Dokončeno! Ironman Kalmar je ikonický závod se skvělou atmosférou, a se zdánlivě „jednoduchou“ tratí, od které jsem toho mnoho očekával. Realita ale byla trošku jiná. Nesedlo mi to a dost jsem se trápil. Celkový čas 10:38:35 hodiny je poměrně rychlý a umístění v celkovém pořadí na 367. pozici z 2100 startujících je skvělé. Ale holt to nechutnalo a něco zkrátka bylo špatně! Rozklíčování zvláštních pocitů přišlo záhy, když jsem si sundal neoprenové boty a uviděl oteklý a promodralý kotník.

Když se řekne Švédsko, vyvolává to ve mně nostalgii a vzpomínky na mou účast na legendárním Vasaloppet 90 v roce 2017. Ironman Kalmar je pro švédské triatlonisty pravděpodobně tím, co je pro běžkaře právě Vasaloppet a atmosféra celé akce byla skutečně cítit na každém „kroku“. Na závod jsem dorazil s několikadenním předstihem a podrobně se seznámil se všemi trasami. Teoretická příprava a nejetí trati je součástí každého mého startu a je to vlastně hranice mezi sportem, cestováním a poznáváním nového.

Plavecké starty bývají různé, za dobu své kariéry jsem plaval na mnoha místech a někam bych se rád vrátil a někdy vzpomínáte ve smyslu nikdy více. Obrovská atmosféra a krásná voda! To je pro mě plavecká část na Ironman Kalmar! 3,8 km dlouhý plavecký okruh byl poměrně členitý. Po startu v přístavu se plave směr otevřené moře a poté se točí k mostu spojujícímu pevninu a ostrov Öland. Po obrátce zpět k přístavu plavete k hlavnímu molu, okolo větších i menších lodí, míjíte malý lodní přístavek a podplouváte mosty. Každý kousek pevniny, který trať lemuje je obsypán stovkami přihlížející fanoušku, a to jsem skutečně nikde jinde nezažil. Teplota vody byla vysoká, 22 stupňů, tak jsem si trošku nadával za dlouhý neopren, ale i to mělo svůj důvod. Voda na pobřeží Kalmaru je značně proměnlivá a osciluje v rozmezí pěti stupňů, což není málo. Raději jsem volil tepelný komfort před maximálním výkonem. Navzdory všemu krásnému a jedinečnému, co v Kalmaru bylo, tak se mi neplavalo dobře, ale výsledný čas 1:13:22 hodiny beru a jsem s ním vlastně spokojený. Jen jsem cítil, že není něco v pořádku.

T1 – přechod mezi plaváním a cyklistikou byl krátký, jednoduše řešený a díky oficiálnímu supportu, který mě vynesl až k mému stanovišti byl i rychlý, 6:46 minuty. Na dlouhém tolik nespěchám a raději vše kontroluji včetně shrnutého textilu, přeci jen následující cyklistika není na chvilku.

A tím začalo nekonečných 180 km, během kterých jsem většinou zažíval nevolnost, vyčerpání a mnohdy i pocit zmaru. Ukousl jsem si velké sousto a do Kalmaru jel pro nový osobní rekord, chtěl jsem celkově zajet pod 10 hodin a po plavání jsem cítil, že je to pořád ve hře. Rozjel jsem tedy na limitu a započal válku s časem. Úvodních 30 km bylo pěkných, dokonce jsem si mírně najížděl nadplán, takže spokojenost. Trať byla opravdu jen mírně zvlněná, ale byla místa, která se tvářila jako rovina, ale v kombinaci s hrubým asfaltem nemohla být o rychlosti a setrvačnosti vůbec řeč. Z tváře ostatních jsem viděl, že je to boj pro každého a navíc bylo divné světlo a dusno. Na 60. a 80. jsem pořád osciloval okolo ideálu, ale na 100. jsem již několik minut ztratil. Bolest hlavy a občas mžitky před očima, zvláštní, ale jako vysvětlení se nabízela kombinace únavy a počasí. Na 120. čekala na pozici „special needs“ Áňa, aby mi dolila palivo a hned jsem pokračoval dále. První část závodu se odjela na ostrově Öland, ostrově větrných mlýnů. Byla relativně čitelná a orientačně nenáročná. Posledních 60 km bylo ve znamení již hodně technické trati, kde se opravdu moc nenastoupalo, ale vůbec to nejelo. Měl jsem jasno, chtěl jsem to mít již za sebou. Cyklistiku jsem dojel za 6:30:10 hodiny, což opravdu není to, pro co jsem si do Kalmaru přijel a pomýšlet na traťový rekord již bylo nemožné. Cítil jsem hořkost, ale přesto jsem měl chuť bojovat!

T2 – přechod mezi cyklistikou a během byl rychlý, 4:00 minuty. I když značně bolestivý, ramenům se moc nechtělo a změna pozice byla nepříjemná.

A nakonec maratónek na 42.2 km! 3 okruhy a 4 průjezdy historickým centrem! Úžasná atmosféra, ale z pohledu jízdy na běžecké formuli už trošku horší kombinace. Úzké průjezdy, velké množství zatáček, kostky, ale také mnoho závodníků na trati.  Běh jsem v podstatě absolvoval ve start-stop módu, který nešel vypnout. A pokud se po zastavení rozjíždíte již po dvacáté je to těžší a těžší! Běh jsem dokončil za 2:44:20 hodiny, což vzhledem k podmínkám nebylo tak špatné, ale …

Ironman Kalmar jsem dokončil v celkovém čase 10:38:35 hodiny, což bylo navzdory mému rozčarování poměrně rychlé a umístění v celkovém pořadí na 367. pozici z 2100 startujících je skvělé. Ale holt to nechutnalo a něco zkrátka bylo špatně! Rozklíčování zvláštních pocitů a nevolnosti přišlo záhy, když jsem si sundal neoprenové boty a uviděl oteklý a promodralý hematom na kotníku a prstech. Krátce před závodem jsem nešikovně spadl z vozíku, poté to nevypadalo nikterak dramaticky, ale závod to dodělal!