V neděli 21. 10. 2018 jsem absolvoval svůj poslední letošní start. Jako úřadující Mistr Světa v 70.3 Ironmanu jsem se chtěl s úspěšnou sezónou rozloučit právě touto distancí. Důvodů, proč jsem si vybral právě 70.3 Ironman New Orleans bylo několik, ale mezi hlavními byla příležitost spojit dva starty v USA. Druhým důvodem byl rovinatý profil trati, od kterého jsem si sliboval vylepšení osobního rekordu, ale nakonec vše bylo jinak. Trať ani podmínky nebyly vůbec ideální a poslední závod roku byl pěkně těžký. Nicméně jsem dokončil v poměrně rychlém čase 4:55:02 hodiny, zvítězil jsem v kategorii Physically Challenged a v konkurenci NEhandicapovaných sportovců jsem dokončil na celkovém 148. místě z 917 startujících, což považuji za dobré zakončení úspěšného roku.

Samotnému závodu předcházelo několik změn a tou nejvýznamnější byla změna cyklistické části. Profil zůstával i nadále rovinatý, ale většina trati se nejela po novém a rychlém asfaltu vedoucím z New Orleans na východ, ale závodilo se na dva okruhy v okolí přístavu a letiště Lakefront po panelových cestách, které rozhodně nenahrávaly vylepšení osobního maxima.

Večer před startem na New Orleans udeřily bouřky, které do značné míry ovlivnily i podobu závodu. Ochlazení bylo spíše vítanou změnou, nicméně silný vítr už příjemný nebyl. Během závodního dne stabilně vál vítr rychlostí přesahující 50 km/h a na jezeře Pontchartrain byly k vidění vlny přesahující jeden metr. Přestože plavecká část se konala v přístavu, příboj vln byl poměrně silný a v uzavřeném prostoru vytvářel nebezpečné proudy, kvůli kterým byla plavecká část zkrácena na 800 metrů.

Do poslední chvíle nebylo jasné, jak se poplave a kdy se přesně odstartuje. Start nebyl již v režii samotných organizátorů, ale na jeho průběh dohlížela i pobřežní stráž. Odstartovalo se téměř s dvacetiminutovým zpožděním a závodníci startující v kategorii handicapovaných, Physically Challenged, odstartovali jako první v několikaminutovém předstihu před hlavním polem. Svého jediného soupeře jsem v podstatě porazil již během plavání, když jsem dokončil v čase 0:12:39 hod.

T1 byla poměrně dlouhá a 6:43 min byl odpovídající, nicméně za daných okolností nešlo o to stlačit čas na minimum, protože náskok jsem měl dostatečný, ale komfortně zvládnout přechod na cyklistiku.

Cyklistika na 90 km v podstatě nejvíce ovlivňuje výsledný čas a jak jsem již zmínil výše, trať po několika organizačních změnách již nepatřila mezi nejrychlejší a faktor silného větru byl neoddiskutovatelný. Vzhledem k dřívějšímu startu handicapovaných atletů jsem cyklistiku zahajoval jako absolutně první a v podstatě až do 10. kilometrů jsem si užíval pozornosti tří doprovodných motocyklů, časomíry a televizního vozu. Po dostihnutí prvním závodníkem skončila má čtvrthodina slávy a já se již mohl plně koncentrovat jen na vlastní výkon. Trať rozdělená na dva okruhy se v den závodu dělila na části, kdy se jelo po větru a atakovala se hranice 50 km/h a na části, kde jsem byl rád za rychlost 20 km/h. Cyklistiku jsem dokončil za 3:12:20 hodin, což za stávajících podmínek považuji za opravdu dobrý výkon.

T2 jsem i navzdory únavě z větrné cyklistiky zvládl ve slušném čase 4:23 min a mohl se tak vydat do poslední disciplíny.

Běh na 21,1 km nebyl po rovině a závodníci několikrát během trati museli absolvovat poměrně strmé výběhy na mosty. Místy se běželo opět po panelové silnici, což vadilo asi jen závodníkům na běžeckých formulích. Při tréninku na trati běhu jsem věděl, že rychlé to nebude, ale vítr závod ještě více zpomalil a výsledný čas 1:18:59 hodiny rozhodně nepatří mezi mé nejrychlejší, nicméně za daných podmínek jsem byl spokojený. Cílovou pásku jsem protnul v celkovém čase 4:55:02 hodiny. Zvítězil jsem v kategorii handicapovaných sportovců Physically Challenged a mezi Nehandicapovanými atlety jsem dokončil na 148. místě z 917 startujících, což si myslím, že je dobré zakončení úspěšného roku.