V neděli 25. 10. 2015 jsem v tureckém Beleku dokončil v letošním roce svého již čtvrtého ironmana na poloviční distanci (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh) a stal se FINISHER 70.3 Ironman Turkey. Dokončil jsem v čase 5:40:43 hodiny. Sice se mi nepodařilo dokončit pod 5:30 hod, což jsem si stanovil jako cíl, ale vzhledem k náročnosti jednotlivých disciplín, jsem s předvedeným výkonem určitě spokojený. V kategorii PC (Physicall Challenged) jsem zvítězil a v absolutním pořadí jsem dokončil na 458. místě z 925 dokončivších.

Plavecká část u mnoha závodníků vyvolávala rozpaky a obavy, a u mě tomu nebylo jinak. Několik dní před závodem Tureckou riviéru zasáhly poměrně silné bouřky a přívalové deště doprovázené větrem, což mělo za následek i několikametrové mořské vlny. Bouřky naštěstí v pravý čas zmírnily svou intenzitu a den před závodem vypadalo počasí nadějně, ale rozboužené moře nasvedčovalo spíše zrušení plavecké části. Ještě hodinu před plánovaným startem na moři nebyly bóje vyznačující trať, ale prý bylo rozhodnuto, poplave se. Start plavecké části provázely zmatky. Domluvený support, který mi měl pomoci nedorazil, a tak jsme museli vše zvládnout ve vlastní režii mé přítelkyně a maminky. V 8:00 byly již bóje na svém místě a do moře se vrhli profesionálové se kterými jsem i jako jediný závodník kategorie PC (Physicall Challenged) odstartoval také. Moře nebylo klidné, vlny měli sílu, ale již nepřevyšovaly výšku jednoho metru. Dostat za vlnovou bariéru resp. místo zlomu a zpětného proudu bylo poměrně náročné, ale podařilo se mi to. Cílení na jednotlivé bóje na rozhoupaném moři nebylo snadné, plaval jsem s davem a věřil jsem, že alespoň někdo ví kam. Po první obrátce jsem se zcela zorientoval a dařilo se mi cílit na bóje, ale přesto bylo chvílemi složité udržet optimální směr. Z poslední obrátky mi zbývalo cca 400 metrů, ale zdálo se mi to jako věčnost. Cítil jsem silnou nevolnost, měl jsem rozhoupaný žaludek a chtělo se mi zvracet. Konečně je cíl plavání na dohled, bohužel i se zjištěním, že oficiální support opět nikde. Obdobný postup jako na startu z vody mi pomáhá přítelkyně a náhodný divák. Z reakce okolí cítím, že jsem si v plavecké části nevedl špatně, čas je v tuto chvíli jen domělý. Teprve po závodě zjišťuji, že jsem dnes zaplaval v novém osobním rekordu 0:30:03 hod z čehož mám obvzláště k neklidné vodě velkou radost.

Zóna T1 je poměrně dlouhá a od moře ke kolu v depu to mám okolo 400 metrů. Zohledním-li nevolnost provázející plavání, tak čas 9:07 minuty nepovažuji za špatný.

Vzhledem k přívalovým dešťům a bouřkám byla cyklistická část mírně změněna a nebylo zcela jasné, kde bude obrátka. Změna nastala v úvodní a tedy i konečné části cyklistiky. Původní verze slibovala nastoupat nad 750 hm. Nová verze počítala s převýšením 650 hm. Před startem jsem si říkal, že za menší převýšení jsem rád a že bych „konečně“ mohl cyklistickou část zajet pod hranicí 3 hodin, ale až později se ukázalo, jak byl můj odhad mimo. Úvodní kilometry měly mírně stoupavou tendenci, ale spíše než s profilem jsem bojoval s nekvalitní silnicí. Zhruba na 12. km se najíždělo na dálnici v Seriku a konečně to letělo. Dojížděl jsem cyklisty a jel jsem konstatně na hranici 38 km/h. Na sjezdu z dálnice byly dva odvodňovací kanály, při jejichž přejezdu jsem musel téměr zastavit abych nerozstřelil rám handbiku. Krátký příjezd po šterkové nebo hodně zanesené asfaltové cestě a přejezd krásného historického mostu. Když jsem si trať několikrát projížděl autem, všiml jsem si, že za mostem na vzdálenosti cca 300 metrů chybí asfalt zcela, ale předpoklal jsem, že uválcované kameny jen čekají na nový koberec. Těžko odhadovat, jestli toto ovlivnilo počasí, ale asfalt tam nebyl a již z mostu jsem viděl mnoho cyklistů s defektem. Doufal jsem, že projedu bez úhony, protože defekt na 20. km, i vzhledem k nevolnosti po plavání, by mě možná odradil od pokračování v závodě. Projel jsem a znovu se najíždí na dálnici, kde znovu dojíždím několik cyklistů. Trať opouští dálnici a sjíždí se na Tasagil. Změna silnice bohužel provází i změna povrchu, krásný rychlý asfal na dálnici se na téměř 40 km změní v hrubý povrch, na kterém mi to fakt nejede. Z hrubého asfaltu mi hučí v halvě a zadní kola vydávají nepříjemné zvuky. Jedeme do hor směrem ke Koprulu Kanyon. Profil je zvlněný a místy je několik strmějších výšvihů. Blížím se k nejnáročnějšímu cca 3 km dlouhému stoupání ze Sagirinu na jehož konci je obrátka. V posledním kilometru se kopec láme a má rychlost padá hluboko pod 10 km/h. Konečně na obrátce, kde je i občerstvovačka, beru banán a letím dolů z kopce. Má rychlost je místy vyšší než 90 km/h a na hrubém asfaltu stěží udržím pozornost. Dívám se na průměrnou rychlost a měním plány, budu rád, když zajedu kolo pod 3:15 hod. Sjíždíme z cesty, kde byl obousměrný provoz a vjíždíme na nově vyasfaltovaný úsek. Povrh je skutečně pěkný, ale vyplavený štěrk a kameny znovu upozorňují na riziko defektu. Deště v posledních dnech byly opravdu silné a na několika místech je přes celou silnici voda. Nohama nataženýma podél předního kola prorážím vodu a jsem celý promočený. Aerodynamická pozice handbiku má i své stinné stránky. Před další vesnicí sjíždíme z nového asfaltu a místy podle mě asfalt vůbec není. Plně se soustředím na kličkování mezi výmoly a bojím se o materiál. Přejíždím řeku a pokračuji k antickému anfiteátru Aspendos, silnice je děravá. Konečně zpět na dálnici, čeká mě ještě 25 km, ale už se vidím v cíli. Ze Seriku se jede alternativní trasou, kde asfal není kdovíjak kvalitní, ale jde to. Konečně jsem v cíli cyklistické části, čas 3:30:07 hodiny je asi odpovídající prožitému „peklu“.

