IRONMAN Hamburg se dopředu jevil jako zdánlivě jednoduchý, pokud to o celém ironmanu vůbec lze říct, a rychlý závod, ve kterém jsem chtěl atakovat osobní rekord. Silný vítr, a ne zrovna kvalitní povrh na většině cyklistické trati ze závodu udělal peklo. Dokončil jsem za 11:25:10 hodiny zhruba v polovině startovního pole nehandicapovaných sportovců. Nebylo to tak rychlé, jak bych si přál, ale dokončil jsem, což je pro mě hlavní.

Do Hamburku jsem cestoval skutečně na otočku, protože destinace druhého největšího města Německa není pro závěrečnou fázi přípravy ideální. Hned po čtvrtečním příjezdu jsem stihl běžecký trénink na trati, v pátek cyklistiku s rychlostním intervalem, během které jsem komplet promokl a v sobotu již oficiality a plavecký trénink na trati. Času nebylo nazbyt, ale vše jsem stihl podle plánu a těšil se na závod.

Větrné ráno již dopředu dávalo jasně znát, že dnes to zadarmo rozhodně nebude. Organizační tým mi vytvořil skvělé podmínky a vše šlo podle plánu. Dokonce ani předstartovní nervozita na mě nijak zvlášť nedoléhala, ale možná jen nebyl čas, protože poslední dny jsem počítal na minuty. Byl jsem plný odhodlání. V první polovině plavání jsem byl více aktivní, nicméně po obratu zpět se mi v protivětru neplavalo nejlépe a trošku jsem zvolnil. Celkově byla voda klidná, ale poryvy větru mě pěkně rozhazovaly, což mi vzhledem k faktu, že horními končetinami stabilizuji pozici celého těla včetně omezeně fungujícího trupu sebralo hodně sil, což jsem později pocítil na cyklistice. Přes chvilkové rozpaky se mi převážně plavalo dobře a čas 1:16:21 hodiny na 3.8 km dlouhé trati není z mého pohledu vůbec špatný, přestože IRONMAN Hamburg byl defacto mým prvním závodem sezóny.

180 km dlouhá cyklistika bez ohledu na profil je pro mě vždy v ironmanu nejnáročnější. V Hamburku jsem plánoval vylepšit si osobní maximum a při posledním ostrém testu v rámci tréninku na trati jsem cítil, že jsem v dobré formě. Ale podmínky mým smělým plánům nepřály. Rovinatá cyklistika se tvářila, že bude „snadná“ a rychlá, ale poměrně silný vítr a nekvalitní povrch na většině trati byly pekelná kombinace. V prvních 100 km jsem držel rozjeté tempo, ale postupně klesal výkon a ubývaly síly. Cyklistiku jsem zajel za 6:59:02 hodiny a v duchu jsem si mnohokrát říkal, už nikdy víc, ale to zná asi každý ironman. K našemu sportu to zkrátka patří, přeci jen je celý ironman nejnáročnějším jednodenním závodem, ale tu dřinu stejně všichni milujeme!

A zbýval už jenom maratón! Rovinatých 42.2 km a 4 okruhy, během kterých se střídaly rychlé asfaltové pasáže, ale také šotolinové a technické sektory. Po kole jsem byl hodně unavený, ale jakmile jsem sedl na formuli, změnil polohu těla a zatížil horní končetiny v jiném vektoru, byl jsem relativně svěží. Vždy chci předvést maximální možný výkon a se silnou motivací jsem kilometr po kilometru postupoval. Trať byl hodně členitá, bavila mě, ale spolu s dalšími 2500 sportovců byla přeplněná, a ne všude jsem mohl jet naplno. Pocitově jsem jel vyrovnaný výkon, ale po ztrátě mého bidonu s INFINIT Go Far, na kterém obvykle jedu celý závod, jsem několikrát musel zastavit na občerstvovací stanici a čas neúprosně běžel dál. Běh jsem dokončil za 2:50:52 hodiny, což podle mě nic nevypovídá o mé výkonnosti a progresu, ale spíše o pomalejší hamburské trati.

Po 11:25:10 hodinách jsem se konečně mohl radovat z dosažení cílové rovinky, kterou jsem si opravdu užil. Byla totiž mírně z kopce a ovace publika jsem si tak mohl užít se vztyčenou rukou, což bylo příjemnou tečkou za těžkým sportovním dnem. A přestože jsem si v závodě mnohokrát říkal už nikdy víc, tak jsem věděl, že to určitě nebyl můj poslední ironman, protože na cílové čáře je vždy vše zlé zapomenuto.