Trialonová sezóna se slušně rozjíždí a nyní mám za sebou další závod na poloviční distanci (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh). Nemusel jsem cestovat vůbec daleko, když jsem 21. 5. 2023 absolvoval německého NeuseenMANA, severně od Lipska. Byl to závod se obrovskou atmosférou, kterou vytvořila vyřazená důlní technika v pozadí Ferropolis a plavání v zatopeném hnědouhelném dole. Zdánlivě rychlá a rovinatá trať za silného větru potrápila nejednoho účastníka. Dokončil jsem v relativně rychlém čase za 4:52:25 hodiny, ale má účast měla trošku dramatický průběh!

              Krátké přípravné období mezi závody v Černé Hoře a v Německu bylo hodně o intenzitě a prahovém tréninku. Cítil jsem se skvěle a očekával zejména dobrý cyklistický výkon, kterému absolvovaný trénink nasvědčoval. Jenže plán a realita mnohdy jdou proti sobě a den před závodem mě probudila nevolnost a silné točení hlavy. „Krční páteř!“ pomyslel jsem si. Klid, límec a medikace v podobě svalového relaxantu. Nic, co by si člověk přál krátce před startem. Můj stav se zlepšoval a druhý den jsem se rozhodl startovat.

              Plavání bylo vzhledem k teplotě vody (14,6 stupně) zkráceno na 1,5 km (2 okruhy). Odstartoval jsem mezi prvními a po kontaktním úvodu jsem se dostal do svého standardního tempa. Chladná voda mi nedělala na krk zrovna nejlépe, ale plavalo se mi dobře a po několik stech metrech, jsem vnímal již jen závod! Během druhého okruhu jsem se cítil skvěle. Po doplavání se dostavila mírná nevolnost a točení hlavy, což jsem spíše připisoval na vrub chladné vodě, což by nebylo netypické. Plavání za 28:17 minuty včetně výlezu z vody je i s ohledem na kratší distanci slušné.

              Přechod mezi plaváním a cyklistikou byl z mé strany trošku rozvážnější, nicméně vzhledem k tomu, co poslední přípravy provázelo, jsem neztratil nic extra na ideální průběh. 93 km dlouhá cyklistika (3 okruhy), byla v úvodu trošku technická a pomalejší, ale dále byla trať již rovinatá a zdánlivě rychlá. Od prvního šlápnutí jsem cítil, že absolutní výkon tam není. Ono, co bych také po vlivu svalového relaxantu čekal. První okruh jsem rozjel na momentálním maximu, ale připadal jsem si jako motor bez zapnutého turba. V druhém okruhu jsem zaostal o 2 minuty za rozjetým tempem, ale během třetího kola už toho bylo moc. Stupňující se vítr na otevřených pláních mě stál mnoho sil a prostě to nejelo! Neudržel jsem rozjetý výkon a musel jsem zvolnit a pošetřit trochu sil. Cyklistiku jsem dojel lehce pod 30kilometrovu průměrnou rychlostí za 3:09:59 hodiny, což pro mě zprvu představovalo zklamání, ale mělo to svůj objektivní důvod.

              Do druhého depa jsem přijel hodně vyčerpaný, ale věděl jsem, že pokud chci dokončit „alespoň“ pod 5 hodin, musím zaběhnout okolo 1:08 hodiny, což na technické trati (4 okruhy), s několikaset metrovým přeběhem po šotolinové polní cestě v každém okruhu, nevypadalo jako jednoduchý cíl. Přechod překvapivě nebolel tak, jak jsem očekával, a navzdory náročnému kolu jsem dokázal jít na svůj limitní výkon. První okruh jsem „zaběhl“ za 15:58 minuty, což vypadalo, že bych to celé pod 5 hodin mohl zvládnout! Těžko představitelné se stalo realitou, běh mi začal chutnat a dokázal jsem své tělo postupně ždímat více a více. Čtvrtý, poslední okruh za 14:01 minuty, byl tím nejrychlejším! Celkový čas běhu 1:01:18 hodiny byl zkrátka neuvěřitelný! Podle plánu nevyšlo v podstatě nic. Musel jsem improvizovat, ale nevzdal jsem se a bojoval. Odměnou byl nakonec relativně rychlý závod s časem 4:52:25 hodiny, tedy hluboce pod 5 hodin, s čímž jsem, po dramatickém průběhu a strhujícím závěru, právem spokojený!