V neděli 28. 4. 2019 jsem se postavil na start závodu mistrovství světa v paraduatlonu ITU Multisport World Championship Pontevedra 2019 a vezu BRONZ! Koncept multisportovního festivalu spojuje všechny neolympijské a neparalympijské disciplíny organizované mezinárodní triatlonovou unií ITU a v rámci festivalu pořádá vlastní mistrovství světa.

Krátce před odletem do Španělska jsem kvůli vysokým teplotám musel zastavit přípravu a vyhledat lékaře. Kontrolní odběry krve zjistily infekci v těle a místo ladění formy na první vrchol sezóny jsem ležel v posteli a s každou probdělou nocí očekával zlepšení stavu, které však přicházelo velmi pomalu.

Den před plánovaným odletem jsem byl schopen připravit, a do přepravních boxů zabalit, mé sportovní vybavení, ale že bych se cítil vyloženě dobře, to určitě ne. Ještě v den odletu jsem absolvoval kontrolní krevní testy, které potvrdily zlepšení stavu a možnost do Španělska odletět a pokusit se startovat alespoň v paraduatlonu a aquatlonu. Účast na favorizované long distance (3 km plavání – 112 km cyklistika – 30 km běh) jsem musel zrušit, protože by pro můj organismus představovala enormní zátěž a riziko.

Přiletěl jsme tři dny před prvním plánovaným startem v paraduathlonu (5 km běh – 20 km cyklistika – 2,5 km běh) a po týdnu jsem konečně mohl lehce trénovat. Spíše bych řekl, že jsem na tréninku v mírném zatížení vyzkoušel, jestli je tělo vůbec schopné závod absolvovat a pomalu jsem se rozjížděl. Zdravotně jsem již necítil žádná omezení, ale na silnici výkon nebyl určitě optimální.

S rozpaky jsem vstupoval do paraduatlonu, ve kterém jsem do Pontevedry přijel bojovat o titul světového šampiona. Kdybych měl svůj závod shrnout jednou větou, tak jsem byl schopen startovat, ale tělo mě nepustilo do maxima, což se výrazně promítlo i do dalšího průběhu závodu. Domácí Španěl Quintero rozjel závod ve vysokém tempu, čímž překvapil všechny přítomné a osobně jsem od něj takový výkon neočekával. Za svého největšího soupeře jsem považoval Němce Mullera, který stíhal vedoucího Quintera, kdežto já jsem ztrácel na čtvrtém místě za Herasem.

Věřil jsem tomu, že v profilově náročné cyklistice se dokážu dostat na průběžnou vedoucí pozici, ale chyběla mi síla. Prodělaná infekce mi vzala podstatně víc energie, než jsem čekal a popravdě jsem byl rád, že jsem dokázal předstihnout alespoň Herase, čímž jsem se dostal na pódium. Z bronzového duatlonu mám smíšené pocity, na jedné straně úspěch v podobě medaile určitě potěší, na straně druhé cítím trochu beznaděj a zklamání z vlastního výkonu ovlivněného zdravotním stavem. Každopádně jsem ale rád, že jsem do Španělska mohl odletět a závodu se zúčastnit.