V úterý 30. 12. 2014 se uskutečnil 7. ročník Bedřichovského Night Light Marathonu. Jak už napovídá samotný název akce, jednalo se o noční běžkařský závod volnou technikou v nádherném prostředí Jizerských hor. Pro závodníky byly připraveny závody na 17,5 km (1 okruh) a 35 km (2 okruhy) na trati Bedřichov – Vládní – Za přehradou – Gregorův kříž – Nová louka – Kristiánov – Pod sedlem Holubníku – Točna – Hřebínek – Gregorův Kříž – Za přehradou – Vládní – Bedřichov. Oproti původnímu plánu, kdy byla trať po výjezdu z Bedřichova vedena přímo na Novou louku, byla přidána zajížďka přes Vládní a distance jednoho okruhu se navýšila na 22,5 km. Celý závod provázelo vytrvalé sněžení, které značně snižovalo viditelnost a zhoršovalo orientaci. Oproti loňskému roku nemám, kvůli nepříznivým prosincovým sněhovým podmínkám v ČR i v zahraničí, nic najeto. Před samotným Night Light Marathon jsem se sklouzl pouze dvakrát, což se pochopitelně projevilo i na mém výkonu a pocitu z jízdy. Na sledgi mi chybí vyježděnost a jistota, která se s loňským rokem vůbec nedá srovnat. Noční závod byl proto pro mě doslova křest ohněm. Tuto akci jsem chtěl pouze absolvovat a dokončit, bez jakékoli ambice na výsledný čas, ale přesto jsem počítal s časem do 2:30 hod.

Tento večer se u mě sešlo několik nepříznivých faktorů a během závodu jsem měl několik opravdu silných krizí. Přemýšlel jsem i nad tím, proč to vlastně dělám a takovou extrémní záležitost dobrovolně podstupuju. Trpěl jsem! Když jsem se vyškrávbal na nejvyšší bod trati, radost jsem neměl, protože jsem měl obavy ze sjezdu. Jízda z kopce na sledgi je specifická a když se k tomu připočte tma a sněžení, není o co stát. Během sjezdu na Hřebínek jsem se trošku smotal s jedním závodníkem, ale naštěstí se vše obešlo bez vážnějších problémů. Někde u Vládní jsem zaslechl 4 km do cíle. Říkal jsem si, to je v pohodě, už to mám za sebou. Jaký je můj čas, zeptal jsem se. Odpověď zazněla 2:20 hod. Vůbec mi to nejelo, ale myslel jsem si, že do 3 hodin jsem v cíli. Když jsem spolu s Aničkou., mou přítelkyní a sparing partnerkou protnul cílovou bránu, můj pohled směřoval k časomíře, 3:38:30 hod, nechápal jsem. Byl jsem v silné psychické i fyzické krizi a nebylo mi zcela jasné, kde jsem nabral takovou ztrátu. Přemýšlel jsem i o tom, jestli jsem se někde „nerozštípal“ a nebyl třeba chvíli mimo. Byl jsem vyčerpaný a nebyl jsem schopen racionálního uvažovaní a když jsem zavřel oči, viděl jsem padající sníh, pohled který mě provázel celým závodem. Jednoznačně mohu říci, že 7. ročních Bedřichovského Night Light Marathonu byl nejextrémnější akcí, které jsem se během své kariéry zúčastnil. I když mě na 70.3 Ironmanu v Zell am See masíroval několika tisícový dav triatletů během plávání v 15 stupňové vodě, nezažíl jsem takovou psychickou náročnost, jako zde.

Pokud budu závod hodnotit z pohledu organizace, vše bylo perfektně připravené. Akci sice prezentuji jako extrémní a nejnáročnější v mé sportovní kariéře, ale je to interpretace z pohledu handicapovaného sportovce na sledgi. Večer po závodě a i druhý den jsem byl v silném rozčarování a přemýšlel jsem co dál... Nerad se vzdávám svých snů, ale neviděl jsem reálně start na letošním ročníku Jizerské 50, kterou jsem chtěl jako první Čech na sledgi absolvovat. Po dnešním tréninku se již necítím tak mizerně a svůj start v hlavním závodě nyní nevylučuji, ale i tak mě dost možná uvidíte „jen“ na Jizerské 25.

Byla přidána fotogalerie z Bedřichovského Night Light Marathonu, který jsem závěrem loňskéhu roku absolvoval. Během této akce jsem si sáhl na dno a myslím si, že můj výraz v cíli netřeba více komentovat!