V neděli 8. 7. 2019 jsem v kanadském Huntsville absolvoval 70.3 Ironman Muskoka (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh). Tento závod byl současně mým jubilejním dvacátým startem na téže distanci a v profilově náročných podmínkách jsem dokončil ve výborném čase 5:15:39 hod. V kategorii PC (Physically Chalenged) jsem zvítězil. V absolutním pořadí jsem dokončil na 210. místě ze všech 1300 dokončivších triatlonistů.

V místě závodu jsem byl zhruba týden před startem a přivítalo nás překvapivě horké počasí, které do jisté míry ovlivňovalo i trénink samotný. Denní teploty přesahovaly 30 stupňů a vlhkost vzduchu byla téměř 100procentní. Vysoké teploty mi obecně nedělají žádný problém, naopak je mám rád, avšak kombinace vysoké teploty a vlhkosti mi dávala docela zabrat. Trať závodu 70.3 Ironman Muskoka byla velmi obtížná svým profilem a zejména prudké výjezdy na běžecké trati byly, vzhledem k těžišti běžecké formule a možnosti jejího zvrácení dozadu, na hranici technického limitu. Na plavecké a cyklistické trati jsem se připravoval. Běh jsem znal jen z projetí autem. Záměrně jsem se totiž vyhýbal tréninku na trati, abych se zbytečně nevyčerpal. Věřil jsem, že si poradím, ale měl jsem jisté pochyby.

V noci před závodem se výrazně ochladilo a klesla i vlhkost vzduchu, což bylo jednoznačně pozitivní. Ranní teplota okolo 12 stupňů nás po týdnu donutila sáhnout po mikině s kapucí, nicméně po rozednění teplota stoupala k dennímu maximu okolo 26 stupňů ve stínu. Start v 7 hodin ráno byl poměrně časný a v sérii závodů na 70.3 distanci se sním nesetkáváme často. Teplota jezera okolo 22 stupňů byla po ránu velmi příjemná a v podstatě vše šlo bez jediné komplikace podle plánu. Startoval jsem z první vlny, což zpravidla připomíná zápas ve volném stylu, ale nyní bylo vše nezvykle poklidné. Od startu do cíle se mi plavalo velmi dobře a pocitově jsem si myslel na rychlejší čas, než který v cíli po výlezu z vody ukázala časomíra, která se zastavila na hodnotě 41:05 minuty. V plavání zažívám v poslední době velký paradox. V bazénu se neustále zlepšuji, ale v otevřené vodě a zejména při plavání v neoprenu stagnuji, což je určitě důvodem k zamyšlení před blížícím se mistrovstvím světa 70.3 Ironman World Champioship Nice.

T1 – v prvním depu jsem absolvoval relativně dlouhý přesun z cíle plavání k mému kolu, nicméně čas 7:13 min patří v tomto typu závodu k mému standardu. Během 70.3 Ironman Muskoka jsem testoval i novou triatlonovou kombinézu s rukávem, která mi výrazně zjednoduší, a snad i časově zkrátí přechod mezi plaváním a cyklistikou.

