V neděli 2. 9. 2018 jsem se jako Mistr Světa 2017 postavil na start mistrovského závodu 70.3 Ironman World Championship Port Elizabeth, South Africa. Jedním z hlavních cílů letošního roku byla obhajoba titulu světového šampióna, a s touto ambicí jsem se vrhnul do vln Indického oceánu. S náročnou tratí, nepříznivými klimatickými podmínkami a soupeři jsem bojoval dlouhých 5:37:24 hodin. Svůj cíl jsem splnil, titul jsem obhájil a stal se Mistrem Světa v 70.3 Ironmanu 2018.

Během přípravy na tento vrchol sezóny šlo víceméně vše podle plánu. Pouze vzhledem k tropickému průběhu českého léta jsem musel trošku redukovat tréninkové dávky a přizpůsobovat se aktuální klimatické situaci. Do Afriky jsem však odlétal optimálně připravený, spokojený a odhodlaný.

Každý dlouhý let představuje určitou fyzickou zátěž a s přihlédnutím na handicap a specifické potřeby je důležité cestu rozumně plánovat. Pokud možno i s ohledem na sportovní vybavení eliminovat zbytečné přestupy. Relativně dlouhý let do Jihoafrické republiky jsem zvládl dobře, ale to se bohužel nedalo říci o běžecké formuli, která dorazila poškozená. Bez specializovaného vybavení byla oprava nemožná a popravdě jsem měl pocit, že má africká mise končí.

Krátce po mém příletu do Port Elizabeth jsem zkontaktoval několik servisů, dílen a přátel. Obrovské poděkování patří několikanásobnému jihoafrickému Mistrovi Světa v handcyclingu Ernstu Van Dykovi, který mi pomohl zajistit kontakt na RNE DEVELOPMENTS v Port Elizabeth, kam jsem se hned ráno s nadějí vydal. Následovala velmi složitá oprava, během které se musela odříznout poškozená trubka s upínacím mechanismem zadního kola, opravit a následně znovu přivařit k rámu běžecké formule se zaručením správné geometrie hnacích kol. Zájem a ochota RNE DEVELOPMENTS mi dala naději a víru, že vše zatím není ztraceno. O několik hodin později bylo hotovo a běžecká formule byla připravena k vyzvednutí a testování, které dopadlo dobře a do závodu jsem mohl nastoupit.

Mistrovský závod 70.3 Ironman World Championship má striktní pravidla a velmi omezené kvalifikační možnosti pro start handicapovaných sportovců. Nominace je možná pouze ze tří akcí na světě vždy po jednom slotu a mými konkurenty měli být Američan Daniel Garcia a Čech Michal Šiška. Garcia svou účast odvolal a jeho slot byl využit pro domácího Pietera DuPreeze.

START v 7:33 následoval ihned v tříminutovém odstupu od profesionálů, což mělo své výhody i nevýhody. Volný plavecký prostor je bezesporu výhodou, ale nemožnost rozplavat se a odstartovat tzv. na sucho není nejlepší, uvážíme-li dále faktor silných vln, za které se těžko dostává i nehandicapovaný sportovec. Neměl jsem se startem zásadní problém a již v úvodu plavecké části se dostal do čela. Měl jsem sice trošku problém s orientací a proudy mě několikrát stáhly mimo optimální směr, něco jsem si zbytečně naplaval, ale čelní pozici jsem neztratil, i když Šiška se držel na dohled. Na konci plavecké části mě nepříjemně vzala vlna a doslova mě převálcovala. Otočil jsem se přes hlavu a dokonce škrtl o dno, což nebylo příjemné a už vůbec ne bezpečné. Plavecký čas 0:39:02 hodiny jen potvrzoval náročnost plavecké části, která měřila 1.9 km.

T1 – přesun po dlouhé písčité pláži byl pro handicapované sportovce zajištěn pomocí speciálních plážových vozíků. Až v T1 jsme se dostali na své vozíky, teprve poté sundávali neopreny a přesedali na handbiky. Byl jsem na vedoucí pozici a v depu jsem tolik nespěchal, respektive jsem nebyl tolik ve stresu a měl něco málo k dobru. Čas 7:51 minut odpovídá vzhledem k délce přechodu k mému standardu na poloviční distanci.

Cyklistická část na 90 km byla poměrně členitá a profilově náročná. V úvodních 11 kilometrech se pozvolně stoupalo zhruba 250 hm. Cyklistika patří mezi mé nejsilnější disciplíny a mnohdy jediné trumfy, ale Michal Šiška je rovněž dobrým cyklistou. Během úvodního stoupání jsem najel několikaminutový náskok, který jsem v průběhu celé cyklistické části udržoval, ale teprve na obrátce zhruba v polovině trati jsem viděl, kde je Šiška a dále DuPreez. Měl jsem náskok přibližně tří kilometrů, ale dál ho zvyšovat se mi již nedařilo. Profil trati vyhovoval, ale vadil mi velmi hrubý povrch silnic. Díky němu kola nemají takovou setrvačnost a hlavně vzhledem k pozici těla jdou veškeré vibrace a nárazy přes zádovou opěrku do krku a hlavy. Závěr byl už trošku monotónní. Hrubý asfalt, déšť a nárazový vítr se začaly zajídat. Cyklistiku jsem dokončil za 3:27:57 hodiny a několikaminutový náskok mi dodával klid pro závěrečný běh.

Během T2 jsem se omezil opravdu jen na to nejnutnější, ale 5:28 minuty nepovažuji za optimum vzhledem k relativně krátkému přechodu.

Běžecká část na 21.1 km byla rozdělena do dvou okruhů a každé ze čtyř obrátek pak dominovala nepříjemná stoupání. Během celého závodního dne střídavě pršelo, což jsem nejvíce pociťoval právě na běhu. Na hnací obruče na běžecké formuli jsme aplikoval klistr pro dobrý grip, ale optimum to nebylo a místy jsem s technikou trošku bojoval. Svůj náskok jsem minutu po minutě navyšoval, ale neztrácel jsem koncentraci, protože i po odstranění poškození během letecké přepravy jsem se trošku obával dalších potíží, defektu atp. Rozhodně jsem se nechtěl druhého titulu vzdát, a proto jsem nepolevil až do samotného závěru. S výsledným časem běhu 1:17:08, nejsem zcela spokojený, ale zvážím-li náročnost celého závodu, nepříznivé počasí a obtížné stoupání na trati, předvedl jsem dobrý výkon, odpovídající mému standardu.

Během posledních desítek metrů mě absolutně naplnila euforie. Už jsem nepochyboval, už jsem se nebál, jen jsem si vychutnával poslední okamžiky závodu. V cílové bráně jsem se zastavil s rukou vztyčenou nad hlavu a užíval si okamžik vítezství a obhajoby titulu Mistra Světa v 70.3 Ironmanu. Mistrovský závod 70.3 Ironman World Championship Port Elizabeth, South Africa jsem dokončil v celkovém čase 5:37:24 hodiny. Pomyslnou tečkou za celým šampionátem byl slavnostní ceremoniál a převzetí mistrovského dresu a ceny z rukou legend triatlonu Dava Scotta a Marka Allena.