Mainova Ironman European Championship Frankfurt je závod s již 20letou tradicí a obrovskou atmosférou. Skvělým plaveckým výkonem jsem slibně odstartoval svého pátého ironmana, ale nenápadně těžká cyklistika s 1600 metry převýšení mi dala zabrat. Do běhu jsem vstupoval s předpokladem výsledného času na hraně 10:30 hod, ale defekt v prvním okruhu ovlivnil další vývoj. Cílovou pásku jsem protnul v celkovém čase 11:17:26 hod na 892./2244 overall. Díky skvělému přístupu a zájmu organizátorů věřím, že se mi podaří začít novou triatlonovou éru, kdy mimo světového šampionátu v ironmanu budou moci handcycle athlete oficiálně bojovat také o titul evropského šampiona.

Do Frankfurtu jsem tradičně dorazil několik dní před plánovaným startem, abych se seznámil s tratěmi závodu. První dojem nebyl nejlepší, protože první, co jsem viděl byla pískovna v plném provozu, což mě jako místo plaveckého startu vůbec nenadchlo. Ale nic není tak horké, jak se uvaří. Start na druhé straně jezera byl už krásný a kvalita vody byla špičková. Během týdne jsem byl pětkrát ve vodě, což hovoří jasně. Cyklistika se mi svou pestrostí a členitostí moc líbila, jen projet celou trať autem svou náročností vydá za kratší závod. A běh? Ten mě asi oslovil nejvíce, rychlá trať na obou březích Mohanu se siluetou výškových budov v pozadí, impozantní scenérie.

Plavecká část na 3.8 km byla rozdělena do dvou smyček s tzv. australian exit v půlce, kdy závodníci vyběhnou z vody a proběhnou checkpointem, poté se vrací zpět do vody a pokračují. Této kratochvíle jsem byl ušetřen a stačilo obeplavat bójku u těsně břehu. Spolu s dalšími handicapovanými sportovci jsme odstartovali těsně za profesionálkami a měli alespoň na úvod klidnou vodu. Před první obrátkou mě již oslňovalo vycházející slunce a neviděl jsem poslední bóji. Trať jsem si nedopatřením zkrátil, na což mě posléze upozornil doprovázející kajak. Musel jsem zpět a zbytečně si jsem si tak přidal několik desítek metrů navíc. Chyba, která mrzí, ale k triatlonu patří. Zhruba po kilometru mě začali dohánět první plavci startující za námi a vzhledem k téměř třítisícovému startovnímu poli to nadále bylo velmi kontaktní, a ne vždy se dalo plavat zrovna vyrovnaně. Pohled na časomíru při výlezu z vody, kdy jsem 3.8 km absolvoval za 1:07:14, mě trošku konsternoval. Tak dobrý čas jsem skutečně nepředpokládal.

Do T1 se vybíhalo po téměř dvousetmetrové pláži a můj support měl co dělat, aby relativně strmý kopeček zvládl vyjít. Bohužel o popoběhnutí ani nemohla být řeč a já už i přál být v depu a sednout na kolo. Dosažený čas 9:42 min odpovídá situaci.

Po skvělém vstupu do závodu úvodní disciplínou jsem byl plný odhodlání a věřil jsem v opravdu rychlý čas. Pomýšlel jsem na vylepšení osobního maxima, ale plánovat na začátku 180 km dlouhé trati je naivní. Po brutálním světovém šampionátu v Utahu jsem rozjel cyklistiku opatrněji a s větším respektem, přeci jen akutní dehydrataci, křeče a halucinace nechcete znovu zažít. Až do 20. km měla trať spíše klesavou tendencí, což mě v pozitivních úvahách ještě více namotivovalo, ale dále byla trať již výrazně zvlněná. Při prohlídce trati autem, to tak nevypadalo, ale kopce tam byly, a já jel v likvidačním rytmu 10 km/h do stoupání a 40 – 70 km/h roviny a sjezdy. Po zmíněném klesavém úvodu se najelo na okruh, kde závodníci absolvovali 2 okruhy. Trať mě opravdu bavila a držel jsme vyrovnaný výkon, po celou dobu. První kruh jsem zajel o zhruba 10 minut rychleji, ale při celkové distanci to hodnotím jako skvěle rozvržené tempo. Cyklistika byla pestrá, úvod po dálnici, poté průjezd Frankfurtem a dále pole, louky, lesy, vesničky a městečka. V každé větší obci na trati byl speaker, který komentoval závod. Lidé, tedy kromě trpících ironmanů, fandili a bavili se. Cyklistiku jsem dokončil za 7:03:54 hod. Upřímně jsem čekal trošku rychlejší čas, ale 1600 metrů převýšení není málo a při vysoké teplotě přesahující třicítku ve stínu pro mě cyklistika znamenala jednoznačně nejtěžší část závodu, která mě stála docela dost sil.

T2 bylo trošku bolavé, jinak to říct nelze. Když jsem přelezl na vozík, cítil jsem stažené trapézy a bolest krku, předchozí průběh závod nebyl zkrátka lehký. Čas v depu 6:15 min.

Myšlenky na vylepšení osobního maxima pohřbila cyklistika již před několika hodinami, ale to nic neznamenalo, protože osobní rekord ve Frankfurtu byl spíše vzdáleným snem než možnou realitou. Maratón (4 okruhy) po náročné cyklistice v úvodu hodně bolel, ale jel jsem na krev a věřil v dokončení závodu pod 10:30 hod. Bohužel mě po několika kilometrech zastavil defekt a bylo vymalováno. Ne že by se nedalo pokračovat, ale motivace je ta tam. Po téměř dvou okruzích se mi za pomoci fanouška-cyklisty podařilo defekt tmelem na galusky opravit, ale už to nešlo na maximum. Chyběla motivace a dravost, nehledě na riziko srážky se běžcem, přeci jen téměř 3000 lidí na 10 okruhu je víc než dost. Běh jsem dokončil za 2:50:23 hod, což hodnotím bez emocí jen jako číslo.

Mainova Ironman European Championship Frankfurt je kultovní evropský ironman s elektrizující atmosférou a jeho cílovou rovinku a v podstatě i celou běžeckou trať lemovaly tisíce fandících lidí, což připomínalo atmosféru alpských etap v Tour de France. Jako jediný sportovec v handcycle division a nejrychlejší mezi handicapovanými sportovci jsem cílovou pásku protnul v celkovém čase 11:17:26 hod na 892./2244 overall finished.