Letošní sezónu jsem odstartoval v neděli 30. 4. 2023 rychlým časem 4:39:17 hodiny na Coinis No Limits Triathlon Montenegro (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh). Rovinatá trať sice slibovala rychlý závod, ale zadarmo to rozhodně nebylo. Přechod mezi přípravným obdobím a sezónou je specifický. Celý závod jsem jel na osobním limitu a hodně to bolelo! Bylo to těžké, ale s výkonem jsem spokojený!

První věc, která se vždy větší či menší měrou promítne do náročnosti akce je samotná logistika. Dvoudenní cesta do cílové destinace vždy nabízí otázku auto, nebo letadlo? Ale vzhledem k poměrně složité přepravě mého sportovního vybavení jsem i na úkor 16 hodin za volantem zvolil přesun po vlastní ose autem s přespáním v Zadaru na cestě tam i zpět. Přesun jsem bez obtíží zvládl, ale první dny byly dlouhou cestou trošku ovlivněny, ale dál již finální příprava probíhala podle plánu. V rámci aktivního odpočinku jsem pak měl možnost prohlédnout si okolí Podgorice a obdivovat krásy Černé Hory.

Plavecká část na 1.9 km byla rozdělena do 2 okruhů a probíhala ve Skadarském Jezeře, 25 km od centra Podgorice. Voda byla chladnější, měřila okolo 16 stupňů, což v prvním momentu trošku kousalo, ale nebylo to nic, co bych dříve nezažil. Během několika plaveckých tréninků jsem se na teplotu vody adaptoval a v závodě mi pak nedělala větší problémy. Navíc v den startu bylo okolo 27 stupňů a slunečno, což vnímání teploty vody pozitivně ovlivnilo. Startovní pole nebylo velké. Akce měla trošku komornější rozměr, což mnoho věcí zjednodušovalo, a vše bylo perfektně organizačně zvládnuté. Start dohromady s profesionály byl poměrně klidný a po několika stech úvodních metrech se tempo ve skupinách stabilizovalo. Od začátku jsem plaval to své a z vody jsem vylézal v čase 38:31 minuty. První závod, chladná voda, dlouhý neopren, handicap. Mohlo to být možná trošku lepší, ale špatné to nebylo.

Po relativně rychlém přechodu sedím konečně na kole, kdy mě čeká rovinatá cyklistika na 90 km (5 okruhů), od které toho mnoho očekávám. Od prvních kilometrů jedu na svém limitu, nechávám se unést a jsem až moc v červené zóně, ale jede to! Zhruba v polovině cyklistiky cítím, že pomalu vadnu. Nejede to! Možná jsem neměl ze začátku tak tlačit na pilu, možná mi to tolik nesedlo, otázek mi v hlavě honí víc, ale už to začíná hodně bolet. Pocitově nezvolňuji, ale výkon se snižuje. Cyklistiku dojíždím v čase 2:48:45 hodiny, což je dobrý čas, ale rozjeto jsem měl lépe a trošku mě to mrzí. Ale na víc jsem dnes rozhodně neměl!

Druhým depem prolétnu pod 3 minuty a rychle roztáčím kola své formule na 21kilometrovém běhu, který se již odehrává v centru Podgorice rozdělený na 4 okruhy. Cíl je jasný, pod 1 hodinu budu v cíli! Přechod ukrutně bolí, ale držím se svého cíle. Po prvním okruhu ztrácím 15 vteřin a snažím se zrychlit. Nehledím napravo, nehledím nalevo. Jsem absolutně koncentrovaný a snažím se získat vteřiny k dobru. V každém odjetém okruhu bilancuji, ale ztráta trošku narůstá a vím, že pod 1 hodinu to nedám. Dokončuji za 1:02:09 hodiny, což je hodně dobrý výsledek a můj druhý nejrychlejší běh, a navíc teprve první závod sezóny… Pohled na cílovou časomíru mi však vykouzlí úsměv na tváři, 4:39:17 hodiny!