Následovala náročná cyklistická část na 90kilometrů, která slibovala nastoupat přes 850 výškových metrů. Přestože jsem měl trať poměrně dobře najetou, bylo pro mě velmi těžké předvídat průměrnou rychlost a čas, ale prozradím, že jsem byl v cíli hodně překvapen, jak jsem byl rychlý. Vzhledem ke skutečnosti, že 70.3 Ironman Muskoka nebyl původně závodem zpřístupněným pro handicapované sportovce, podařilo se tuto akci za několika podmínek nakonec otevřít. Závodníci si museli zajistit vlastní support, a to včetně doprovodu na cyklistické trati, s čímž jsem se upřímně řečeno setkal poprvé. Pomocnou ruku mi nabídl kamarád Petr Jakl s rodinou, kteří v Kanadě již několik let žijí. Tímto Petrovi a jeho rodině velmi děkuji a pomoci si velmi vážím. Po uvolněném plavání jsem do cyklistiky vletěl jako vítr a z rozjetého tempa byl pravděpodobně i mě doprovázející Petr zaskočen. Před závodem jsem se v tréninku trápil, zdaleka ne vše šlo podle plánu, ale dnes mi to sedělo. Profil trati byl kopcovitý, ale nešlo o zvlášť dlouhá stoupání, spíše relativně krátké a strmé kopce do 1kilometru. Z mého pohledu byla nejtěžší stoupání v prvních 20kilometrech a tempo mé jízdy bylo velmi nevyrovnané. Do kopce na nejlehčí převod s následným přechodem do maximálního tempa a sjezdu. O tom, že na trati byly těžké výjezdy hovoří i má maximální rychlost ve sjezdu, která se vyšplhala až k 82 km/h. Po prvních 30kilometrech jsem cítil, že jsme rychlí, ale teprve na obrátce na 45. kilometru jsem měl odvahu podívat se na garmina, který v tu chvíli ukazoval něco málo pod 30 km/h, v což bych před závodem ani nedoufal. Po otočce jsme konečně jeli po větru a průměrná rychlost se i nadále zvyšovala. Zhruba 20 kilometrů před cílem jsem pocítil náznak slabé hypoglykémie, tedy nedostatku cukru, což se mi podařilo včas zachytit a zvýšeným příjmem tekutin a energetickým gelem kompenzovat. Poslední kilometry byly ve stejně nevyrovnaném tempu jako ty úvodní a zvlášť ve sjezdech jsem předjížděl vysoké množství unavených závodníků. Při vjezdu do depa vypínám stopky a s úsměvem zjišťuji dosažený čas 2:59:08 hodiny, na což jsem na této trati obzvláště pyšný.

T2 – dávám si trošku na čas a příliš nespěchám. Snažím se dostatečně občerstvit, protože běh bude ještě hodně náročný, a tak považuji 5:03 min za dobrý čas.

Náročnost závěrečného běhu na 21.1 km zpravidla vždy záleží na jeho profilu. Tratě na akcích, které nejsou primárně určené pro handicapované sportovce na vozíku, nejsou většinou optimální, a tak je náročnost běhu podstatně vyšší. Na rovině nebo mírně zvlněném terénu je běžecká formule podstatně rychlejší a jednodušší než klasický běh, ale v kopcích se tento rozdíl stírá. Současně se zvyšujícím se sklonem stoupání se přibližuje technický limit běžecké formule a hrozí, v závislosti na těžišti, zvrácení na záda. Jak jsem již zmiňoval, na 70.3 Ironman Muskoka čekal závodníky profilově velmi náročný běh, a to nejstrmější stoupání mě čekalo krátce za polovinou. Od startu jsem jel v podobném módu jako na kole, buď jsem zdolával stoupání ve velmi nízké rychlosti, nebo jsem jel na hraně maximální rychlosti. Prudké, ale krátké výjezdy mě postupně připravovaly na zhruba 500metrů dlouhý výjezd, který se postupně utahoval až k závěrečným 15 %. Zhruba od poloviny tohoto stoupání již nebylo možné jet přímo, a tak jsem šněroval kopec ze strany na stranu a omlouval se všem běžcům, kterým jsem se pletl pod nohy, ale nešlo to jinak. Na posledních 100metrech jsem poprosil diváky o pomoc, respektive jištění, kdy šli těsně za mnou a v případě zvrácení formule dozadu by mě snad zachytli. Bylo to na hraně, ale dokázal jsem to! Nyní zbývalo necelých 8 kilometrů ve zvlněném terénu, které jsem si už jen užíval a poprvé jsem začal přemýšlet o celkovém čase. Běh jsem dokončil za 1:23:12 hodiny, což rovněž považuji za velmi dobrý výkon vzhledem k náročnosti trati.

Při průjezdu cílovou bránou jsem se kromě opojného pocitu z dokončení a celkové euforie ještě stačil podívat na časomíru a nevěřil jsem svým očím. Chtěl jsem jet pod 6 hodin, ale na dosažený čas 5:15:39 jsem opravdu ani nepomýšlel, protože 70.3 Ironman Muskoka byl velkým testem kondice každého závodníka, který se postavil na start. Ve smíšené kategorii handicapovaných sportovců PC (Physically Challenged) jsem zvítězil. Čeho si ovšem cením nejvíce je, že jsem cílovou bránou projel na 210. místě z 1300 dokončivších triatlonistů.