V sobotu 10. 12. 2016 jsem ve svém novém osobní rekordu 5:31:27 hodiny dokončil 70.3 Ironman Bahrain (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh).V kategorii Physically Challenged jsem zvítězil nad paralympijským medailistou Mohamedem Lahnou a v absolutním pořadí závodníků bez handicapu jsem dokončil na celkovém 282. místě z 722 startujících. Během závodu jsem bojoval se silným větrem dosahující rychlosti 40–50 km/h. Zdánlivě jednoduchá a rovinatá trať, která nasvědčovala k vylepšení osobního maxima se proměnila v nelítostný boj, během kterého jsem postupně ztrácel veškeré ambice i motivaci. Již během plavání jsem se necítil dobře a úvodní kilometry na kole jen prohloubily mou krizi. Trpěl jsem, ale bojoval! Chtěl jsem hlavně dokončit a nakonec se mi podařilo vše, co jsem si předsevzal.

Start plavecké části probíhal v centru hlavního města Bahrainu Manamy u hotelu Four Season. Na závodníky čekal jeden plavecký okruh v uměle vytvořené zátoce, která byla od volného moře z velké části oddělena. Voda byla relativně klidná, ale silný vítr bičoval hladinu. Již několik dní před závodem, když jsem v zátoce trénoval, jsem cítil spodní proudy a tušil, že voda nebude rychlá. Má domněnka byla správná, což potvrdily i názory ostatních atletů. Krátce před sedmou hodinou ranní odstartovali profesionálové. O několik minut později profesionálky a pak i závodníci kategorie Physically Challenged. Jednoznačně favorizován byl bronzový medailista z paralympiády v Riu Mohamed Lahna, ale vzhledem k jeho specializaci na olympijský para-triatlon (výrazně kratší distanci) jsem cítil svou šanci. Během prvních několika set metrů rozplaval Lahna opravdu vysoké tempo, které mě trošku zaskočilo. Po první obrátce jsem oslněn vycházejícím sluncem trošku ztratil směr a propadl se. Plavání mi nevycházelo podle představ a po uvolněném výkonu na Challenge Sardinia jsem opravdu trpěl. Necítil jsem se dobře a hlavou se mi honilo všechno možné. Když jsem na další obrátce znovu ztratil směr, což se mi doposud ještě nikdy nepodařilo, byl jsem v silné krizi. Lahna už pravděpodobně zahajoval cyklistickou část a já ještě nebyl z vody. Doplaval jsem k molu a moji handleři mě vytáhli z vody. Chvílemi jsem měl pocit, že ztrácím kontrolu nad vlastním tělem a doteky handlerů ani nevnímám. Nedokázal jsem si představit, že budu pokračovat. Během přesunu do T1, jsem se dostal z nejhoršího a soustředil se na nejbližší cíl, sednout na kolo a vstoupit do cyklistické části. Celkový čas plavání je podstatně zkreslen kvůli složitému výlezu z vody a dlouhé cestě do T1, ale čas 0:51:00 hodiny byl smutným odrazem reality.

Transition 1 – depo mezi plaveckou a cyklistickou částí vzhledem k mému handicapu představuje ztrátu, nicméně s časem 3:50 minuty jsem maximálně spokojen.

Po deziluzi z plavání mi nikdo nemohl mít za zlé, že jsem se nemohl dostat do tempa. S odstupem času vím, že problém byl v hlavě. Rozjeté tempo přesahující průměrnou rychlost 30 km/h za silného větru dosahující rychlosti 40 – 50 km/h nebylo špatné, ale v závodě jsem to vnímal jinak. Během prvních 20 km jsem se snažil doplnit energii a mírnit dehydrataci ze slané vody. Cítil jsem se již dobře, ale zoufale mi to nejelo a po výjezdu z Manamy vedla trať po dálnici směrem k okruhu F1. Monotónost široké silnice rozbíjela snad jen projíždějící auta v bočních pruzích, jejichž hukot a výfukové plyny mě provázely dalších 30 km. Konečně jsem se blížil k bahrainské univerzitě na obrátku a dál do Zallaqu, kde už byly silnice absolutně uzavřeny s vyloučením veškerého provozu. Předpověď počasí slibovala silný vítr, který nám na cestě z Manamy měl foukat do zad, ale skutečnost byla taková, že prakticky neustále foukalo z boku, což mi znemožňovalo symetrický záběr a pomalu jsem cítil přetížení pravého lokte. Nasledovaly dva uzavřené okruhy již v blízkosti T2 na okruhu F1. Trať vedla pouštní krajinou a byla zcela otevřená větru. Pral jsem se sám se sebou a chtěl být již v cíli. Do něho mi zbývalo necelých 20 km a konečně jsem měl pocit, že jedu a závodím. Předjížděl jsem poměrně dost větrem frustrovaných cyklistů a krátce na to jsem vjížděl hlavní bránou na okruh F1 v Bahrainu. Čestné kolo po okruhu a příjezd do depa. Dosažený čas 3:12:05 hodiny v náročných podmínkách po nevydařeném plavání považuji za svůj slušný standard.

