V neděli 23. 9. 2018 jsem absolvoval 11TRI Belgrade – middle distance a byl to můj první triatlon, ve kterém jsem startoval jako úřadující Mistra Světa v 70.3 Ironmanu. I když jsem v kategorii handicapovaných sportovců neměl žádnou konkurenci, do Bělehradu jsem přijel s jasnou ambicí, vylepšením osobního maxima na trati 70.3 Ironmanu (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh). Díky fantasticky zajeté cyklistické části jsem dokázal své osobní maximum zlepšit a dokončit v čase 4:47:00 hodiny.

www.triathlon.rs

Úvodní plaveckou část mírně ovlivnil organizačně nezvládnutý start. S časomírou byl domluven start 5 minut před hlavním polem. Dřívější start měl probíhat asi tak, že organizátor proběhne čipovou bránou s mým čipem, tím ho aktivuje, předá mi ho a já odstartuji. Bohužel to neproběhlo tak sofistikovaně, jak bylo naplánováno a již od startu jsem zahajoval se zhruba tříminutovou ztrátou. Možná i s vědomím této ztráty se mi neplavalo dobře a dokončil jsem za 0:40:07 hodiny.

Přechodová zóna T1 byla relativně dlouhá a závodníci během ní museli vystoupat do druhého patra parkovacího domu, kde byla připravena kola a věci na cyklistickou část. Tato koncepce byla ojedinělá a pro mě osobně byla příjemným zpestřením. Můj čas 7:35 min, považuji za slušný standard na poloviční distanci, nicméně vzhledem k pomalejšímu plavání jsem nesplňoval stanovený plán.

Cyklistická část na 90 kilometrů zpravidla dělá finální čas a v Bělehradě byla trať hodně rychlá. Věděl jsem, že budu atakovat své dosavadní maximum a chtěl jsem ho stlačit co nejníž. Po pomalejším úvodu závodu jsem byl konečně na kole a od prvních kilometrů jsem jel na doraz. Kalkuloval jsem s časem mezi 2:40 – 2:45 hodiny a podle toho jsem přizpůsobil i průměrnou rychlost. Trať byla rovinatá a rozdělená na 4 okruhy s celkovým výstupem 200 hm. Závodilo se na dálničním přivaděči s přejezdem po mostě mezi Starym Beogradem a Novim Beogradem. Byla to krásná a rychlá cyklistika, která bolela, ale jela. V jednotlivých okruzích jsem udržoval vyrovnané tempo a striktně se držel stanoveného plánu. Během posledního okruhu se začal zvedat vítr a nedokázal jsem již udržet rozjeté tempo a v posledním kole jsem začal ztrácet. V uplynulých okruzích jsem naštěstí najel něco k dobru a cyklistiku dokončil ve fantastickém čase 2:40:09 hod.

Během přechodové zóny T2 jsem absolvoval již tradiční výjezd do druhého patra garáží. Přesun na vozík a do běžecké formule. Čas 3:59 min opět běžný standard na poloviční distanci.

Závěrečná běžecká část na 21.1 km byla rozdělena do 4 okruhů. Byla hodně technická, místy velmi úzká a každému okruhu dominovalo krátké, ale velmi prudké stoupání, které potrápilo nejednoho běžce. V každém okruhu bylo několik prudkých obratů mnohdy v kombinaci se sjezdy a výjezdy na obrubník, takže o plynulém a vyrovnaném tempu v mém podání nemohla být řeč. Při plánování akce z plánků jednotlivých tratí jsem kalkuloval s rychlým časem na hranici 1:00 – 1:05 hodiny, ale realita byla zcela odlišná a nebylo možné „běžet“ takové tempo. Běh jsem dokončil v čase 1:15:13 hod, což na dané trati považuji za velmi dobrý výkon.

11TRI Belgrade – middle distance jsem dokončil v novém osobním rekordu 4:47:00 hodiny. Cíl jsem splnil především díky skvěle zvládnuté cyklistice, ve které jsem předvedl opravdu fantastický výkon. Celá akce byla perfektně organizačně zvládnutá a jen těžko bych hledal nedostatky. Umožní-li mi to závodní program, do Bělehradu se rád vrátím!