V sobotu 6. 6. 2020 se můj sen stal realitou! Na 70.3 LABE ARÉNA jsem si na poloviční distanci (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21,1 km běh) s dosaženým časem 4:25:29 hodiny vylepšil svůj osobní rekord. V kategorii handcycle jsem dokázal posunout i neoficiální český rekord.

Dějištěm závodu byl veslařský areál LABE ARÉNA v Račicích, který jsem si vyzkoušel již před čtrnácti dny v rámci sprint triatlonu. Tehdy nám počasí moc nepřálo a nyní se také nedá hovořit o zcela ideálních závodních podmínkách. Celý den nás provázelo zamračené počasí s dešťovými přeháňkami. Jednoznačným cílem bylo posunutí osobního maxima na poloviční distanci, ale věřil jsem i ve stanovení nového českého rekordu. Věřil jsem, že na rychlé račické trati toho jsem schopen, ale současně jsem si uvědomoval, že není prostor pro chyby a na trati musí jít vše podle plánu. Vzhledem k proměnlivému počasí a nevyzpytatelnému průběhu jsem si ambice vůbec nepřipouštěl a do závodu jsem vstoupil naprosto uvolněný a koncentrovaný. To, co se dělo po startu je pro mě triatlonovou pohádkou plnou vášně, bolesti, vytrvalosti, splnění cíle, euforie a radosti.

Plavání je vzhledem k mému handicapu mou nejslabší disciplínou s minimálním možným prostorem pro zlepšení. Dlouhodobý výpadek plaveckého tréninku v letošní sezóně asi nikomu nepřidal, ale vzhledem k tomu, že od začátku května se pravidelně připravuji v řece, nebyl jsem na tom špatně. Pochopitelně chybí kvalitní a technické tréninky, ale vytrvalost mám dobrou. Hlavním cílem pro dokončení plavecké části bylo dokončit pod „čtyřicet“ a nebýt unavený. To se podařilo! Trať byla velmi jednoduchá, plavalo se při jednom břehu kanálu na obrátku a při druhém zpět. Hromadný start byl z mého pohledu poměrně poklidný a většinu trati jsem dokázal plavat ve skupině, což mi pomohlo jednak z výkonnostního tak také z orientačního pohledu. Plaveckou část jsem dokončil za 39:07 minuty, což považuji za slušný vstup do dlouhého triatlonu. Po závodě jsem se dozvěděl, že plavání bylo o 200 metrů delší, čím přehodnocuji své hodnocení a konstatuji, že to byl sakra dobrý úvod!

T1 – přechod mezi plaváním a cyklistikou začínal strmým výlezem z vody, který nebyl z mého pohledu ideální. Zajištěný support se o mě dokonale postaral a do depa jsem se dostal komfortně a bez výrazné časové ztráty. Přechod po plavání není mou nejsilnější disciplínou, ale uvážíme-li vliv mého handicapu, tak jsem s dosaženým časem 6:57 minuty spokojený.

Cyklistická část v Račicích měřila 88,5 km (18 okruhů) a byla kompletně po rovině na perfektním asfaltu. Závod jsem rozjel na limitu. První zavádějící kolo jsem se držel na průměrné rychlosti 34 km/h, kterou jsem si stanovil jako povinnost, ale s přibývajícími okruhy jsem tempo zvyšoval. Po většinu závodu jsem se pohyboval s průměrnou rychlostí nad 36 km/h. Popisovat každý okruh a průběžný vývoj není možné. Bolelo to a v hlavě jsem měl úplně vygumováno. Podle času a ujeté vzdálenosti jsem si hlídal pravidelný příjem tekutin a energetických gelů, abych vydržel. Okolo sedmdesátého kilometru jsem začínal cítit první zlom, akcelerace po změně rytmu v zatáčkách již byla nižší a tempo lehce kleslo i vlivem otočeného větru. Přesto jsem měl rozjeto skvěle a osobní rekord se otřásal v základech. Na osmdesátém to byla téměř konečná. Nebyl jsem již schopen držet průměrnou rychlost nad hranicí 30 km/h a nevěděl jsem, co se děje. Tělo bolelo, to je jasné, ale bolest se nikterak nestupňovala a ani příznaky hypoglykémie („hlaďáku“) jsem nepociťoval. Trpěl jsem, ale musel jsem vydržet. Věděl jsem, že v této fázi závodu není nic zadarmo. V posledním okruhu mě dojel cyklista, kterého jsem v průběhu cyklistické části předjel a ptal se mě, kolik mi zbývá do cíle. Když jsem odpověděl, že jsem v „posledním“ nechápavě se na mě podíval a začal mlátit do řídítek, což mi vykouzlilo upřímný úsměv na rtech. Cyklistickou část jsem dokončil v osobním rekordu za 2:35:40 hodiny, ale s rozpačitými pocity z poklesu výkonu v posledních kolech. Příčinu jsem odhalil při převzetí kola po závodě. Na zadním kole jsem měl defekt.

T2 – přechod mezi cyklistikou a během je už rychlejší záležitostí, ale po vyčerpávajícím kole jsem těžko lezl z handbiku. Dosažený čas 3:13 minuty považuji navzdory vysoké únavě za slušný vstup do běžecké části.

Běh na 20,5 km (4 okruhy) měl být plánovanou třešničkou na dortu. Výkonnostně se neustále posouvám, ale nejvýraznější posun jsem zaznamenal právě v „běhu“ respektive jízdě na běžecké formuli. Osobní i český rekord se otřásaly v základech, ale faktor počasí mohl ještě vším zamíchat. Proč? Používám dva typy rukavic, jedny suché-tvrdé a druhé měkké-mokré. Ale které si vzít na osychající trať s velkou pravděpodobností dalších srážek? Sáhl jsem po těch suchých a věřil jsem. Byl to risk, který se vyplatil. V tomto typu rukavic jsem rychlejší, ale v případě deště je adheze minimální. První okruh jsem rozjel v tempu 3 min/km. Nebylo to lehké, ale navzdory nevolnosti to šlo a držel jsem to. Druhý okruh ve strojově stejném čase. Třetí okruh s mírným deštěm také. Čtvrtý okruh jsem napálil, riskoval jsem a jel jsem přes závit. Cítil jsem, že musím, protože déšť nabíral na intenzitě. Poslední 2 km se rozpršelo naplno. Byl jsem rozhodnut, že když to nepůjde, pojedu bez rukavic. Bylo by to hodně bolestivé, ale musel jsem vydržet. Cílovou pásku jsem protnul v celkovém čase 4:25:29 hodiny. Běžeckou část jsem zdolal rovněž v osobním rekordu za 1:00:32 hodiny.

Jak 70.3 LABE ARÉNA hodnotit z celkového pohledu? Sen se stal realitou i navzdory tomu, že vše nemělo optimální průběh. Na závěr musím zmínit, že délka tratí neměla ideální míru (2.1 km plavání – 88,5 km cyklistika – 20,5 km běh), ale delší plavání zbylé rozdíly dostatečně kompenzovalo. Z předvedeného výkonu jsem byl dojatý a mám obrovskou radost, že jsem to dokázal!