V uplynulém týdnu Českou republiku zasáhlo ochlazení a dlouhou dobu očekávaný příval sněhu. Vzhledem k výraznému zlepšení sněhové situace na českých horách jsem mohl v termínu 16. - 20. 1. 2016 absolvovat 5denní soustředění v Jizerských horách. Aktuálně se připravuji na start v hlavním závodě Kašperské 30 klasickou technikou a proto jsem rád za každou možnost být na sněhu a trénovat. Za několik dní mě čeká přesun na Šumavu a start na Kašperské 30.

Děkuji hotelu Lesní Chata v Kořenově, který je mým partnerem pro přípravu a během zimních měsíců mi zajišťuje potřebné tréninkové zázemí v Jizerských horách. 

http://www.hotel-lesnichata.cz/cs/

V neděli 24. 1. 2016 jsem se zúčastníl běžkařského závodu Kašperská 30, kterým na Šumavě pokračovala SkiTour 2016. Po slibně rozjetém závodě a zdolaní většiny nastoupaných metrů jsem musel z technických důvodů ze závodu odstoupit. Na 21. km mi prasklo vázání a i přes veškerou snahu nebylo možné v závodě pokračovat. Závod jsem nedokončil a cílovou bránu jsem projel na sněžném skůtru Horské služby.

Na běžkařském stadioně v Churáňově v 10:00 odstartovala Kašperská 30 klasickou technikou se 300 závodníky na startu. Trať tohoto závodu byla velmi profilově náročná a na závodníky čekalo téměř 700 hm, což představuje více než 3/4 nastoupaných metrů na Jizerské 50. Těžká trať, velká výzva. Na svůj start v závodě jsem se připravoval v Jizerských horách. Výkonnostně jsem na to byl velmi dobře, ale chyběla mi znalost trati a klíčových pasáží. Prvních 5 km mělo převážně klesavou tendenci a s vyjímkou jedné pasáže na louce z bočním sklonem šlo o velmi snadný a rychlý úvod. Na několika místech chyběla zcela stopa, ale ve sjezdech byla trať dobře připravená i když jen na dvě stopy. Osobně preferuji, když na klasiku jsou 3 stopy, protože krajní stopy bývají tažené do krajů cest a mnohdy se při soupaži hole boří až příliš, kdežto střed je pevný a rychlý. Ve stoupáních jsem absenci středové stopy pocítil, ale nedalo se nic dělat a musel jsem jet v kraji. Po snadném úvodu následovalo stoupavých 10 km, v rámci kterých se v podstatě nastoupala veškerá výška trati. Krátké prudké výšvihy střídaly táhlé stoupání a až teprve nyní jsem si uvědomil, jak Šumavu na běžkách neznám a jak je trať Kašperské 30 těžká. Během nejnáročnějších stoupání jsem se propadl na konec závodu, ale v táhlejších pasážích jsem sjížděl jiné závodníky, což pro mě bylo zadostiučiněním. Přesně ve 12 hodin jsem vystoupal na nejvyšší bod trati přesně v polovině distance celého závodu a s nastoupanými více než 500 hm. Nyní mě čekala podstatně snadnější část a věřil jsem, že cílový čas na hranici 3 hodin není zcela nereálný. Ve sjezdu jsem se v maximu pohyboval na hranici 40 km/h a po několika minutách mi zbývalo posledních 10 km. Na Nových Hutích se vyjelo z lesa a trať závodu již nebyla vedena po zpevněných cestách, ale po loukách bez tvrdého podkladu. Hole se bořily až na trávu, ale nejhorší byl boční sklon louky, na kterém nebylo de-facto možné symetricky zabírat. Na několika stech metrech jsem mnohokrát spadl a jen díky svému sparingovy jsem byl schopný v závodě pokračovat. Poprvé mi v hlavě proběhla myšlenka, že v takových podmínkách už to není o sportovním výkonu. Nelimitovala mě má kondice, limitovala mě trať a její boční sklon na kterém nebylo možné na sledgi jet a mimo stopu se udržet, ale bojoval jsem. Po již několikátém pádu, kdy jsem skončil hlavou v závěji mi vypadla lyže. Po zběžné kontrole stavu techniky bylo jasno. Prasklé vázání mi nedávalo šanci v závodě pokračovat. S vzniklou situací jsem byl poměrně smířený a za daných okolností a stavu trati mi to již ani nebylo líto. Nejhůře celou situaci jsem však nenesl já, ani sparing Martin Brabenec, ale organizátor, který nás dojel a který uzavíral závod. Prý ještě nikoho neviděl, aby vyjel na vrchol Přilby (nejvyšší bod trati) soupaží a vzal si za osobní cíl, abych závod dokončil. Ještě několik minut jsme se ještě snažily vázání svépomocí opravit, ale pokusy byly marné a ze „sněžného trápení“ mě dostala až přivolaná Horská služba. Závod jsem oficiálně nedokončil a cílovou bránu jsem projel na sněžném skůtru Horské služby.

Zklamání? Určitě ne. Do cíle jsem cíle jsem se dostal sice trošku jinak, než jsem plánoval, ale za to s širokým úsměvem na tváři. Některé cíle prostě dopadnou jinak než si je naplánujeme. Z mé účasti na Kašperské 30 pro mě vyplynulo několik ponaučení. Znalost trati a jednotlivých pasáží jsou pro výběr závodu pro sledge klíčové a v bočním sklonu to prostě nejde! Na závěr bych chtěl poděkovat týmu Swix a konkrétně Jirkovi Stranelovi za skvělou mázu, svému věrnému sparingovi Martinu Brabencovi, neznámému organizátorovi s číslem 20 na reflexní vestě a součinnosti Horské služby.

Fotogalerie - byla přidána z Kašperské 30, kterou jsem dokončil trošku jinak, než by se očekávalo. Po technickém problému jsem musel na 21. km ze závodu odstoupit a cílovou bránou jsem projel na sněžném skůtru Horské služby.