V neděli 27. 6. 2021 jsem absolvoval evropský šampionát v middle distance ETU Europe Championship Kaiserwinkl-Walchsee. Z Rakouska vezu titul Mistra Evropy. Ale nebylo to rozhodně zadarmo. Zablokovaná bederní páteř před závodem, profilově a technicky náročná cyklistika, pád a prasklá přilba během běhu, to vše během několika hodin. Těžký závod jsem dokončil v celkovém čase 5:24:00 hodiny a z dosaženého výsledku mám radost!

Během posledních dnů před závodem vše probíhalo podle plánu, ale musím zmínit, že to bylo docela časově napjaté a doslova jsem počítal každou minutu. Po příjezdu do Rakouska jsem se seznámil z jednotlivými tratěmi. Plavání i přechodové zóny se jevily optimálně a nebyly ničím specifické. Zato cyklistická trať byla velmi těžká a na běhu musím zmínit několik technických a velmi úzkých pasáží, šotolinu a několik prudších výjezdů, což rozhodně nenasvědčovalo lehkému závodu.

„Dva dny před startem jsem začal mít mírné potíže s bederní páteří, což není neobvyklé, ale bolest a problémy dále eskalovaly!“

Přemýšlel jsem dokonce o návštěvě nemocnice, ale vhodně zvolené kompenzační cvičení, baňky a dechová cvičení dokázaly zázrak a záda povolila.

Před plaveckým startem už mi bylo hej! Samozřejmě jsem ještě cítil mírné dozvuky blokády, ale to mě již nelimitovalo a těšil jsem se na závod. Handicapovaní sportovci bez rozdílu kategorií odstartovali stejně podobně jako profesionálové a profesionálky hromadným startem, ale bylo to v klidu, tolik nás zase na startu nebylo. Od startu jsem se udržel několika soupeřů, ale postupně se skupinka roztrhala a každý jsme plavali za své. Krátce před polovinou trati jsem měl trošku problémy s orientací, protože bílá bóje na obrátce nebyla v nízkém ranním slunci vůbec vidět, ale poradil jsem si. Zbytek plavání byl již po slunci, ale Rakušané s naváděcími bójemi dost šetřily, takže jsem občas nebloudil sám. Dosažený čas 37:26 minuty včetně výlezu z vody považuji za dobrý vstup do závodu, zvlášť k tomu, co jsem měl za poslední dny za sebou.

T1 – přechodová zóna za 6:05 minuty byla na mé poměry rychlá. Pravděpodobně mi pomohla i expresně dodaná reprezentační kombinéza, na jejíž výrobu dodavatel při kompletaci všeho textilu pro další reprezentanty zapomněl, ale situaci zachránil a stihl mi ji vyrobit i doručit.

„Cyklistická trať měřila podle oficiálních informací „jen“ 86 km a byla rozdělena do dvou okruhů. Technicky i profilově náročná trať s 1260 metry převýšení chybějící kilometráž však dostatečně kompenzovala.“

Po slušném plavání a rychlém přechodu jsem byl na kole, záda byla volná, nebolela a cítil jsem se skvěle. V úvodu byla trať mírně zvlněná se spíše klesající tendencí, ale poté přišli na řadu krátké, ale za to prudké výjezdy, kdy jsem musel řadit na nejlehčí převod. Po přehoupnutí se přes vrcholky řadím nejtěžší a letím po úzkých silničkách z kopce dolů. První delší výjezd měří asi 2 km, ale není příliš prudký. Jede se mi skvěle. Cyklistiku včetně všech jejích specifik si užívám a doslova hltám kilometry.  V polovině prvního okruhu se vracíme zpět do Walchsee a blížíme se k nejdelšímu a nejprudšímu sjezdu se serpentinami, kde jsem během přípravy spálil brzdy a probrzdil ráfek. Poté vzhůru dominantním stoupáním, které se pomalu utahuje až do závěrečné stojky. Na vrcholu je občerstvovací stanice a krom oficiálního supportu i mnoho fanoušků, jejichž hlasitá podpora vám znovu vlije energii do celého těla. První okruh jsem zhruba odjel za 1:36 hodiny, což se postaralo o další příval energie a průběžnou spokojenost. V kopcích jsem se cítil lehce, ale s přibývajícími kilometry výkon pochopitelně ve špičkách trošku klesal. Dlouhý sjezd a serpentiny si znovu naplno užívám a mentálně se připravuji na výjezd, který už bude asi docela bolet. Mírnější pasáž zvládám možná trošku rychleji než v prvním okruhu, ale v těžším závěru jsem o trochu pomalejší. V celkovém součtu cyklistiku zvládám za 3:14:19 hodiny, což vzhledem ke zmíněné náročnosti je skvělý čas, se kterým jsem právem spokojený.

