V neděli 13. 6. 2021 jsem po skvělé loňské zkušenosti zavítal zpět na polský závod Garmin Iron Triathlon Ślesin a absolvoval zde již třetí letošní závod na poloviční distanci. Ještě den před závodem provázely poslední přípravy přívaly deště. Déšť naštěstí odvál silný severozápadní vítr, jenž bohužel přetrval v průběhu celého závodu. Bylo to hodně těžké, ale s výsledným časem 4:48:56 hodiny jsem rozhodně spokojený.

Vzhledem k nabitému programu a pracovním povinnostem předcházejícího týdne jsem nemohl do Polska odcestovat dříve než v pátek, což ze sportovního pohledu nebylo zcela optimální. Lokalitu i organizační tým jsem však detailně znal z loňského roku, takže jsem si to mohl dovolit. I tak to ale bylo na minuty, protože cesta se nepříjemně protáhla a kvůli dešti jsem musel přizpůsobit i závěrečný tréninkový program. Nakonec vše vyšlo na výbornou, ale byl to trochu stres!

Budíček před závodem ve 4:30 a ranní přejezd 40 km na start se táhl, ale komfort ověřeného hotelu za to rozhodně stál. Ukládání věcí do depa probíhá zpravidla den před startem, ale vzhledem k dešti bylo posunuto až na den závodu. Snídaně v autě ihned po příjezdu a poté uložení věcí do depa. Vždy počítám s časovou rezervou pro řešení nenadálých událostí, a tudíž jsem měl ještě 45 minut k dobru. Cítil jsem se poměrně unavený, tak jsem se rozhodl pro rychlý osvěžující spánek.

Nevím, jestli mě spánek osvěžil, ale po probuzení jsem si nebyl schopen představit, že za půl hodiny budu startovat. Dynamický strečink a kofeinový energetický gel trošku zabraly, a ještě s ospalky v očích natahuji svého oblíbeného „shorta“. Krátce před startem s organizačním týmem rekapituluji asistenci supportu a dozvídám se, že budu startovat z vody pět minut před první skupinou, jako jediný handicapovaný sportovec. Raději startuji s dalšími plavci dohromady, což má hned několik výhod, ale bylo rozhodnuto!

Ospalost vystřídala mírná předstartovní nervozita a krátké rozplavání. Po startovním zatroubení jsem při vzpomínce na svůj loňský osobní rekord na téže trati vyrazil vpřed. Pocitově se mi plavalo skvěle, ale když jsem před sebou uviděl formaci záchranářského člunu a vodního skútru, trochu mi zatrnulo. Při pohledu na posádku lodi jsem uviděl zvednutý palec, což mě uklidnilo. Není to totiž tak dlouho, co jsem na Challenge Riccione řešil incident s vodní policií. Pro mou bezpečnost mě vodní skútr doprovázel během celé trati, což rozhodně nebývá standardem, ale bylo to příjemné. Jak jsem zmiňoval, plavalo se mi skvěle, a to i navzdory silnému větru proti kterému se v první části plavalo a který mi trošku rozhazoval rytmus. Po obrátce se plavalo po proudu i po větru, ale pocitově jsem výhodu nevnímal. Spíše jsem byl mírně zaskočený, že plavu pořád sám a nikdo mě nedohnal. Až zhruba v posledních 300 metrech mě doplavali první závodníci. Plaveckou část 1.9 km jsem dokončil za 34:15 minut, několik vteřin za svým osobním maximem, což vzhledem k úvodu sezóny považuji za fantastický vstup do závodu, ve který jsem ani nedoufal.

T1 – byla tradičně dlouhá cca 500 metrů, a navíc s výběhem do kopečka na náměstí, kde bylo depo. Oficiální support mi pomohl až do depa, ale vzdálenost byla neoddiskutovatelná. Poté rutinní postup v depu a zlepšení v navlékání neoprenových botiček na kolo, které mě v minulém závodě tolik potrápilo. Suma sumárum 7:41 minuty. Spokojenost!

Cyklistická trať na 90 km byla rozdělena do 4 okruhů a převážně vedla po silničkách mezi poli. Byla rovinatá a poměrně technická Avšak největším soupeřem byl silný vítr, který vál stabilně rychlostí okolo 40-50 km/h. Neřešil jsem, nepřemýšlel, prostě jsem šlapal, co to šlo! Když se jelo přímo proti větru, byl jsem rád za rychlost okolo 25 km/h, po větru jsem pak letěl přes 50 km/h. Do toho časté změny tempa vzhledem k techničnosti trati a místy hodně nekvalitní povrch. Po dvou odjetých kolech se pomalu začala hlásit únava, ale v úsilí jsem nepovoloval, jen akcelerace do maxima mi dělala větší a větší potíže. Ve srovnání s loňským rokem, kdy panovaly optimální podmínky jsem zajel trošku pomaleji. Ale nyní cyklistika za 2:52:40 hodiny v tomto větru se zdála být spíše snem než realitou, ale bylo to tak!

T2 – z kola na vozík a z vozíku na formuli za 5:07 minuty je můj standardní čas, který nenadchne ani neurazí zvlášť po tak náročné cyklistice.

Běh na 21.1 km je rozdělený do 4 okruhů. Trať je technická, střídají se různé povrchy včetně nezpevněné travnaté pasáže a nepříjemného výjezdu na náměstí. Po kole jsem byl rád za změnu pohybu a přechod na „běh“ mi nečinil potíže. Cítil jsem, že mám rozjeto pod 5 hodin, což byl můj cíl pro tento závod, který sice nezohledňoval současné podmínky a silný vítr, ale to z hlavy nevymažete a jedete! Podobně jako na kole, tak také na formuli jsem po větru letěl vysokou rychlostí a proti větru se plazil. Během prvních dvou okruhů byla trať příjemně volná, ale později ji začali zaplňovat pomalejší závodníci, tak jsem si užil i trochu slalomu. Nikomu se naštěstí nic nestalo a já likvidoval poslední kilometry závodu. Běh byl trošku delší, měřil lehce přes 22 km, což se projevilo na mém výsledném čase 1:09:13 hodiny. Vzhledem k technické trati a podmínkám jsem předvedl dobrý výkon, a ve srovnání s loňským rokem jsem byl dokonce o pár minut rychlejší.

Garmin Iron Triathlon Ślesin je skvěle organizačně zajištěný závod, který jednoznačně mohu doporučit a vždy se sem budu rád vracet. Ale příště raději za lepšího počasí! Letos to bylo ve Ślesině hodně těžké, ale s výsledným časem 4:48:56 hodiny jsem rozhodně spokojený. V absolutním pořadí sportovců bez handicapu jsem se umístil na 44. příčce ze 183 registrovaných sportovců.