V sobotu 29.7. 2017 jsem se postavil na start hlavního závodu Ford Challenge Prague. Poprvé v historii českého triatlonu se v tuzemsku podařilo uspořádat závod, který je součástí mezinárodní organizace Challenge Family, která je, podobně jako Ironman, proslulá pořádáním závodů v dlouhém triatlonu. Jsem rád, že jsem mohl být při této premiéře a ještě raději, že jsem se blýskl jedním ze svých nejlepších výkonu na middle distance (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh). Ford Challenge Prague jsem dokončil v celkovém čase 5:06:59 hod.

Plavecká část na 1.9 km vedla okolo Střeleckého ostrova v centru hlavního města a profesionálové odstartovali s úderem pravého poledne. Vzhledem ke specifičnosti destinace a vysoké obsazenosti jsem z organizačních důvodu startoval až se ženskými Age Group a smíšenými štafetami, tedy ve 12 hodin a 13 minut. Startovalo se proti proudu, za první bójí se točilo na levou stranu a následně se plavalo podél Národního divadla po proudu ke Karlovu mostu. Do cíle plavecké části se opět točilo proti proudu s Pražským hradem v zádech. Během hromadného startu jsem se netlačil nijak zvlášť dopředu a spoléhal jsem na své vytvalostní schopnosti a postupné stupňování tempa. Orientace ve vodě nebyla ideální a bóje nebyly optimálně viditelné. V úvodu jsem si trošku naplaval, nicméně po první obrátce jsem držel dobrý směr. Po druhé obrátce jsem se opět trošku odklonil od ideální trasy a opět si trošku zbytečně naplavával,nicméně jsem nebyl sám. Zhruba v půlce plavání jsem již dostihl některé závodníky mužských Age Group, což se postaralo o kontaktní plavání až do konce. Mnohdy nebylo možné plavat v přímém směru, protože závodníci kličkovali. Voda ve Vltavě měla okolo 17 stupňů, což na triatlonové standardy patří k tomu studenějšímu. Za těchto podmínek jsem předpokládal čas pod 40 minut, což jsem se svým výkonem 0:34:26 hod, navzdory složitějšímu výlezu z vody po schodech, s přehledem splnil.

T1 za 10:03 min odpovídalo délce depa a mým posledním standardům. Dosažený čas nejvíce ovlivnilo schodiště na Most Legií a poté několik set metrů dlouhá přechodová zóna mezi plaveckou částí a začátkem depa.

Cyklistiská část na 90 km doznala oproti předchozím ročníkům výrazných změn. Byla rozdělena do dvou okruhů 2 x 45 km. V každém okruhu se ze Smíchova jelo po Strakonické okolo dostihového závodiště na Zbraslav a do Vraného nad Vltavou na otočku. Poté se stoupalo na otočku v Dolních Břežanech a zpět na Smíchov. Cyklistickou část jsem rozjížděl, s vědomím celkové délky závodu, mírnějším tempem a po úvodních 5 – 10 km, jsem se dostával do svého vytrvalostního maxima. Před prvním výjezdem na nejvyšší bod trati, tedy do Dolních Břežan, jsem trošku šetřil síly, ale ve stoupání jsem jel na limitu. V porovnání s nehandicapovanými závodníky jsem si nevedl vůbec špatně a má ztráta byla minimální. V následném sjezdu jsem získával. Návrat do Prahy podél dostihového závodiště byl po větru, takže se jelo výrazně snadněji. Druhé kolo bylo více méně podle stejného scénáře pouze s tím rozdílem, že výjezd do Dolních Břežan byl podstatně bolestivější, nicméně oba okruhy jsem zajel v takřka totožném čase. Výsledný čas 2:55:47 hod představoval můj vůbec nejrychleší čas na middle distance.

T2 a hodnota 5:22 min - opět standard, který byl ovlivněn délkou depa.

Po dobře rozjetém závodu zbývala poslední část. Běh na 21.1 km, který z mého pohledu představoval to nejtěžší v závodě. Profil byl sice jen lehce zvlněný, ale technické pasáže kterým v každém ze čtyř okruhů dominoval zhruba 1000 metrů dlouhý úsek po dlažebních kostkách na Náplavce. Samozřejmě jsem chtěl bojovat o co nejlepší výsledek a v ideálním případě dokončit v celkovém čase po 5:15 hodiny, ale Náplavka byla velkým oříškem. V prvním kole jsem rozjel vskutku vysoké tempo a v nájezdu do druhého jsem byl zaskočen dosaženým časem, který byl na hranici osobního maxima. Stupňující se únava mě donutila zvolnit, ale přesto jsem držel opravdu vysoké tempo. Po polovině běžecké části jsem se dostal z přechodové krize a uržoval rozjeté tempo, ale aby to nebylo tak snadné a růžové, vyskytly se technické komplikace v podobě prasklého blatníku a povoleného zadního kola. Na dlažbě blatník drhnul o kolo. Sice mě zpomaloval, ale největším problémem bylo povolené zadní kolo. Tato závada se objevil zhruba 4 km před cílem a vzniklý problém jsem nemoh sám vyřešit. Se vší opatrností jsem pokračoval a věřil. Závit se i nadále povoloval a na místech kde jsem se v předchozích okruzích pohyboval rychlostí okolo 23 km/h jsem se nyní doslova plazil. O přejezdech zpomalovacích prahů ani nemluvě a poslední stovky metrů jsem očima hypnotizoval povolené kolo. V okamžiku, kdy jsem vjel do cílové rovinky, jsem věděl, že je vyhráno. Běžeckou část jsem dokončil v čase 1:21:21 hod. Hlavní závod Ford Challenge Prague jsem dokončil v celkovém čase 5:06:59 hod, což pro pro mě představuje jeden z nejrychlejších triatlonů na middle distance v dosavadní sportovní kariéře.

Fotogalerie - z FORD Challenge Prague byla přidána.