T2 – již není na mé standardy tak oslnivě rychlé jako předchozí depo, ale čas 5:05 minuty je slušný. Trošku si dávám načas a snažím se po kole ještě trochu občerstvit a hydratovat, protože běh bude již pekelně horký.

Běh na 21,1 km je rozdělen do 4 okruhů, během každého je několik šotolinových pasáží a výjezdů. V tréninku jsem s tratí nebyl spokojen, ale podmínky si člověk nevybírá. Šotolina vždy představuje riziko poškození běžecké formule, která není na nezpevněný povrch konstrukčně vybavená, ale změna a optimalizace trati není ve vaší moci, tak musíte počítat se vším. Během úvodu se snažím rozjet své hraniční tempo, ale na mnoha místech to vzhledem k vysokému počtu sportovců a úzké trati není možné. Pochopitelně mě to pěkně sere, protože fyzicky jsem na tom dobře. Proplétám se mezi lidmi a občas trošku riskuji, ale to je závod. Na začátku druhého okruhu v relativně bezpečné pasáži mi pod kola skočí běžec a je vymalováno.

„Pád přes hlavu a rameno, při kterém vypadnu z formule a válím se na zemi. Později zjišťuji i prasklou helmu, takže to byla asi pěkná šupa!“

Ihned mi na pomoc přispěchá na pomoc několik dobrovolníků i samotných závodníků a snaží se mě dostat zpět na kola a do formule, která je ale velmi těsná a není snadné se do ní nasoukat ani za normálních podmínek. Podařilo se. Jsem na kolech! Ale při záběru něco drhne. Kontroluji brzdu, ale ta to není. Pádem se mi ohnul blatník, který nyní blokuje levé kolo. Snažím se blatník ohnout zpět, ale nejde to. Pomalu propadám depresi a zklamání. Zapřením nohy o rám a silným záběrem se někomu daří kolo uvolnit. Nepřemýšlím, děkuju a jedu! Po několika minutách na mě dolehne psychický tlak Trošku zvolňuji a již rozhodně tak neriskuji, protože další pád by mohl znamenat konečnou. Na přelidněné trati spíše přežívám a doléhá na mě celková únava. Těším se do cíle. Ještě dostávám cyklistický doprovod, který mi trošku razí cestu, ale efekt je defacto nulový. Po táhlém sjezdu a asfaltu následuje přejezd na šotolinu, výjezd na mostek a poté zbývají poslední stovky metrů do cíle.

„Při nájezdu do cílové rovinky jsem sám, dojíždím setrvačností a protínám cílovou pásku v celkovém čase 5:24:00 hodiny. A jsem Mistr Evropy!!!“

Běžeckou část jsem zvládl za 1:21:05 hodiny, což vzhledem k pádu a těžkým podmínkám, není špatné. Ale vše zlé je zapomenuto. Jediné, co mě teď zajímá je pití a možnost lehnout si někde na zem. Po několika minutách se dostávám z nejhoršího, začínám komunikovat a dění posledních hodin vstřebávat.