V sobotu 14. 7. 2018 jsem v závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Magog, Canada vybojoval pro Českou republiku stříbro. Druhé místo v závodě světového poháru je mým dosavadním maximem na paralympijské distanci a vezmu-li v potaz zdravotní problémy, které mě před závodem trápily, je pódium obrovskou satisfakcí za nejistotu posledních týdnů.

Během přípravy šlo vše podle plánu, ale týden před odletem do Kanady mě začaly trápit vysoké teploty. První den jsem to přičítal přehřátí a gradujícímu tréninkovému zatížení, a když druhý den nebyla situace lepší, musel jsem vyhledat pohotovost v nemocnici. Komplexní vyšetření a zejména odběry krve odhalily rozsáhlou bakteriální infekci nespecifikovatelného původu a lokace. Byla nasazena antibiotická léčba, ale odlet byl značně nejistý. Během několika dní jsem absolvoval několik dalších odběrů, které potvrdily, že léčba zabrala, nicméně zánětlivé markery byly pořád relativně vysoké.

Nejistota před odletem byla opravdu velká. Zabalené věci v kufrech a sportovní vybavení v přepravních obalech čekaly na transport nebo na vybalení, když se situace nezlepší. Cítil jsem se dobře a nic nenasvědčovalo komplikacím, a proto jsem se rozhodl do Kanady odletět. Cesta byla relativně náročná, ale zvládl jsem ji bez problémů, aniž bych se cítil hůře. Naštěstí!

První dny v Kanadě byly ve znamení rozkoukání se a relativně hodně volného času, protože trénink při antibiotické léčbě nebyl možný. Většinou bývá mou první starostí kompletace materiálu a trénink na trati. Nyní to bylo zcela odlišné. První dny jsem vybavení nevyndal z přepravních obalů a trošku procestoval okolí Magogu, abych se odreagoval a nezbláznil se z nejistoty.

Postupně jsem začal plavat v jezeře a v podvečerních hodinách jsem vyjížděl na volné projížďky na handbiku, abych si po téměř dvoutýdenní pauze připomněl aktivní pohyb. Cítil jsem se dobře a kupodivu i pocity z volného tréninku byly dobré. Tělo reagovalo, jak mělo. Kontrolní krevní testy neodhalily již další zdravotní nesrovnalosti, a tak jsem dva dny před závodem mohl vysadit antibiotickou léčbu.

Závod světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Magog, Canada nebyl tak obsazený, jak bývá zvykem, nicméně na startu se představila kvalitní konkurence a nejúspěšnější reprezentanti svých zemí. Mezi mé hlavní soupeře a spolufavority patřili Němec Müller a Američan Sanborn. Závodní den provázelo ochlazení s deštěm a větrem. Před plaveckým startem sice přestalo pršet, ale silný vítr nepříjemně rozvlnil jinak klidné jezero Lac Memphremagog, ve kterém se plavalo. Němec Müller patří mezi nejsilnější plavce ve světovém poháru a po startovním výstřelu byl ihned v čele závodu. Sice jsem se zprvu snažil udržet, ale byl jsem bez šance. Byl jsem pronásledovaný Sanbornem v těsném závěsu a plaval jsem na jistotu. Nevěděl jsem, jestli vydržím vzhledem antibiotikům a výpadku, a jednak jsem doufal, že v cyklistice dokážu sjet náskok Müllera. Zaplaval jsem v čase 0:16:15 hodiny, což ve vlnách odpovídá mému nižšímu standardu.

Po plavecké části jsem na tom nebyl dobře a bojoval jsem s nevolností a točením hlavy. Čas T1 byl z mého pohledu slabší a hodnota 2:58 minuty bohužel představuje můj standard odpovídající mému handicapu.

Cyklistická část na 20 km byla rozdělena do 3 kopcovitých okruhů a za normálních podmínek by přestavovala mou favorizovanou disciplínu, ale nyní jsem nevěděl, co od svého těla mohu čekat. V prvním okruhu jsem se moc necítil, ale přesto jsem zlikvidoval náskok Sanborna a postupně jsem odkrajoval z náskoku Müllera. V druhém kole jsem se konečně zbavil nevolnosti z plavání a pocitově to jelo dobře. Náskok Müllera jsem dále postupně stahoval a do T2 dojížděl s dvou minutovou ztrátou s nejrychlejším cyklistickým časem 0:37:55 hodiny.

T2 a 1:56 minuty již časově představovalo průměrný čas s ohledem na mé soupeře a relativně dobrou výchozí pozici pro boj o medaili a udržení stříbrné pozice.

Do 5 km dlouhého běhu jsem vjížděl s nadějí na stříbro, protože na takto krátké vzdálenosti bylo již nereálné stáhnout náskok Müllera se kterým jsme běžecky na podobné úrovni. Trať byla převážně rovinatá, ale v silném větru to moc neběželo, resp. nejelo a nekvalitní povrh trati ještě umocňoval tento pocit. Nedokážu říct, jestli jsem dokázal jet na úplný doraz, nebo mě mé tělo již nepustilo, ale stříbro jsem s přehledem kontroloval. Běh jsem dokončil za 0:15:50 hodiny, což na dané trati považuji za slušný výsledek. Cílovou pásku jsem protnul v celkové čase 1:14:54 hodiny, ale co mě zajímalo nejvíce bylo celkové umístění a tím bylo 2. místo a stříbro pro Českou republiku, což pro mě představuje nejlepší dosavadní umístění v závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup. Pódium je pro mě obrovskou satisfakcí za nejistotu posledních týdnů. Jsem šťastný a spokojený!