Transition 2 – depo mezi cyklistikou a během mi zabralo 4:58 minuty minut, s čímž jsem byl po cyklistické části spokojený.

Během cyklistiky jsem absolutně ztratil kontakt s Lahnou, nicméně vzhledem k jeho handicapu (nadkolenní amputace) a také k tomu že cyklistiku absolvoval na běžném kole, můj čas měl teprve přijít. Na běžecké formuli bych měl být podstatně rychlejší než závodník s protézou, ale aktuální ztráta byla vysoká. Sotva jsem opustil prostor okruhu F1 a vjel na otevřený prostor, silný vítr na me znovu útočil ze všech stran, jen mi ani jednou nezafoukal do zad. Předjížděl jsem nehandicapované běžce a kilometr po kilometru se přibližoval k cíli, i když zatím jsem to vnímal tak, že jsem se soustředil jen na prvních deset kilometrů. Běžecká trať závodníky provedla Al Areen Wildlife Parkem, který kombinací zoo a safari seznamuje návstěvníky s typickou bahrainskou faunou a flórou. Upřímně řečeno, nevšiml jsem si ani jednoho zvířete, Navzdory silné únavě a neustálému bičování větrem a pískem jsem měl před sebou posledních 6 km, když jsem uviděl Lahnu. Výraz v jeho očích byl velmi podobný tomu, co jsem prožíval během posledních několika hodin, ale teď jsem byl ve výhodnější pozici já. Plácli jsem si a já uháněl zpět na okruh F1. Následoval podjezd pod dráhou F1 a poté již průjezd padockem a cílová rovinka na červeném koberci. V cílové rovince se ještě dostávám před několik běžců a nechávám formuli dojet ze setrvačnosti a užívám si dojezd. Nevím, co pro mě v tu chvíli bylo víc. Jestli triumf v kategorii PC, nebo to, že si konečně vymyji písek z očí. Každopádně jsem byl rád, že je to za mnou. Cílovou pásku jsem protnul v celkovém čase 5:31:27 a o několik minut jsem si vylepšil své osobní maximum na trati polovičního ironmana. V kategorii Physically Challenged jsem zvítězil nad paralympijským medailistou Mohamedem Lahnou a v absolutním pořadí závodníků bez handicapu jsem dokončil na celkovém 282. místě z 722 startujících, čehož si v tuto chvíli vážím nejvíce.

70.3 Ironman Bahrain byl výborně zorganizovanou akcí a jsem potěšen s jakým ohledem a péčí samotných organizátorů jsem se setkal. Vlastní závod jsem si sice moc neužil, ale svého výkonu si velmi vážím. Trpěl jsem, ale bojoval. Chtěl jsem hlavně dokončit a nakonec se mi podařilo vše co jsem si předsevzal. Vyvrcholením celé akce bylo slavnostní vyhlášení, kde jsem z rukou bahrainského prince Nassera bin Hamada Al Khalifi převzal cenu pro nejúspěšnějšího handicapovaného sportovce.

Fotogalerie - byla přidána ze závodu 70.3 Ironman Bahrain.

Fotogalerie - se značným zpožděním jsem přidal fotogalerii z volného času v Bahrainu. Vzhledem k mé účasti a přípravě na 70.3 ho moc nebylo, ale v Bahrainu jsem asi viděl vše podstatné. Zajímavá země plná kontrastů.