Ve středu 22. 6. 2016 jsem měl v plánu na běžecké formuli absolvovat T-Mobile Olympijský běh v Příbrami, ale vzhledem k nevolnosti, která mě provázela po závodě MČR v Lounech jsem se rozhodl nestartovat. Na akci jsem dorazil v trošku jiné roli. Dělal jsem support své přítelkyni a kamarádům, kteří akci absolvovali, a následně jsem ještě předával ceny vítězům jednotlivých kategorií.

 „A o co vlastně v T-Mobile Olympijském běhu šlo? Připojujeme se k mezinárodnímu Olympijskému dni největší běžeckou akcí v České republice. V rámci T-Mobile Olympijského běhu 2016 v jediný okamžik vyběhne na různých místech přes 50 tisíc běžců – ať už jako součást oficiálního závodu v tzv. zlatých, stříbrných či bronzových městech, nebo v rámci výzvy v aplikaci Endomondo.“ (www.olympijskybeh.cz)

Fotogalerie - byla přidána z T-Mobile Olympijského běhu v Příbrami.

Po závodě MČR v Lounech mi nebylo dobře a měl jsem zvýšenou teplotu a proto jsem se rozhodl nestartovat na T-Mobile Olympijském běhu v Příbrami. Akce jsem se přesto zúčastnil v rolích support teamu svých přátel a „předávače medailí“ vítězům jednotlivých kategorii. Po odpoledni stráveném na sluníčku a rozpáleném tartanu se mi mírně přitížilo a večerní zvýšenou teplotu provázela i zimnice. Během následujících dnů se můj stav výrazně nezlepšil a musel jsem vyhledat lékařskou pomoc a nechat si udělat krevní testy.

Krevní testy nedopadly dobře a sledované hodnoty vykazovaly silný zánět v organismu resp. septický stav. Okamžitě jsem byl hospitalizován, zprvu na neurologii Nemocnice Na Homolce a následně jsem byl přeložen na internu. Během prvních dnů jsem absolvoval řadu vyšetření jejichž výsledky byly negativní. Hlavní podezření padlo na již zhojenou ránu a potencionální infiltraci levé hýždě, se kterou jsem se několik týdnů léčil. Mikrobiologické oddělení rozhodlo o antibiotické léčbě a následné vyšetření magnetickou rezonancí potvrdilo správnost a nutnost zahájené léčby tzn. výskyt infekčních ložisek v levé hýždi a prakticky v celém levém stehně včetně zánětu sedací a stydké kosti.

Během prvního týdne hospitalizace mé tělo začalo reagovat a krevní hodnoty se začaly zlepšovat. Přesto jsem absolvoval několik vyšetření a chirurgických konzultací včetně FN Motol, kde jsem řešil předchozí problém spojený s drenáží a léčbou zanícené potní žlázky. Chirurgy byla navrhnuta konzervativní léčba s hrozícím rizikem chirurgické intervence. Po dvou týdnech hospitalizace jsem byl již s dobrými krevními hodnotami propušten do domácího ošetřování s naplánovanou 5 týdenní antibiotickou terapií a kontrolou na chirurgii v Motole.

Vše nasvědčovalo úspěšné léčbě, ale nejistoty jsem se jen tak nezbavil. Po třech týdnech následovala kontrola na chirurgii v Motole, která měla rozhodnout o dalším vývoji léčby. Krevní hodnoty již byly prakticky v normě a nic nenasvědčovalo zhoršovaní stavu a nutnosti chirurgické intervence. Vzhledem k nálezu na sedací a stydké kosti jsem se ještě podrobil ortopedickému vyšetření a naštěstí i to potvrdilo, že není nutné přistoupit k invazivními operačnímu řešení. Po třech týdnech po naplno propuklé infekci jsem byl konečně v relativním klidu v domácím ošetřování.

Na konci antibiotické léčby (5 týdnů) jsem se podrobil dalším krevním testům, které již byly zcela v normě. Mé tělo dostalo vzhledem k rozsahu zánětu, i délce léčby hodně zabrat a rekonvalescence je odhadována na několik týdnů. Naštěstí se již cítím dobře, nicméně únava je stále vysoká a proto nutkaní a chuti jít na trénink ještě několik týdnů raději odolám.