V neděli 1. 2. 2015 jsem úspěšně absolvoval Koenig Ludwig Lauf 50 km v Německu a uzavřel tak nespecializovanou zimní přípravu na sněhu, během které jsem letos dokončil několik běžkařských klasik. Podobně jako v minulých závodech jsem se v poli laufařů neztratil. Na Koenig Ludwig Laufu jsem dokončil v čase 4:17:09 hodiny a v absolutním pořadí mi patří 1250. místo z téměř dvou tisíc přihlášených běžců.

http://www.koenig-ludwig-lauf.com/

Tato akce pro mě začala pátečním přesunem do Německa, prezentací, ubytováním se v hotelu, kdy jsem musel řešit nepříjemnosti s nevyhovujícím ubytováním resp. jeho nebezbariérovostí i když byla dopředu garantována. Následovalo první seznamování se s tratí, tréninky a vytváření optimálního plánu pro support team. Během sobotního večera dorazil i můj sparing partner, Martin Brabenec, který se mnou tento závod SkiClassic absolvoval ve stopě. Ještě jsem si vyzvedl připravené lyže od Marka Pazderského, manažera Silvini Madshus Teamu, kterému děkuji za závodní mázu a přípravu.

Wttal, neděle ráno, 6:00 budíček, 7:00 snídaně, pak krátký přesun na start a chvilka času pro předstartovní nervozitu. S číslem 1428 jsem uzavíral 2. startovní vlnu. Přede mnou okolo tisíce laufařú včetně světové elity a za mnou čekalo na startovní výstřel zhruba několik set dalších běžkařů. 9:00 odstartováno. Během prvních kilometrů se dvacet drah sbíhalo na poloviční počet a s přibývajícími kilometry počet drah i nadále klesal. Během úvodních pěti kilometrů jsem neměl moc šancí postupovat vpřed, nebylo kudy a spíše jsem udržoval pozice ze startu. Několikrát jsme s Martinem zkusili vystoupit ze stopy a jet více dopředu, ale za to úsilí to nestálo a dál jsme pokračovali v několikatisícovém davu volnějším tempem než bychom oba chtěli. 3. kilometr, boční sklon trati, mírný výšvih, sjezd a znovu výšvih. Boční sklon pro mě představuje větší riziko pádu a minimálně mě hodně zpomalí. Sjezd, bohužel bez stopy. Je to za mnou a naštěstí bez kolize. Několik set metrů stoupání, táhlé klesání a nyní se konečně hlavní pole závodníků trhá na menší skupiny. Jede se už jen ve třech stopách a máme možnost postupovat dopředu. Na 10. kilometru občerstvovačka a víceméně rovinatá trať, kterou občas zpestří několikametrový prudší výjezd či sjezd. Zhruba půl hodiny už hustě sněží a přes zamlžené brýle není moc vidět. Míjíme 15., 20. kilometr a pomalu se blíží polovina trati s další občerstvovačkou a také nejnáročnějším stoupáním na trati okolo zámku v Linderhof. Banán, ionťák, energetický gel a stoupáme. Rozhoupaný začátek není moc náročný jen místy chybí stopa a trať má boční sklon. Blíží se místo s nejprudším stoupáním, jeho délka má sotva 100 metrů, ale GPS mi ukázala sklon 20%. Zdaleka ještě nejsme nahoře, ale už se jede lépe. Rozhoupaný závěr a konečně 4kilometrový sjezd. Bohužel se znovu jede bez stopy a řídit mou sledge je místy nemožné. Kloužu do boku, driftuju a místy si vyhlížím mezery mezi stromy, kam to pošlu. Konečně dole. Moc jsem si neodpočinul, ale blíží se 30. kilometr. Povzbuzuje mě český fotograf. Občerstvovačka. Gel, kola, čaj, hrozná kombinace, ale je mi to jedno. 16 km do cíle a už to bude jen po rovině. Jede to slušně a předjíždím další a další běžkaře. Už jsem zahlédl budovy v Oberemmergau a v představách se vidím v cíli. Poslední kilometry jsou hodně vydřené, fyzicky na tom nejsem zle, ale psychická únava je podstatně větší. Vzdušnou čarou to máme asi 2 km, ale na loukách vyjíždíme všemožné okruhy. Jednou jsme už skoro na stadionu, ale pak se trať zase odvrací někam „dopryč.“ Nikdo netuší kolik ještě zbývá a jen časomíra běží nekompromisně dál. 45. kilometr, do cíle zbývá 1000 metrů. Je to nekonečné. Na ostatních běžkařích vidím únavu a vláčné pohyby. Přejezd říčky a už mám před očima finiš a cílovou rovinku. Sjíždím ještě jednoho běžkaře a pokouším se o hodně unavený spurt. Čeští fanoušci povzbuzují a je to doma. 46 km dlouhou trať jsem dokončil v čase 4:17:09 hodiny a v absolutním pořadí jsem dokončil na 1250. místě z téměř dvou tisíc přihlášených.

Podle profilu, během kterého jsme nastoupali okolo 400 výškových metrů, jsem čekal lehčí závod. Lehké to nebylo, husté sněžení a pasáže bez stopy či s bočním sklonem mi daly zabrat, ale na druhou stranu jsem si nemohl přát lepší závěr zimní přípravy na sněhu, než dokončit prestižní lauf v běhu na lyžích. Podařilo se to. V tuto chvíli mě ani moc nemrzí, že tuto zimu mě už na běžkách neuvidíte. I když teď cítím únavu, přemýšlím jakého laufu se v budoucnu zúčastním.

Na závěr bych chtěl poděkoval svému support teamu, který mě doprovázel na trati i mimo stopu v autě. Markovi Pazderskému za dobrou mázu, sponzorům za podporu a spolupráci, a samozřejmě vám všem,kteří mi fandíte a podporujete mě.