A je dobojováno! Světový šampionát Ironman World Championship Nice (3.8 km plavání – 180 km cyklistika – 42.2 km běh) byl především o nádherné, ale extrémně náročné cyklistické trati s celkovým převýšením 2427 metrů. Závod jsem dokončil za 13:52:38 hodiny. S více jak 3hodinovým náskokem jsem splnil celkový časový limit, ale bohužel jsem nezvládl cyklistický limit a tudíž nejsem oficiálně klasifikován. Rozhodně to nevnímám jako prohru, protože vím, že jsem předvedl to nejlepší, co ve mně aktuálně bylo a defacto vše mi vyšlo podle představ. Bylo těžké, ale dokončil jsem, a to vnímám jako to podstatné! Byla to jízda!

Po návratu ze 70.3 Ironman Ironman World Championship Lahti, Finland jsem se doma dlouho neohřál a plynule jsem se přesunul do dějiště světového šampionátu v Nice. Dvě rozdílné destinace, dvě rozdílné distance, tisíce kilometrů za volantem a ne zcela optimální přechodné období. Do Nice jsem dorazil s několikadenním předstihem a mimo vlastního tréninku a finální přípravy na závod jsem řešil mnoho organizačních věcí, které provázely změny a pro Francii typické zmatky.  Několikrát jsem měl pokušení otočit se a odjet domů, byly to prostě nervy před sportovním vrcholem  mé dosavadní kariéry. Se všemi obavami a stresy jsem se včas dokázal vyrovnat a na závod se v rámci svých možností naladit a optimálně připravit.

S plaváním jsem v letošním roce byl zpravidla převážně nespokojen, ale v Nice jsem konečně získal svou dřívější lehkost a zaplaval ve slušném čase 1:14:54 hodiny. Vždy říkám, že rychlé plavání v dlouhém triatlonu nerozhoduje a je důležité z vody vylézt relativně čerstvý uvolněný, protože další dvě disciplíny mají o mnoho větší podíl na dalším vývoji. Zmínil jsem organizační zmatky, které gradovaly i v závodní den, kdy nedorazil oficiální support a ještě 5 minut před startem jsme všichni handicapovaní sportovci čekali na schodech mimo startovní koridor na asistenci. Překvapivě mě to vůbec nevyvedlo z vnitřního klidu a zhruba 1 minutu před startem se teprve dostal do vody. Klidná voda, vycházející slunce, klid před bouří a obrovská atmosféra, to jsou slova, která poslední vteřiny před startem nejlépe vystihují. O začátku jsem do toho nešel naplno a urputně jako téměř vždy doposud, věděl jsem, že na cyklistice se bude lámat chleba a plavání je potřeba dokončit s minimální únavou. Plavalo se na dvě smyčky, což je při dlouhém ironmanském plavání příjemné, přeci jen poloviční distanci mám více zažitou. Soustředil jsem se na techniku, rotaci pánve a dlouhý záběr. Opravdu jsem se cítil jako součást moře a každý záběr si užíval, zvláštní pocit, který jsem ještě nikdy v závodě nezažil. V obou plaveckých smyčkách jsem zaplaval vyrovnaný výkon a vodu opouštěl s náskokem na plánovaný scénář. Spokojenost!

Přechod byl trošku rozvážnější a pomalejší, než je můj standard, ale má hlavní koncentrace se upínala k extrémní 180kilometrové cyklistické trati s celkovým převýšením 2427 metrů. Dopředu jsem zmiňoval, že v Nice jedu na limit, protože s ohledem na můj handicap se jednalo limitní záležitost a skutečnou výzvu. Velmi pravděpodobně byste ve světovém měřítku nenašli nikoho se srovnatelným handicapem, kdo by Ironman World Championship Nice dokázal absolvovat. Byl jsem odhodlaný bojovat! Rovinatý úvod po 4kilometrovém plavání je skvělý na rozjetí, ovšem potom to začalo. Výrazně kopcovitých dalších 30 kilometrů se houpalo jako horská dráha, kdy několik kilometrových stojek se sklonem 16% potrápilo každého na trati. Ale to rozhodující a dominantní přicházelo s 20kilometrovým stoupání s převýšením 900 metrů na Col de l’Ecre, kde krátce před vrcholem byl první cyklistický Cut-off. Na výjezd tohoto kopce jsem měl 2:10 hodiny, abych mohl pokračovat a věřte mi, že se vzrůstajícím sklonem a teplotou, která již brzy po ránu atakovala třicítku to byla velká výzva. Udržel jsem koncentraci a bojoval. Prudší pasáže střídaly mírnější, takže to jelo, na limitu, ale jelo! Bavilo mě to a snad každý, kdo mě předjížděl, tak fandil, což mi dávalo sílu jet dál. Posledních 5 kilometrů na Col de l’Ecre bylo jen na slunci a pomalu jsem se začínal vařit. Výkon plíživě klesal, ale byl jsem schopen pokračovat ve slušném tempu, a ikonický kopec na minutu přesně podle svého plánu zdolal. Mělo následovat zvlněných, ale rychlých 60 km, ale realita byla trošku jiná.

Po krátkých sjezdech se ještě plíživě stoupalo k nejvyššímu bodu trati téměř ve 1300 metrech a náročném výjezdu jsem byl přehřátý a ochladit se byl velký problém. Na občerstvovačce jsem sice doplnil vodu a schladil se, což mi pomohlo, ale současně jsem cítil, že jsem na limitu a kdybych zrychlil a jel v rozjetém výkonu, brzy bych zkolaboval. Nikdy jsem si moc nepřipouštěl limity svého handicapu, ale obecně platí, že pod míšním poraněním se člověk již nepotí a jeho termoregulace je ovlivněna. V minulosti jsem to extra nevnímal, ale celý ironman je zkrátka vyšší level, a v podobě extrémní trati v Nice, asi nebude mém tvrzení nikdo pochybovat. Zbytek cyklistiky byl sice nekonečný a limit nesplnitelný, ale nádherné scenérie francouzských hor fascinovali snad každého cyklistu na trati. Druhé, snazší , ale přesto 9 kilometrů dlouhé stoupání jsem bez větších problémů vyjel ve vytrvalostním módu, ale ve vyšších wattech jsem se již nepohyboval. Závěrečný technický sjezd do Nice jsem si užíval, ale už jsem se těšil do depa, na kole jsem strávil dlouhých 9:47:41 hodiny.

Při příjezdu do depa na mě čekali traťoví komisaři, že je konec, nestihl jsem limit. Ještě nebyla oficiálně uzavřena cyklistická trať a depo, kvůli sportovcům startujícím za mnou a bylo mi dovoleno pokračovat. Sice mimo oficiální klasifikaci, ale mohl jsem dokončit. V běžeckém maratónu nebylo o co bojovat, chtěl jsem „jen“ dokončit a na přelidněné trati to ani moc rychle nešlo. Postupně se dělal prostor a v druhé půlce jsem měl zase pokušení své tělo trošku ždímnout a celkový čas trošku vylepšit. Zaběhl jsem za 2:30:40 hodiny, ale hlavně jsem dokončil dlouhý a těžký světový šampionát Ironman World Championship Nice, France!