiky – 21.1 km běhu). Systematická příprava opět přinesla ovoce a závod jsem dokončil v rychlém čase 4:52:52 hodiny.

Po zdravotním výpadku před a během mistrovství světa jsem se po návratu do české republiky zaměřil především na rozvoj rychlosti v cyklistice a běhu. Plavání bylo trošku upozaděno a přiznám se, že když jsem se ráno před startem viděl bójemi vytyčenou trať na 1.9 km, tak se mi to zdálo sakra dlouhé. V dlouhém triatlonu se postupně upouští od hromadných startů, ale na Czechmanu byl start hromadný. Více než 700 startující se tedy v jediném momentu rozběhlo do vody a všichni do toho šli po hlavě. Dlouho jsem takovou masáž nezažil a defacto celé plavání bylo hodně kontaktní s čímž jsem trošku bojoval. Byl to zkrátka nezvyk, na který jsem nebyl připravený. Většinou plavu optimální cestou, cílení mi nedělá problém a jen málokdy si zbytečně zaplavu. Na Czechmanovi jsem „bloudil“ a nechal se unášet davem, který evidentně také bloudil a nejeden závodník měl naplaváno okolo 2.1 – 2.2 km, což už považuji za velkou odchylku. Můj výsledný čas plavecké části činil i s výlezem z vody 40:26 minut, což je pro mě spíše podprůměrný výsledek. Na straně druhé, pokud bylo plavání delší, tak výkon není špatný. Každopádně jsem z vody vylézal relativně svěží, což je před 90 km dlouhou cyklistikou rozhodující faktor.

T1 – depo bylo na kompletně zatravněném povrchu, tedy pro handicapovaného sportovce ne úplně ideální, na což mysleli organizátoři a zajistili mi perfektní support dvou handlerů, kteří mě celým depem pronesli až na start cyklistické části, kde jsem měl své individuální depo. Odhaduji, že celé depo mohlo mít minimálně 400 metrů a za obdivuhodný výkon považuji to, že mě handleři za celou dobu nesli v běhu.

Své individuální depo jsem měl až po průběhu časomírou, takže další časy lze jen odhadovat podle vlastního měření, nicméně samotný transfer v depu mi zabral okolo 4 minut, po kterých jsem vyrazil na 90 km dlouhou cyklistiku. Trať byla rozdělena do úvodního kola na 8 km a poté dvou identických okruhů v délce 41 km. Během úvodního okruhu jsme „kosil“ jednoho cyklistu za druhým a dále jsem bez problému udržoval rozjeté tempo. Zřídkakdy mě někdo dojel, což mě hnalo dál dopředu. Trať závodu je rychlá, nicméně úplná rovina to určitě není, a v celkovém součtu se nastoupá okolo 400 hm. Výjezdy ovšem nejsou nikterak náročné a dlouhé, ale s ujetými kilometry jsou zkrátka cítit víc a víc. Na šedesátém kilometru jsem poprvé ucítil, že dnes to nebude zadarmo. Ve výjezdech jsem na nehandicapované účastníky ztrácel a na rovinách a ve sjezdech jsem na ně útočil. Byla to pěkná cyklistika, která mě bavila, ale i bolela. Na osmdesátém jsme toho už měl dost a těšil na se poslední disciplínu. Stopnul jsem si čas 2:55 hodiny, což považuji za kvalitní výkon.

T2 – opět v improvizovaných podmínkách a v rychlém čase 3 minut.

V úvodu běhu na 21.1 km mám vždy pocit, že to snad vzdám, protože přechod z cyklistiky na běh prostě bolí. Běžecká trať zčásti po trávě, na což byli organizátoři opět skvěle připraveni a měli pro mě připravenou alternativu ve vyšším počtu kol na asfaltové části, kterou jsem sdílel spolu s běžci. První kolo, pocitově hrůza. Druhé kolo, hrůza. Ve třetím kole se už cítím líp. Čtvrté a páté kolo jsem již v tempu. Pochopitelně bojuji se stupňující se únavou a křečemi, ale snažím se nepolevit. V závěrečných kilometrech si již připouštím, že jsem za chvíli v cíli a „běžím“ ve svém osobním maximu. Je ovšem pravdou, že má alternativní trať je takřka ideální. Běh dokončuji v čase 1:05 hodiny, což je mým dosavadním i současným možným maximem. Na běhu se projevila absence i únava zbytkových trupových svalů, které napověděly k možné korekci sedu na běžecké formuli a optimalizaci sportovního vybavení.

Czechman je za námi a dosažený čas 4:52:52 hodiny je slibným zahájením triatlonové sezóny, ve který budu potřetí v řadě obhajovat titul mistra světa v 70.3 ironmanu. V absolutním pořadí nehandicapovaných sportovců jsme se umístil na 86. místě z 651 dokončivších. Velké poděkování patří organizátorů, jmenovitě Petrovi Keclíkovi a Tomáši Petrovi, kteří pružně a intuitivně reagovali na specifika účasti handicapovaného sportovce.