Ironman Frankfurt (3.8 km plavání – 182 km cyklistika – 42.2 km běh) dokončen s vypětím všech sil! Ukrutně těžký závod za silného větru, během kterého jsem se musel hodně kousnout, abych měl vůli nepolevit a po roce znovu uslyšet „You are an IRONMAN“. Vždy říkám, že ambice jsou zabijákem radosti a ve Frankfurtu jsem své myšlenky neuhlídal. Ambice a porovnávání se s loňským rokem jsem si moc pustil do hlavy! Dokončil jsem za 11:50:27 hodiny, což je slušný čas, ale svůj výkon dokážu docenit až s odstupem několika dní!

Po návratu z předešlého závodu v Lucembursku jsem měl jen několik dní volnější režim a znovu jsem se pustil do finální fáze přípravy na Ironman Frankfurt. Cítil jsem se skvěle, tréninky sedly a do Německa jsem odjížděl pln odhodlání a bohužel i očekávání. Lokalitu i závod jsem velmi dobře znal z předešlého roku, takže jsem dokázal opravdu efektivně dokončit přípravu bez zbytečného plýtvání sil. Předpověď počasí slibovala chladnější den s teplotou okolo 25 stupňů a proměnlivý vítr s nárazy 50 km/h, což jsem trošku vytěsnil z hlavy, a chybně si vizualizoval hladký průběh.

Plavání ve Waldsee jižně od Frankfurtu je krásné a vzhledem k počtu 2500 startujících má obrovskou atmosféru. Trať je rozdělena do dvou smyček s „australian exitem“ zhruba v půlce (výběh na břeh), v mém případě jsem samozřejmě zůstával ve vodě. Startoval jsem jako jediný handicapovaný atlet, krátce po startu profesionálek. Samostatný start má své výhody zejména z pohledu bezpečnosti, ale na otevřené vodě trošku ztěžuje orientaci, zvlášť při vycházejícím slunci, kdy není vidět na orientační bóje. V první smyčce jsem trošku bloudil, nemyslím si, že by se to výrazně projevilo na celkovém čase, ale plné nasazení tam nebylo. Po australian exitu mě doplavali první age-group závodníci a s orientaci už nebyl problém. Na trati přibyla drobná smyčka, která plavání oproti loňsku prodloužila, což podle mě zapříčinilo celkově pomalejší plavecké časy. Včetně výlezu z vody, během kterého jsem tentokrát ztratil klidně 2 min, jsem zaplaval za 1:18:04 hodiny, což nebyl můj optimální plán, ale špatné to nebylo.

Po přechodu jsem konečně na kole a během úvodních kilometrů 182 km dlouhé cyklistiky (2 okruhy) překonávám mírnou nevolnost po plavání. Můj výkon je ale perfektní a držím plánovaný výkon lehce pod plánem. S přibývajícími kilometry se cítím lépe a lépe a první výrazné stoupání z Frankfurtu, kdy závodníci vyjedou o zhruba 150 výškových metrů si užívám a cítím se silně. Později na zvlněných, a hlavně otevřených pasážích začínám pociťovat nárazy větru. Někde to jede lépe, někde hůře. Držím výkon, v hlavě trošku nadávám, ale držím se plánu. Ale při posledních 25 km prvního okruhu mě vítr skutečně zaskočil! Tam kde se loni jelo třicítkou, jedu nyní sotva dvacítkou a na lehkých kopečcích řadím nejlehčí převod podezřele často. První okruh zajíždím ve stejném čase jako loni, ale na podstatně vyšším výkonu, což samozřejmě reflektuje sílu větru. Ve druhém okruhu se už necítím nejlépe, ale zbývá už „jen“ 80 km. Ve stoupaní se cítím podstatně lépe než na otevřených pasážích, kterých je ale většina. Vítr sílí a zbývající kilometry snad ani neubývají. Posledních 25 km je stejně jako před několika hodinami čistě proti větru, ale nyní už na trati leží větve a ve vesnicích padají popelnice. Cyklistiku dokončuji o celou půlhodinu pomaleji než loni za 7:31:01 hodiny, ale o tom že jsem na trati nechal vše jasně vypovídá vyšší wattový výkon. Podmínky mi zkrátka nepřály, ale realitu těžko přijímám!

Během pomalejšího přechodu protahuji a uvolňuji přetížená ramena a postupně rozjíždím běžecký maratón rozdělený do 4 okruhů. V cyklistice jsem měl pocit, že stojím a chtělo se mi brečet, opravdu! Na běhu mě to zase bavilo! Silný vítr byl cítit a nedostával jsem se do absolutního maxima, ale na přelidněné a místy hodně technické trati jsem jel dobře. V druhé polovině jsem zvolnil, energii nebylo už kde brát, a navíc několik těsně odvrácených střetů s fanoušky vstupujícími do tratě se projevilo ve vůli riskovat a jet na hraně. Většina běžecké trati vede podél řeky Mohanu, bez jakékoli bariéry a věřte mi, že do vody jsem nechtěl, zvlášť na běžecké formuli ne! V hlavě mi jelo jediné, ať už je to za mnou a nikdy víc! Běh jsem dokončil za 2:44:27 hod.

Cílová rovinka ve Frankfurtu se mi loni zdála úžasná, bouřlivá a elektrizující. A letos byla stejná, jakou jsem si ji pamatoval, stálo to za to! Kdybych se oprostil od bolesti, kvůli které jsem již ani nemohl zhluboka dýchat, užil bych si finish line více, ale v cíli jsem skoro ani nedokázal zvednout ruku. European Championship Ironman Frankfurt jsem dokončil za 11:50:27 hodiny, což je slušný čas, v polovině startovního pole nehandicapovaných atletů, ale svůj výkon dokážu docenit až s odstupem několika dní!