V pondělí 28. 5. 2018 jsem v závodě světového poháru ITU Paratriathlon World Cup Eton Dorney ve Velké Británii vybojoval 6. místo v kategorii PTWC. S výkonem jsem maximálně spokojený, protože se mi daří, i na paralympijské distanci (0.75 km plavání – 20 km cyklistika – 5 km běh), výkonnostně posouvat a stoupat v žebříčku mezinárodního rankingu. Můj výkonostní posun potvrzuje i vylepšení osobního maxima na 1:07:47 hodiny.

To, co pro mě bylo v loňském roce na závodech Světového poháru v italském Iseu nebo letos ve španělském Águilas novinkou ve srovnání se sérií 70.3 Ironman, už mám zažité a celková nejistota z průběhu akce mě opustila. Se samotným startem je spojeno několik procedur počínaje oficiálním briefingem, společným tréninkem, check-inem a technickou kontrolou konče. Nejde sice o žádné složitosti, nicméně když člověk neví co a jak, výkonu to nepřidá.

Plavání je v paratriathlonou bohužel mou dlouhodobě nejslabší disciplínou. Nicméně i zde byl vidět citelný posun, který jsem vzhledem ke změnám v tréninku trošku očekával. Plavalo se na Dorney Lake, veslařském areálu, kde se odehrávaly veslařské disciplíny londýnské olympiády. Start byl samozřejmě v režii hlavních favoritů, nicméně má ztráta od hlavního pole nebyla tak výrazná jako ve Španělsku a plavání jsem končil v podstatně lepší stavu. Od absolutní spokojenosti mě dělí ještě zhruba 2 minuty, ale s časem 0:14:50 hodiny i s výlezem z vody jsem spokojený.

Transition 1 – depo mezi plaváním a kolem. Optimum to nebylo, ale pochopitelně trénuji i tuto část, kde mě velmi často znevýhodňuje výška handicapu, ale čas 2:39 minuty patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy předvedl.

Cyklistika je jednoznačně mou favorizovanou disciplínou a ztrátu z vody jsem se snažil od prvních metrů likvidovat. Dvacetikilometrová trať byla rozdělena na 4 okruhy. Byla rovinatá a s výjimkou nejvzdálenějšího bodu nebyla technická. V závěru prvního okruhu jsem sjel Itala Buccoliera, v dalším jsem předjel Ira Kerra a Brita Conwaye. Časomíra se zastavila na hodnotě 0:34:04 hodiny, což byl o vteřinu čtvrtý nejrychlejší čas dne.

Transition 2 – depo mezi cyklistikou a během, patřilo z pohledu elity k nejpomalejším, ale čas 1:50 minuty je mým současným maximem.

Do běžecké části jsem vjížděl na páté pozici a na taktizování nebo šetření sil není v paratriathlonu prostor. Od začátku do konce se jede na maximum. Přechod mi dělal trošku problém, žaludek protestoval již během cyklistiky, ale naštěstí udržel svůj obsah. Během prvního okruhu mě předjel Brit Conway, který patří ke kvalitním běžcům resp. „formulkářům“ a nebylo v mých silách udržet jeho tempo. Zezadu se přibližoval i Ital Buccoliero, ale před ním jsem již náskok udržel a oplatil mu porážku z předcházejícího závodu ve španělském Águilas. Běžecký čas se zastavil na hodnotě 0:14:22 hodiny, což je bezesporu mým dosavadně nejrychlejším během.

Celkové 6. místo v kategorii PTWC a čas 1:07:47 hodiny potvrzují můj výkonnostní vzestup na paralympijské distanci a zajišťují mi bodový zisk do mezinárodního rankingu, který hraje hlavní roli při obsazování jednotlivých závodů.