V neděli 6. 5. 2018 jsem startoval na závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup ve španělském Águilas. Celková distance v paratriatlonu je podstatně kratší, než má favorizovaná distance 70.3 Ironmanu, nicméně paratriatlon je na programu letních paralympijských her. Chtěl bych se prosadit i v této disciplíně a nominovat se na letní paralympijské hry do Tokya 2020. Do Španělska jsem odlétal s ambicí zisku bodů do rankingu a především sbírání zkušeností. V nejobsazenější kategorii PTWC jsem obsadil 7. místo a dokončil v polovině startovního pole, což považuji za dobrý vstup do letošní triatlonové sezóny.

Paralympijský triatlon je podobně jako paralympijské běžecké lyžování velmi specifické z pohledu kategorizace závodníků. Samozřejmě záleží na úrovni handicapu, dle kterého jsou závodníci zařazeni do příslušné kategorie, nicméně v paratriatlonu jsou pro poměrně širokou škálu sportovců závodících na vozíku pouze dvě kategorie (PTWC H1 a H2). Pro hrubou představu zmíním skutečnost, že v handcyclingu je kategorií pět (H1 - H5) a kategorizace skutečně odpovídá funkčnímu handicapu. V paratriatlonu bohužel jsem „bit“ za svůj handicap a jen minimum závodníků odpovídá mé handcyclingové klasifikaci H3. Je skutečně velký rozdíl, když startuji dohromady se závodníky s plně funkčními trupovými svaly a mnohdy i závodníky stojícími, kteří vůči mně mají jistou výhodu. Tato skutečnost pro mě není nová, ale cítím za správné ji zmínit. Samozřejmě to ale nic nemění na mém odhodlání a vůli poprat se o nominaci do Tokya 2020.

Oficiální program ITU Paratriathlon Worl Cup Águilas pro mě začal již páteční klasifikací, sobotními oficiálními tréninky a seznámením s tratí. Následovaly technický meeting, registrace a technická přejímka. V neděli ráno v 8:00 hod pak začínal závodní program světového poháru paratriatlonu a kategorie PTWC odstartovala v 8:35. Paralympijskou distanci tvoří 750 m plavání – 20 km cyklistiky – 5 km běhu.

Na 70.3 distanci patřím k relativně slušným plavcům, a i vyšší distance mi nedělají problém. Sprint na 750 metrů jednoznačně představuje mou slabinu. Navzdory chladné vodě se mi pocitově plavalo dobře, ale kontakt s čelem závodu jsem poměrně krátce po startu ztratil a v úvodní části jsem získal několika minutovou ztrátu.

Transition zone 1 jsem díky praktické i teoretické přípravě vylepšil, ale můj handicap mi nedává mnoho prostoru pro výrazný posun. Oproti loňskému roku jsem zautomatizoval a zrychlil nástup na handbike i běžeckou formuli, ale transition zone považuji i nadále za slabinu.

Konečně na kole, tak by se dalo hodnotit rozčarování z úvodu závodu. Patrně jsem propadl až k posledním místům, ale v cyklistice jsem výrazně získával a již v polovině cyklistiky jsem se probojoval na průběžné 6. místo, což je v nabité konkurenci velmi slušný posun. Vinou časomíry bohužel nejsou k dispozici průběžné časy jednotlivých disciplín, ale troufnu si tvrdit, že v cyklistice jsem zajel jeden z nejrychlejších časů.

Během Transition zone 2, tedy přechodu mezi cyklistikou a během, mě předstihnul Ital Buccoliero. Dvacetivteřinová ztráta se se mnou táhla celou běžeckou částí a pozici zpět jsem již vybojovat nedokázal. V běžecké části byl znát můj výkonnostní posun, kde jsem výrazně nezaostával za nejrychlejšími závodníky, ale prosadit se tak výrazně jako v cyklistice jsem se již nedokázal. V kategorii PTWC jsem dokončil 7. místě v polovině startovního pole v celkovém čase 1:15:45 hodiny, což považuji za dobrý vstup do letošní triatlonové sezóny.