Zóna T2 je na travnatém fotbalovém stadionu a průjezd není rychlý. Po cyklistice si trošku dávám načas a depo opouštím za 6:49 minuty.

Běžecká část se jede na dva kruhy se startem a cílem v Gloria Sports Arena. Nájezd do prvního kola vede parkovou cestičkou po písku a formule se pekelně boří. Po výjezdu z areálu následuje průjezd centrem Beleku, který je sice úzky, ale na hladké dlažbě to poměrně jede. Následující 3 km vedou po rovné silnici a konečně cítím, že mohu prodat běžecký trénink. Rychlostně se pohybuji nad 20 km/h a možná poprvé v dnešním závodě si užívám rychlost a lehkost pohybu. Obrátka na 5. km je v Gloria Golf Clubu, ale nájezd do golfového rezortu vede skrz tunel podjíždějící silnici. Na bežecké formuli je podle mě tento úsek nesjízdný, protože sjezd a následný výjezd převyšující sklon 15% není na mokré dlažbe bezpečně projet a ohrozit sebe i další závodníky. Do areálu projíždím boční bránou a policie mi při každém průjezdu zastaví provoz silnice, kterou křižuji. Průjezd areálem je hodně zvlněný a klikatý a určitě neodpovídá zveřejněnému profilu, ale už je mi všechno jedno a chci do cíle. Na silnici mimo golf club oproti běžcům na trati letím, ale na obrátce v Gloria Sport Arena se na písku zase „courám“. Druhý okruh je co se vývoje týká velmi podobný a zpětně mi oba okruhy trošku splývají. Čas 1:24:27 hod je pro mě vysvobozením tureckého „urtpení“.

Dokončil jsem v čase 5:40:43 hodiny. Sice se mi nepodařilo dokončit pod 5:30 hod, což jsem si stanovil jako cíl, ale vzhledem k náročnosti jednotlivých disciplín, jsem s předvedeným výkonem určitě spokojený. V kategorii PC (Physicall Challenged) jsem zvítězil a v absolutním pořadí jsem dokončil na 458. místě z 925 dokončivších. Z předchozího popisu možná může vypadat, že jsem vetšinu závodu protrpěl. Je to pravda, v Turecku jsem hodně trpěl, ale ten pocit z dokončení je nádherný a u každé akce neopakovatelný. Jsem rád, že jsem 70.3 Ironman Turkey úspěšně absolvoval a dokončil. Tato akce pro mě představoval poslední bod závodního programu letošní tritalonově-cyklistické sezóny a považuji za vydařenou a krásnou tečku.

Fotogalerie - byla přidána ze 70.3 Ironman Turkey.

Fotogalerie - konečně jsem se dostal k tomu, abych roztřídil fotky z Turecka, kde jsem absolvoval 70.3 Ironmana Turkey, ale mimo to jsem měl i volný prostor k cestování a poznávání této euro-asijské země. V první porci fotek z volného času a cestování můžete vidět snímky z Beleku a přilehlého okolí, anfiteátru a historického města Aspendos, měst Serik, Side a horského Selge. Cestování po Turecku bylo velmi zajímavé a atmosféra antických památek byla na mnoha místech velmi silná.

Fotogalerie - je připravena další porce fotek z  cestování a volného času na Turecké riviéře. Na obrázcích můžete vidět monetky z měst Antalye, Beleku, Alanie a Bucaku. Dále nádherné hory a méně osídlené oblasti vzdálené několik desítek kilometrů od moře, antické vykopávky v Perge a v neposlední řadě i panoramatické výhledy s téměř 2500 hm.