Během náročného víkendu 21. - 22. 9. 2013 jsem absolvoval finálové závody evropského poháru UCI C1, které byly současně i finálem ČPH. V sobotním silničním závodě jsem měl v úvodním okruhu defekt zadního kola, se kterým jsem odjel několik okruhů a teprve poté jsme ho vyměnili. Přesto jsem vybojoval 2. místo. Hned po dojetí jsem opustil dějiště závodu a směřoval na Handifest do Kaplice, na jehož realizaci jsem se podílel. Výtěžek z akce byl věnován na pomoc dvěma rodinám s handicapovanými dětmi. V noci jsem se přesunul zpět a v nědeli, za absence spánku a regenerace, zvítězil v časovce jednotlivcům na témže evropském poháru. 

V sobotu 21. 9. 2013 byl na programu silniční závod na 36,8 km (8 okruhů), který se jel na uzavřeném okruhu v okolí strahovského stadionu. Trať byla velmi technická a profilově náročná. Startovnímu poli dominovalo polské kvarteto ve složení Wilk, Skrzypinski, Wanchowicz a Geira (všichni H3), jejichž účast silně ovlivnila vývoj závodu. Start byl pro všechny kategorie hromadný, z čehož jsem chtěl těžit a snažit se udržet krok. Po startu jsem jel krátce na čelní pozici, než zaútočila polská čtveřice. Ztrácel jsem jen několik metrů, když jsem projel střepy a píchnul zadní kolo. Zbytek úvodního okruhu jsem absolvoval s ucházejícím kolem, doprovázeným průkazným syčením. Přesto jsem pokračoval a nadále jel s Kukľou (H3), Šelingou (H3) a Mošničkou (H2). Defekt mi během jízdy potvrdili i samotní soupeři. Nevím co se mi honilo v hlavě a proč jsem nezastavil hned v prvním kole k výměně, ale absolvoval jsem celé tři okruhy na píchlém kole a teprve poté ho nechal vyměnit. Po výměně jsem si zprvu myslel, že oba Slováky a Tomáše Mošničku ještě dokážu dojet, ale zbytečná jízda na prázdném kole mě unavila. Sjel jsem se se Zbyňkem Švehlou (H3), se kterým jsme se zbytek závodu tahali a spolupracovali. V některých pasážích dominoval Zbyněk, jinde jsem byl lepší já, ale myslím si, že jsme předvedli vyrovnaný souboj o kterém rozhodl až cílový spurt. Zaútočil jsem první, získal náskok, ale Zbyněk dotáhl a myslím, že o několik centimetrů i porazil. Pro mě ale bylo prioritní pořadí v kategorii H2, kde jsem i za nepříznivého vývoje obsadil stříbrnou pozici.

V neděli 22. 9. 2013 se jela časovka jednotlivců na stejném závodním okruhu. Délka trati byla 9,2 km (2 okruhy). Jak jsem již zmínil v úvodu, nebyl jsem optimálně připravený a odpočatý, protože jsem se hned po skončení sobotního silničního závodu přesouval do Kaplice na Handifest, na jehož realizaci jsem se spolupodílel. Nestihl jsem tedy ani vlastní vyhlášení vítězů. Návrat v nočních hodinách mi skutečně nedal příležitost k odpočinku. V neděli jsem startoval a chtěl jsem bojovat a obhájit vítězství z loňského roku. Během prvního kola jsem nebyl v optimálním rytmu a trošku s tratí bojoval. Po prvním kole jsem měl 3 vteřinový náskok na Tomáše Mošničku. Věděl jsem, že nesmím polevit. Kousl jsem se , dostal se do rytmu a ještě tempo vystupňoval. Nakonec jsem s náskokem 33.65 vteřiny zvítězil a obhájil loňské prvenství. Časovku jednotlivců jsem dokončil v čase 17:57.95 minuty což představovalo i nejrychlejší český výkon dne. Do žebříčku UCI se započítavala kombinace obou závodů a v případě shody rozhoduje výkon v časovce jednotlivců. Na základě tohoto pravidla jsem na závěr sezóny vyhrál evropský pohár UCI C1 v Praze. Vzhledem ke zdravotním problémům z úvodu sezóny jsem neaspiroval na celkové umístění v ČPH, protože mi chybělo několik startů. Mistrovské a finálové závody se započítavaly dvojnásobkem bodů a kdybych v sobotu neměl defekt mohl jsem v celém poháru zvítězit. Sezónu 2013 jsem uzavřel 2. místem v absolutním pořadím ČPH za Tomášem Mošničkou od kterého mě dělilo pouhých 20 bodů.

Byla přidána fotogalerie ze závodů UCI C1 v Praze, kde jsem v kategorii H2 zvítězil.